Přihlaste se zdarma

Zacharjáš 5

Bible Kralická

1 Potom opět pozdvihna očí svých, uzřel jsem, a aj, kniha letěla. 2 I řekl mi: Co vidíš? Jemuž jsem řekl: Vidím knihu letící, jejíž dlouhost byla dvadcíti loktů a širokost desíti loktů. 3 Tedy řekl mi: Toto prokletí vyjde na širokost vší země. Nebo každý zloděj podlé něho jako i ona vyhlazen, a každý přisahající podlé něho jako i ona vyhlazen bude. 4 Vynesu je, praví Hospodin zástupů, aby došlo na dům zloděje, a na dům přisahajícího skrze jméno mé falešně; anobrž bude bydliti u prostřed domu jeho, a docela zkazí jej, i dříví jeho i kamení jeho. 5 Tedy vyšel anděl ten, kterýž mluvil se mnou, a řekl mi: Pozdvihni nyní očí svých a viz, co jest to, což pochází. 6 I řekl jsem: Co jest? Kterýž odpověděl: Toto jest efi pocházející. Řekl také: Toto jest oko její prohlédající všecku zemi. 7 A aj, plech tlustý olověný nesen byl, a přitom žena jedna, kteráž seděla u prostřed té efi. 8 I řekl: Toto jest ta bezbožnost. I uvrhl ji do prostřed té efi, uvrhl i ten plech olověný na vrch její. 9 A pozdvihna očí svých, uzřel jsem, a aj, dvě ženy vycházely, majíce vítr v křídlách svých. Měly pak křídla podobná křídlům čápím, a vyzdvihly tu efi mezi zemi a mezi nebe. 10 I řekl jsem andělu tomu, kterýž mluvil se mnou: Kam ony nesou tu efi? 11 Kterýž řekl mi: Aby sobě vystavěla dům v zemi Sinear, kdež by utvrzena byla a postavena na podstavku svém. 

Public Domain

Zacharjáš 5

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost
1  Znovu jsem se rozhlédl a vidím, hle, letí svitek. 2  Posel se mě otázal: „Co vidíš?“ Odvětil jsem: „Vidím letět svitek dvacet loket dlouhý a deset loket široký.“ 3  Řekl mi: „To je kletba, která vychází na celou zemi. Bude jí odstraněn každý zloděj, každý křivopřísežník. 4  Vychází z mého rozhodnutí, je výrok Hospodina zástupů. Vejde do zlodějova domu i do domu toho, který v mém jménu křivě přísahá, a uhostí se uvnitř jeho domu a zničí jeho dřevo i kámen.“  5  Potom vyšel posel, který se mnou mluvil, a vyzval mě: „Jen se rozhlédni a podívej se. Co se tu objevuje?“ 6  Otázal jsem se: „Co je to?“ Odvětil mi: „To se objevuje éfa,“ a dodal: „Tak to bude s nimi vypadat v celé zemi.“ 7  A hle, pozvedlo se olověné víko, a tam uvnitř éfy sedí jakási ženština. 8  Řekl mi: „To je Svévole,“ mrštil jí do éfy a přiklopil otvor olověným poklopem.  9  Vtom jsem se rozhlédl a vidím, hle, vycházejí dvě ženy. Vítr se jim opíral do křídel; měly totiž křídla jako čáp. Zvedly éfu mezi zemi a nebe. 10  Otázal jsem se posla, který se mnou mluvil: „Kam chtějí tu éfu dopravit?“ 11  Odvětil mi: „Chtějí té ženštině vystavět v šineárské zemi dům, a až bude připraven, bude tam uložena na svůj podstavec.“