1I táhli synové Izraelští a položili se na polích Moábských, nedocházeje k Jordánu, naproti Jerichu.2A viděl Balák, syn Seforův, všecko, co učinil Izrael Amorejskému.3I bál se Moáb toho lidu velmi, proto že ho bylo mnoho, a svíral se pro přítomnost synů Izraelských.4Protož řekl Moáb k starším Madianským: Tudíž toto množství požere všecko, což jest vůkol nás, jako sžírá vůl trávu polní. Byl pak Balák, syn Seforův, toho času králem Moábským.5I poslal posly k Balámovi, synu Beorovu, do města Petor, kteréž jest při řece v zemi vlasti jeho, aby povolal ho, řka: Aj, lid vyšel z Egypta, aj, přikryl svrchek země, a usazuje se proti mně.6Protož nyní poď medle, zlořeč mně k vůli lidu tomuto,nebo silnější mne jest; snad svítězím nad ním, a porazím jej, aneb vyženu z země této. Vím zajisté, že komuž ty žehnáš, požehnaný bude, a komuž ty zlořečíš, bude zlořečený.7Tedy šli starší Moábští a starší Madianští, nesouce v rukou svých peníze za zlořečení; i přišli k Balámovi, a vypravovali mu slova Balákova.8On pak řekl jim: Pobuďte zde přes tuto noc, a dám vám odpověd, jakž mi mluviti bude Hospodin. I zůstala knížata Moábská s Balámem.9Přišel pak Bůh k Balámovi a řekl: Kdo jsou ti muži u tebe?10Odpověděl Balám Bohu: Balák, syn Seforův, král Moábský, poslal ke mně, řka:11Aj, lid ten, kterýž vyšel z Egypta, přikryl svrchek země; protož nyní poď, proklň mi jej, snad svítězím, bojuje s ním, a vyženu jej.12I řekl Bůh k Balámovi: Nechoď s nimi, aniž zlořeč lidu tomu, nebo požehnaný jest.13Tedy Balám vstav ráno, řekl knížatům Balákovým: Navraťte se do země své, nebo nechce mi dopustiti Hospodin, abych šel s vámi.14A vstavše knížata Moábská, přišli k Balákovi a řekli: Nechtěl Balám jíti s námi.15Tedy opět poslal Balák více knížat a znamenitějších, nežli první.16Kteříž přišedše k Balámovi, řekli jemu: Toto praví Balák, syn Seforův: Nezpěčuj se, prosím, přijíti ke mně.17Nebo velikou ctí tě ctíti chci, a což mi koli rozkážeš, učiním; protož přiď, prosím, proklň mi lid tento.18Odpovídaje pak Balám, řekl služebníkům Balákovým: Byť mi pak dal Balák plný dům svůj stříbra a zlata, nemohl bych přestoupiti slova Hospodina Boha svého, a učiniti proti němu malé neb veliké věci.19Nyní však zůstaňte, prosím, zde i vy také této noci, abych zvěděl, co dále mluviti bude Hospodin se mnou.20Přišed pak Bůh k Balámovi v noci, řekl jemu: Poněvadž proto, aby povolali tě, přišli muži tito, vstana, jdi s nimi, a však což přikáži tobě, to čiň.21Tedy Balám vstav ráno, osedlal oslici svou, a bral se s knížaty Moábskými.22Ale rozpálil se hněv Boží, proto že jel s nimi, a postavil se anděl Hospodinův na cestě, aby mu překazil; on pak seděl na oslici své, maje s sebou dva služebníky své.23A když uzřela oslice anděla Hospodinova, an stojí na cestě, a meč jeho vytržený v ruce jeho, uhnula se s cesty, a šla polem. I bil ji Balám, aby ji navedl zase na cestu.24A anděl Hospodinův stál na stezce u vinice mezi dvěma zídkami.25Viduci pak oslice anděla Hospodinova, přitiskla se ke zdi, přitřela také nohu Balámovi ke zdi; pročež opět bil ji.26Potom anděl Hospodinův šel dále, a stál v úzkém místě, kdež nebylo žádné cesty k uchýlení se na pravo neb na levo.27A viduci oslice anděla Hospodinova, padla