1Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm vyučující.2Jakož jelen řve, dychtě po tekutých vodách, tak duše má řve k tobě, ó Bože.3Žízní duše má Boha, Boha živého, a říká: Skoro-liž půjdu, a ukáži se před oblíčejem Božím?4Slzy mé jsou mi místo chleba dnem i nocí, když mi říkají každého dne: Kdež jest Bůh tvůj?5Na to když se rozpomínám, téměř duši svou sám v sobě vylévám, že jsem chodíval s mnohými, a ubírával jsem se s nimi do domu Božího s hlasitým zpíváním, a díkčiněním v zástupu plésajících.6Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu, i hojné spasení tváři jeho.7Můj Bože, jak tesklí duše má! Protož se na tě rozpomínám v krajině Jordánské a Hermonské, na hoře Mitsar.8Propast propasti se ozývá k hlučení trub tvých, všecka vlnobití tvá a rozvodnění tvá na mne se svalila.9Věřím však, žeť mi udělí ve dne Hospodin milosrdenství svého, a v noci písnička jeho se mnou, a modlitba má k Bohu života mého.10Dím k Bohu silnému, skále své: Pročež jsi zapomenul se nade mnou? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám choditi?11Jako rána v kostech mých jest to, když mi utrhají nepřátelé moji, říkajíce mi každého dne: Kdež jest Bůh tvůj? [ (Psalms 42:12) Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj. ]
1To the choirmaster. A Maskil[1] of the Sons of Korah. As a deer pants for flowing streams, so pants my soul for you, O God. (1Pa 6,33; 1Pa 6,37; Jl 1,20)2My soul thirsts for God, for the living God. When shall I come and appear before God?[2] (Ex 23,17; Jz 3,10; Ž 63,1; Ž 84,2; Ž 84,7; Iz 41,17; Iz 55,1; Da 6,26; J 7,37)3My tears have been my food day and night, while they say to me all the day long, “Where is your God?” (Ž 42,10; Ž 79,10; Ž 80,5; Ž 102,9; Ž 115,2; Jl 2,17; Mi 7,10)4These things I remember, as I pour out my soul: how I would go with the throng and lead them in procession to the house of God with glad shouts and songs of praise, a multitude keeping festival. (1S 1,15; 2S 6,15; Jb 30,16; Ž 55,14; Ž 62,8; Iz 30,29; Pl 2,19)5Why are you cast down, O my soul, and why are you in turmoil within me? Hope in God; for I shall again praise him, my salvation[3] (Ž 42,11; Ž 43,5; Ž 77,3; Pl 3,24; Mt 26,38; J 12,27)6and my God. My soul is cast down within me; therefore I remember you from the land of Jordan and of Hermon, from Mount Mizar. (Dt 3,9; 2S 17,22; 2S 17,24; Jon 2,7)7Deep calls to deep at the roar of your waterfalls; all your breakers and your waves have gone over me. (Ž 32,6; Ž 88,7; Jon 2,3)8By day the Lord commands his steadfast love, and at night his song is with me, a prayer to the God of my life. (Jb 35,10; Ž 4,4; Ž 16,7; Ž 44,4; Ž 63,6; Ž 68,28; Ž 71,3; Ž 77,6; Ž 119,55; Ž 119,62; Ž 119,148; Ž 133,3; Ž 149,5)9I say to God, my rock: “Why have you forgotten me? Why do I go mourning because of the oppression of the enemy?” (2S 22,2; Ž 18,2; Ž 38,6; Ž 43,2)10As with a deadly wound in my bones, my adversaries taunt me, while they say to me all the day long, “Where is your God?” (Ž 42,3)11Why are you cast down, O my soul, and why are you in turmoil within me? Hope in God; for I shall again praise him, my salvation and my God. (Ž 42,5)