Přísloví 17 | Bible Kralická

Bible Kralická

1 Lepší jest kus chleba suchého s pokojem,nežli dům plný nabitých hovad s svárem. 2 Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví. 3 Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin. 4 Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného. 5 Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty. 6 Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich. 7 Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá. 8 Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu. 9 Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely. 10 Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil. 11 Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá. 12 Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho. 13 Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho. 14 Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň. 15 Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně. 16 K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá? 17 Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se. 18 Člověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým. 19 Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření. 20 Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost. 21 Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého. 22 Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti. 23 Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu. 24 Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země. 25 K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své. 26 Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost. 27 Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný. 28 Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.

Český ekumenický překlad

1 Lepší suchá skýva a k tomu klid než dům plný obětních hodů a spory. 2 Prozíravý otrok panuje nad synem, který dělá ostudu, a mezi bratry mu připadne dědictví. 3 Na stříbro kelímek, na zlato pec; srdce však Hospodin prozkoumává. 4 Zlé je věnovat pozornost ničemným rtům, klamné dopřávat sluchu zkázonosnému jazyku. 5 Kdo se posmívá chudému, tupí toho, kdo jej učinil, kdo má radost z běd, ten bez trestu nezůstane. 6 Korunou starců jsou vnuci, ozdobou synů otcové. 7 Nesluší bloudovi mnoho řečí, tím méně urozenému řeči lživé. 8 Jako vzácný kámen je úplatek v očích dárce, kamkoli se obrátí, má úspěch. 9 Kdo stojí o lásku, přikrývá přestoupení, ale kdo je přetřásá, rozlučuje důvěrné přátele. 10 Pohrůžka zapůsobí na rozumného víc než na hlupáka sto ran. 11 Jen o vzpouru usiluje zlý, ale bude proti němu vyslán nelítostný posel. 12 Raději potkat medvědici zbavenou mláďat než hlupáka s jeho pošetilostí. 13 Tomu, kdo za dobré odplácí zlým, zlo se nehne z domu. 14 Protrhne vodní hráz, kdo začne svár, přestaň dřív, než propukne spor. 15 Prohlásit svévolníka za spravedlivého a spravedlivého za svévolníka, to obojí je Hospodinu ohavností. 16 K čemu peníze v rukou hlupáka? Chce koupit moudrost? Vždyť nemá rozum! 17 V každičkém čase miluje přítel, zrodil se bratrem pro doby soužení. 18 Člověk bez rozumu dává ruku a svému druhovi se zaručuje. 19 Má rád přestoupení, kdo má rád hádky, kdo si zvyšuje vchod, říká si o zkázu. 20 Kdo má falešné srdce, nenajde dobro, kdo má proradný jazyk, upadne do zla. 21 Kdo zplodil hlupáka, sobě k žalu ho zplodil, otec blouda nemůže mít radost. 22 Radostné srdce hojí rány, kdežto ubitý duch vysušuje kosti. 23 Svévolník po straně přijímá úplatek, tak převrací stezky práva. 24 Na tváři rozumného se zračí moudrost, ale oči hlupáka těkají po končinách země. 25 Hloupý syn působí svému otci hoře a své rodičce hořkost. 26 Pokutovat spravedlivého není dobré, natož urozené bít pro přímost. 27 Kdo se krotí v řeči, má správné poznání, kdo je klidného ducha, je rozumný člověk. 28 I pošetilec, když mlčí, může být pokládán za moudrého, nechá-li rty zavřené, za rozumného.