pod Balámem; pročež rozhněval se velmi Balám, a bil oslici kyjem.28I otevřel Hospodin ústa oslice, a řekla Balámovi: Cožť jsem učinila, že již po třetí mne biješ?29Řekl Balám k oslici: To, že jsi mne v posměch uvedla. Ó bych měl meč v rukou, jistě bych tě již zabil.30Odpověděla oslice Balámovi: Zdaliž nejsem oslice tvá? Jezdíval jsi na mně, jak jsi mne dostal, až do dnes; zdaliž jsem kdy obyčej měla tak činiti tobě? Kterýž odpověděl: Nikdy.31V tom otevřel Hospodin oči Balámovy, i uzřel anděla Hospodinova, an stojí na cestě, maje meč dobytý v ruce své; a nakloniv hlavy, poklonu učinil na tvář svou.32I mluvil k němu anděl Hospodinův: Proč jsi bil oslici svou po třikrát? Aj, já vyšel jsem, abych se protivil tobě; nebo uchýlil jsi se s cesty přede mnou.33Když viděla mne oslice, vyhnula mi již po třikrát; a byť mi se byla nevyhnula, již bych byl také tebe zabil, a jí živé nechal.34Odpověděl Balám andělu Hospodinovu: Zhřešilť jsem, nebo jsem nevěděl, že ty stojíš proti mně na cestě; protož nyní, jestliže se nelíbí tobě, raději navrátím se domů.35Řekl anděl Hospodinův k Balámovi: Jdi s muži těmi, avšak slovo, kteréž mluviti budu tobě, to mluviti budeš. Tedy šel Balám s knížaty Balákovými.36Uslyšev pak Balák o příchodu Balámovu, vyšel proti němu do města Moábského, kteréž bylo při řece Arnon, jenž jest při konci pomezí.37I řekl Balák Balámovi: Zdaliž jsem víc než jednou neposílal pro tě? Pročež jsi tedy nepřišel ke mně? Proto-li, že bych tě náležitě uctiti nemohl?38Odpověděl Balám Balákovi: Aj, již jsem přišel k tobě; nyní pak zdaliž všelijak budu co moci mluviti? Slovo, kteréž vložil Bůh v ústa má, to mluviti budu.39I bral se Balám s Balákem, a přijeli do města Husot.40Kdežto nabiv Balák volů a ovec, poslal k Balámovi a k knížatům, kteříž s ním byli.41Nazejtří pak ráno, pojav Balák Baláma, uvedl ho na výsosti modly Bál, odkudž shlédl i nejdalší díl lidu Izraelského.
Numeri 22
Český ekumenický překlad
BILEÁM A IZRAEL - — Moábský král a pohanský věštec - Balák najímá proslulého věštce, aby proklel Hospodinův lid.
1 Izraelci táhli dál a utábořili se v Moábských pustinách v Zajordání naproti Jerichu. 2 Balák, syn Sipórův, viděl všechno, co učinil Izrael Emorejcům.3 Moáb se velmi obával toho lidu, že je ho tak mnoho, Moáb měl z Izraelců hrůzu.4 Proto řekl Moáb midjánským starším: „Teď toto společenství spase všechno kolem nás, jako spásá vůl zeleň na poli.“ Toho času byl Balák, syn Sipórův, moábským králem.5 Ten vyslal posly k Bileámovi, synu Beórovu, do Petóru, který je nad Řekou, do země příslušníků jeho lidu, aby ho takto pozvali: „Hle, z Egypta vyšel lid a pokryl povrch země; usazuje se naproti mně.6 Pojď nyní prosím a proklej mi tento lid, neboť je zdatnější nežli já. Snad ho pak porazím a vyženu ze země. Vím, že komu ty požehnáš, je požehnán, a koho ty prokleješ, je proklet.“7 Moábští a midjánští starší šli s odměnou pro věštce v rukou. Přišli k Bileámovi a vyřídili mu Balákova slova.8Vybídl je: „Tuto noc přenocujte zde; dám vám odpověď, až ke mně promluví Hospodin.“ Moábští velmožové zůstali tedy u Bileáma.9Bůh přišel k Bileámovi a řekl: „Kdo jsou ti muži u tebe?