1Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.2Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.3A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:4Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?5Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.6Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.7Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.8Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.9Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.
1By the waters of Babylon, there we sat down and wept, when we remembered Zion.2On the willows[1] there we hung up our lyres.3For there our captors required of us songs, and our tormentors, mirth, saying, “Sing us one of the songs of Zion!”4How shall we sing the Lord’s song in a foreign land? (Neh 2,3)5If I forget you, O Jerusalem, let my right hand forget its skill! (Ž 76,5)6Let my tongue stick to the roof of my mouth, if I do not remember you, if I do not set Jerusalem above my highest joy! (Jb 29,10; Ez 3,26)7Remember, O Lord, against the Edomites the day of Jerusalem, how they said, “Lay it bare, lay it bare, down to its foundations!” (Jb 18,20; Iz 34,5; Jr 49,7; Pl 4,21; Ez 25,12; Ez 35,2; Am 1,11; Abd 1,8; Abk 3,13; Sf 2,14)8O daughter of Babylon, doomed to be destroyed, blessed shall he be who repays you with what you have done to us! (Ž 28,4; Iz 13,1; Iz 21,9; Iz 47,1; Jr 25,12; Jr 50,1; Jr 51,1; Jr 51,24; Jr 51,56)9Blessed shall he be who takes your little ones and dashes them against the rock! (2Kr 8,12; Iz 13,16; Oz 10,14; Na 3,10)