1Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm.2Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila.3A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě:4Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká:5Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila.6Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti.7Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění.8Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati.9Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší.10Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.11Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života.12Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš.13Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí.14A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě,15Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci:16Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká:17Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější.18Ale neví hlupec, že mrtví jsou tam, a v hlubokém hrobě ti, kterýchž pozvala.
1 Moudrost si vystavěla dům, vytesala sedm sloupů. 2 Porazila dobytče, smísila víno a prostřela svůj stůl. 3 Vyslala své dívky, volá na vrcholu městských výšin: 4 „Kdo je prostoduchý, ať se sem uchýlí!“ Toho, kdo nemá rozum, zve: 5 „Pojďte, jezte můj chléb a pijte víno, které jsem smísila, 6 nechte prostoduchosti a budete živi, kráčejte cestou rozumnosti!“ 7 Kdo napomíná posměvače, dojde pohany, kdo domlouvá svévolníku, poskvrní se! 8 Nedomlouvej posměvači, aby tě nezačal nenávidět. Domlouvej moudrému a bude tě milovat. 9 Moudrému dej a bude ještě moudřejší, pouč spravedlivého a přibude mu znalostí. 10 Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost. 11 Neboť skrze mne se rozhojní tvé dny, přibude ti let života. 12 Jsi-li moudrý, k svému prospěchu jsi moudrý, jsi-li posměvač, sám na to doplatíš. 13 Paní Hloupost je halasná, prostoduchá, vůbec nic nezná. 14 Sedá u vchodu do svého domu, na křesle na městských výšinách, 15 a volá na mimojdoucí, kteří jdou po přímých stezkách: 16 „Kdo je prostoduchý, ať odbočí sem!“ Toho, kdo nemá rozum, zve: 17 „Kradená voda je sladká a pokoutný chléb blaží.“ 18 Ale on neví, že je tam říše stínů a že v hlubinách podsvětí jsou ti, jež pozvala.