1Ó bys protrhl nebesa a sstoupil, aby se od přítomnosti tvé hory rozplynouti musily,2(Jako od rozníceného ohně rozpouštějícího voda vře), abys v známost uvedl jméno své nepřátelům svým, a aby se před tváří tvou národové třásli;3Jako když jsi činil hrozné věci, jichž jsme se nenadáli, sstoupil jsi, před oblíčejem tvým hory se rozplývaly;4Čehož se od věků neslýchalo, a ušima nepochopilo, oko nevídalo Boha kromě tebe, aby tak činil tomu, kterýž naň očekává.5Vyšel jsi vstříc tomu, kdož ochotně činí spravedlnost, a na cestách tvých na tě se rozpomínali. Aj, ty rozhněvals se, proto že jsme hřešili na nich ustavičně, a však zachováni budeme,6Ačkoli jsme jako nečistý my všickni, a jako roucho ohyzdné všecky spravedlnosti naše. Pročež pršíme jako list my všickni, a nepravosti naše jako vítr zachvacují nás.7Nadto není žádného, ješto by vzýval jméno tvé, a probudil se k tomu, aby se chopil tebe, aspoň když jsi skryl tvář svou před námi, a způsobil to, abychom mizeli pro nepravosti naše.8Ale již, ó Hospodine, ty jsi otec náš, my hlina, ty pak učinitel náš, a tak jsme všickni dílo ruky tvé.9Nehněvejž se tak velmi, Hospodine, aniž se na věky rozpomínej na nepravost. Ó vzhlédniž, prosíme, všickni my lid tvůj jsme.10Města svatosti tvé obrácena jsou v poušť, Sion v poušť, i Jeruzalém v pustinu obrácen.11Dům svatosti naší a okrasy naší, v kterémž tě chválívali otcové naši, ohněm zkažen, a cožkoli jsme měli nejvzácnějšího, jest popléněno.12I zdaliž pro ty věci, Hospodine, se zdržíš? Mlčeti a nás tak velmi trápiti budeš?
Izajáš 64
English Standard Version
od Crossway1Oh that you would rend the heavens and come down, that the mountains might quake at your presence— (Sd 5,5; 2S 22,10; Ž 18,9; Ž 144,5; Mi 1,4)2[1] as when fire kindles brushwood and the fire causes water to boil— to make your name known to your adversaries, and that the nations might tremble at your presence! (Jz 2,9; Jz 2,10)3When you did awesome things that we did not look for, you came down, the mountains quaked at your presence. (Ex 14,13; Ex 15,11)4From of old no one has heard or perceived by the ear, no eye has seen a God besides you, who acts for those who wait for him. (Ž 31,19; 1K 2,9)5You meet him who joyfully works righteousness, those who remember you in your ways. Behold, you were angry, and we sinned; in our sins we have been a long time, and shall we be saved?[2]6We have all become like one who is unclean, and all our righteous deeds are like a polluted garment. We all fade like a leaf, and our iniquities, like the wind, take us away. (Ž 90,5; Ž 90,6; Iz 59,12)7There is no one who calls upon your name, who rouses himself to take hold of you; for you have hidden your face from us, and have made us melt in[3] the hand of our iniquities. (Iz 43,22; Oz 7,7)8But now, O LORD, you are our Father; we are the clay, and you are our potter; we are all the work of your hand. (Iz 29,23; Iz 45,9; Iz 45,11; Iz 63,16; Ř 9,20; Ř 9,21)9Be not so terribly angry, O LORD, and remember not iniquity forever. Behold, please look, we are all your people. (Ž 74,1; Ž 74,2; Ž 79,8; Iz 57,16)10Your holy cities have become a wilderness; Zion has become a wilderness, Jerusalem a desolation. (Neh 1,3; Neh 2,3)11Our holy and beautiful[4] house, where our fathers praised you, has been burned by fire, and all our pleasant places have become ruins. (2Kr 25,9; 2Pa 36,19; Ž 74,7; Ag 1,9; Ag 2,3)12Will you restrain yourself at these things, O LORD? Will you keep silent, and afflict us so terribly? (Iz 42,14; Za 1,12)