1Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho.2Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím.3Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji.4Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli.5Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj.6K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých.7Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já. [ (Psalms 142:8) Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš. ]
1A Maskil[1] of David, when he was in the cave. A Prayer. With my voice I cry out to the Lord; with my voice I plead for mercy to the Lord. (Ž 3,4; Ž 30,8; Ž 57,1)2I pour out my complaint before him; I tell my trouble before him. (Ž 102,1; Iz 26,16)3When my spirit faints within me, you know my way! In the path where I walk they have hidden a trap for me. (Ž 77,3; Ž 140,5)4Look to the right and see: there is none who takes notice of me; no refuge remains to me; no one cares for my soul. (Jb 11,20; Ž 16,8; Ž 31,11; Ž 69,20; Jr 25,35)5I cry to you, O Lord; I say, “You are my refuge, my portion in the land of the living.” (Ž 14,6; Ž 16,5; Ž 27,13)6Attend to my cry, for I am brought very low! Deliver me from my persecutors, for they are too strong for me! (Ž 17,1; Ž 18,17; Ž 79,8)7Bring me out of prison, that I may give thanks to your name! The righteous will surround me, for you will deal bountifully with me. (Ž 13,6; Ž 143,11; Iz 42,7)