1Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,2Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:3Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,4Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,5Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.6Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.7Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.8Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.9Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.10Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.11Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.12Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.13Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:14Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.15Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,16A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.17Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.18Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
1A Song of Ascents. Remember, O Lord, in David’s favor, all the hardships he endured, (1Pa 22,14; Ž 120,1)2how he swore to the Lord and vowed to the Mighty One of Jacob, (Gn 49,24; Ž 50,14; Ž 132,5; Iz 49,26; Iz 60,16)3“I will not enter my house or get into my bed,4I will not give sleep to my eyes or slumber to my eyelids, (Př 6,4)5until I find a place for the Lord, a dwelling place for the Mighty One of Jacob.” (1Pa 22,7; Ž 132,2; Sk 7,46)6Behold, we heard of it in Ephrathah; we found it in the fields of Jaar. (Gn 35,19; 1S 7,1; 1S 17,12)7“Let us go to his dwelling place; let us worship at his footstool!” (Ž 5,7; Ž 99,5)8Arise, O Lord, and go to your resting place, you and the ark of your might. (2Pa 6,41; Ž 68,1; Ž 78,61; Ž 132,14)9Let your priests be clothed with righteousness, and let your saints shout for joy. (Jb 29,14; Ž 132,16; Ž 149,5)10For the sake of your servant David, do not turn away the face of your anointed one. (1Kr 1,39; 2Kr 18,24; Ž 132,17)11The Lord swore to David a sure oath from which he will not turn back: “One of the sons of your body[1] I will set on your throne. (2S 7,12; 2Pa 6,16; Ž 89,3; Ž 89,34; Ž 110,4; L 1,32; Sk 2,30)12If your sons keep my covenant and my testimonies that I shall teach them, their sons also forever shall sit on your throne.” (1Kr 8,25; Jb 36,7)13For the Lord has chosen Zion; he has desired it for his dwelling place: (Ž 68,16; Ž 78,68; Ž 135,21)14“This is my resting place forever; here I will dwell, for I have desired it. (Ž 132,8; Mt 23,21)15I will abundantly bless her provisions; I will satisfy her poor with bread. (Rt 1,6; Ž 147,14)16Her priests I will clothe with salvation, and her saints will shout for joy. (Ž 132,9)17There I will make a horn to sprout for David; I have prepared a lamp for my anointed. (1Kr 11,36; 1Kr 15,4; 2Kr 8,19; 2Pa 21,7; Ž 132,10; Ez 29,21; L 1,69)18His enemies I will clothe with shame, but on him his crown will shine.” (Jb 8,22)