1Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,2Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.3Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.4Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.5Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.6Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.7Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.8Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,9Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,10Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.11I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,12A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,13A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!14O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.15Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.16Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.17Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.18Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.19Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.20Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,21Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?22Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.23Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
1 Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň své ucho k mé rozumnosti, 2 dbej na obezřetné rady, poznání ať zachovávají tvé rty. 3 Ze rtů cizí ženy sice kape med a její jazyk je hladší než olej, 4 nakonec je však hořká jako pelyněk, ostrá jak dvojsečný meč. 5 Její nohy sestupují k smrti, její kroky uvíznou v podsvětí. 6 Nevysleduješ stezku života, její stopy se motají, nevíš kam. 7 Proto, synové, poslyšte mě, neodvracejte se od výroků mých úst. 8 Ať jde tvá cesta daleko od ní, nepřibližuj se ke dveřím jejího domu, 9 ať nevydáš svou důstojnost jiným, ukrutníkovi svá léta, 10 ať se tvou silou nesytí cizáci a ovocem tvého trápení dům cizí. 11 Nakonec budeš skučet, až celé tvé tělo zchátrá. 12 Řekneš: „Jak jsem mohl nenávidět napomínání? Jak mohlo mé srdce znevažovat domlouvání? 13 Svoje vychovatele jsem neposlouchal, nenaslouchal jsem svým učitelům. 14 Málem bych byl propadl nejhoršímu uprostřed shromáždění a pospolitosti.“ 15 Pij vodu z vlastní nádrže, tu, jež vyvěrá z tvé studnice. 16 Mají se tvé prameny roztékat ven do široka jako vodní toky? 17 Tobě mají patřit, tobě jedinému, a ne cizím spolu s tebou. 18 Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí, 19 z milované laně, z líbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně. 20 Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral? 21 Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny jeho stopy. 22 Svévolníka polapí jeho zločiny, bude spoután provazy svého hříchu. 23 Nedbal na napomenutí, proto zemře; bloudí pro svou velkou pošetilost.