1Slova proroctví Lemuele krále, kterýmž vyučovala jej matka jeho.2Co dím, synu můj, co, synu života mého? Co, řku, dím, synu slibů mých?3Nedávej ženám síly své, ani cest svých těm, kteréž k zahynutí přivodí krále.4Ne králům, ó Lemueli, ne králům náleží píti víno, a ne pánům žádost nápoje opojného,5Aby pije, nezapomněl na ustanovení, a nezměnil pře všech lidí ssoužených.6Dejte nápoj opojný hynoucímu, a víno těm, kteříž jsou truchlivého ducha,7Ať se napije, a zapomene na chudobu svou, a na trápení své nezpomíná více.8Otevři ústa svá za němého, v při všech oddaných k smrti,9Otevři, řku, ústa svá, suď spravedlivě, a veď při chudého a nuzného.10Ženu statečnou kdo nalezne? Nebo daleko nad perly cena její.11Dověřuje se jí srdce muže jejího; nebo tu kořistí nebude nedostatku.12Dobře činí jemu a ne zle, po všecky dny života svého.13Hledá pilně vlny a lnu, a dělá šťastně rukama svýma.14Jest podobná lodi kupecké, zdaleka přiváží pokrm svůj.15Kterážto velmi ráno vstávajíc, dává pokrm čeledi své, a podíl náležitý děvkám svým.16Rozsuzuje pole, a ujímá je; z výdělku rukou svých štěpuje i vinici.17Přepasuje silou bedra svá, a zsiluje ramena svá.18Zakouší, jak jest užitečné zaměstknání její; ani v noci nehasne svíce její.19Rukama svýma sahá k kuželi, a prsty svými drží vřeteno.20Ruku svou otvírá chudému, a ruce své vztahuje k nuznému.21Nebojí se za čeled svou v čas sněhu; nebo všecka čeled její obláčí se v roucho dvojnásobní.22Koberce dělá sobě z kmentu, a z zlatohlavu jest oděv její.23Patrný jest v branách manžel její, když sedá s staršími země.24Plátno drahé dělá, a prodává; též i pasy prodává kupci.25Síla a krása oděv její, nestará se o časy potomní.26Ústa svá otvírá k moudrosti, a naučení dobrotivosti v jazyku jejím.27Spatřuje obcování čeledi své, a chleba zahálky nejí.28Povstanouce synové její, blahoslaví ji; manžel její také chválí ji,29Říkaje: Mnohé ženy statečně sobě počínaly, ty pak převyšuješ je všecky.30Oklamavatelná jest příjemnost a marná krása; žena, kteráž se bojí Hospodina, tať chválena bude.31Dejtež takové z ovoce rukou jejích, a nechať ji chválí v branách skutkové její.
1 Slova krále Lemúela, výnos, jímž ho napomínala jeho matka: 2 Co mám říci, můj synu? Co, synu života mého? Co, synu mých slibů? 3 Nevydávej své síly ženám a svoje cesty tomu, co ničí krále. 4 Nehodí se králům, Lemóeli, nehodí se králům být pijany vína a vládcům toužit po opojném nápoji, 5 aby nikdo z nich v opilosti nezapomněl na Boží nařízení a nepřevrátil při nikoho z utištěných. 6 Dejte opojný nápoj hynoucímu a víno těm, kterým je hořko, 7 ať se napije a zapomene na svou chudobu a na své plahočení již nevzpomíná. 8 Otevři svá ústa za němého, za právo všech postižených, 9 ústa otevři, suď spravedlivě a zastaň se utištěného a ubožáka. (Álef)
CHVÁLA ŽENY STATEČNÉ
10Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly. (Bét)11Srdce jejího muže na ni spoléhá a nepostrádá kořist. (Gimel)12Prokazuje mu jen dobro a žádné zlo po celý svůj život. (Dálet)13Stará se o vlnu a o len, pracuje s chutí vlastníma rukama. (Hé)14Podobna obchodním lodím zdaleka přiváží svůj chléb. (Vav)15Ještě za noci vstává dát potravu svému domu a příkazy služkám. (Zajin)16Vyhlédne si pole a získá je, z ovoce svých rukou vysází vinici. (Chet)17Bedra si opáše silou a posílí své paže. (Tet)18Okusí, jak je dobré její podnikání. Její svítilna nehasne ani v noci. (Jod)19Vztahuje ruce po přeslenu, svými prsty se chápe vřetena. (Kaf)20Dlaň má otevřenou pro utištěného a ruce vztahuje k ubožáku. (Lámed)21Nebojí se o svůj dům, když sněží, celý její dům je oblečen do dvojího šatu. (Mém)22Zhotovuje si přikrývky. Z jemného plátna a šarlatu je její oděv. (Nún)23Uznáván je v branách její manžel, když zasedá se staršími země. (Sámek)24Zhotovuje plátno na prodej a pásy dodává kupci. (Ajin)25Síla a důstojnost je jejím šatem, s úsměvem hledí vstříc příštím dnům. (Pé)26Její ústa promlouvají moudře, na jazyku mívá vlídné naučení. (Çáde)27Pozorně sleduje chod svého domu a chleba lenosti nejí. (Kóf)28Její synové povstávají a blahořečí jí, též její manžel ji chválí: (Réš)29„Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš.“ (Šín)30Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály. (Táv)31Dejte jí z ovoce jejích rukou, ať ji chválí v branách její činy!