Přihlaste se zdarma

Přísloví 7

Bible Kralická

1 Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe. 2 Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých. 3 Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého. 4 Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj, 5 Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí. 6 Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje, 7 Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého. 8 Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel, 9 V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě. 10 A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce, 11 Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její, 12 Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící. 13 I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu: 14 Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj. 15 Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě. 16 Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými, 17 Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí. 18 Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti. 19 Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou. 20 Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého. 21 I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej. 22 Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl. 23 Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest. 24 Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých. 25 Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích. 26 Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní. 27 Cesty pekelné dům její, vedoucí do skrýší smrti. 

Public Domain

Přísloví 7

Český ekumenický překlad



1  Můj synu, dbej na mé výroky, chovej mé příkazy ve svém nitru.  2  Dbej na mé příkazy a budeš živ, střez moje učení jak zřítelnici oka.  3  Přivaž si je k prstům, napiš je na tabulku svého srdce.  4  Moudrosti řekni: „Jsi moje sestra,“ rozumnost nazvi svou příbuznou,  5  aby tě střežila před cizí ženou, před cizinkou, která lichotí svými řečmi.  6  Jednou jsem vyhlížel mříží z okna svého domu  7  a díval jsem se na prostoduché; pozoroval jsem mezi těmi synky mladíka, který neměl rozum.  8  Přecházel ulici kolem jejího nároží, vykročil směrem k jejímu domu  9  na sklonku dne, za soumraku, pod záštitou temnoty noční.  10  A hle, žena mu jde vstříc v nevěstčím úboru se záludným srdcem.  11  Je halasná, dotěrná, její nohy nemají doma stání.  12  Hned je na ulici, hned na náměstí, na každém nároží úklady strojí.  13  Uchopí jej, políbí ho, s nestoudnou tváří mu řekne:  14  „Vystrojila jsem pokojné obětní hody, vyplnila jsem dnes svoje sliby.  15  Proto jsem ti vyšla vstříc a za úsvitu jsem tě hledala, až jsem tě našla.  16  Prostřela jsem na své lehátko přehozy, pestrá egyptská prostěradla.  17  Navoněla jsem své lůžko myrhou, aloe a skořicí.  18  Pojď, opájejme se laskáním až do jitra, potěšme se milováním.  19  Muž není doma, odešel na dalekou cestu.  20  Váček s penězi vzal s sebou, vrátí se domů až v den úplňku.“  21  Naklonila si ho mnohým přemlouváním, svými úlisnými rty ho svedla.  22  Hned šel za ní jako vůl na porážku, jako pošetilec v poutech k potrestání,  23  než mu šíp rozetne játra; spěchá do osidla jako ptáče, neví, že mu jde o život.  24  Nyní tedy, synové, slyšte mě, věnujte pozornost výrokům mých úst.  25  Ať tvé srdce nesejde na její cesty, na její pěšiny se nedej zavést.  26  Mnohé už sklála, přivedla k pádu, všichni, i ti nejzdatnější, byli od ní zavražděni.  27  Její dům – toť cesty do podsvětí, vedoucí do komor smrti.