“10 Bileám odpověděl Bohu: „Poslal je ke mně moábský král Balák, syn Sipórův, se vzkazem:11 ‚Hle, z Egypta vyšel lid a pokryl povrch země. Pojď nyní a zatrať mi jej, snad ho v boji přemohu a vyženu ho.‘“12 Bůh však Bileámovi poručil: „Nepůjdeš s nimi a neprokleješ ten lid, neboť je požehnaný!“13 Ráno Bileám vstal a řekl Balákovým velmožům: „Jděte do své země. Hospodin odmítl pustit mě s vámi.“14 Moábští velmožové se vydali na cestu, přišli k Balákovi a řekli: „Bileám odmítl s námi jít.“15 Balák tedy poslal znovu velmože, ve větším počtu a váženější než předchozí.16 Přišli k Bileámovi a řekli mu: „Toto praví Balák, syn Sipórův: Nijak se nerozpakuj ke mně přijít.17 Převelice tě poctím a učiním vše, co mi řekneš. Jen pojď a zatrať mi ten lid!“18 Bileám však Balákovým služebníkům odpověděl: „I kdyby mi Balák dal dům plný stříbra a zlata, nemohl bych přestoupit rozkaz Hospodina, svého Boha, a učinit cokoli, ať malého nebo velkého.19Přesto prosím zůstaňte zde i této noci, ať zvím, co bude Hospodin dále se mnou mluvit.“20 V noci přišel Bůh k Bileámovi a řekl mu: „Když ti muži tě přišli pozvat, jdi s nimi. Ale budeš dělat jenom to, co ti poručím.“21 Bileám tedy ráno vstal, osedlal svou oslici a jel s moábskými velmoži. 22 I vzplanul Bůh hněvem, že jede, a Hospodinův posel se mu postavil do cesty jako protivník. On pak jel na své oslici a byli s ním dva jeho mládenci.23 Oslice spatřila Hospodinova posla, jak stojí v cestě s taseným mečem v ruce, uhnula z cesty a šla polem. Bileám oslici bil, aby ji zase zavedl na cestu.24 Tu se postavil Hospodinův posel na pěšinu mezi vinicemi, kde byly zídky z obou stran.25 Oslice spatřila Hospodinova posla, přitiskla se ke zdi, přitiskla ke zdi i Bileámovu nohu a on ji znovu bil.26 Hospodinův posel opět přešel a postavil se v soutěsce, kde nebylo možno uhnout napravo ani nalevo.27 Oslice spatřila Hospodinova posla a klesla pod Bileámem. Bileám vzplanul hněvem a bil oslici holí.28 Tu otevřel Hospodin oslici ústa a ona řekla Bileámovi: „Co jsem ti udělala, že mě již potřetí biješ?“29 Bileám oslici odpověděl: „Protože si ze mne děláš blázny! Mít v ruce meč, byl bych tě už zabil.“30 Oslice Bileámovi odpověděla: „Což nejsem tvá oslice, na níž jezdíš odjakživa až do dneška? Udělala jsem ti někdy něco takového?“ Řekl: „Ne.“31 I sňal Hospodin clonu z Bileámových očí a on spatřil Hospodinova posla, jak stojí v cestě s taseným mečem v ruce. Poklonil se a padl na tvář.32 Hospodinův posel mu řekl: „Proč jsi svou oslici už třikrát bil? Hle, to já jsem vyšel jako tvůj protivník, protože mám tu cestu za pochybenou.33 Oslice mě spatřila a vyhnula se mi, teď už potřetí. Kdyby se mi nevyhnula, byl bych tě věru zabil a ji nechal naživu.“34 Bileám odvětil Hospodinovu poslu: „Zhřešil jsem. Nevěděl jsem, že ty ses mi postavil do cesty. Avšak jestliže se ti to nelíbí, vrátím se zpátky.“35 Hospodinův posel odpověděl Bileámovi: „Jdi s těmi muži, ale nebudeš mluvit nic než to, co já budu mluvit k tobě.“ Bileám tedy šel s Balákovými velmoži. 36 Sotva Balák uslyšel, že Bileám přichází, vyšel mu vstříc do moábského města, které leží při Arnónu na samých hranicích.37Balák řekl Bileámovi: „Copak jsem pro tebe neposílal naléhavě a nezval tě? Proč jsi ke mně nepřišel? Což tě nejsem s to náležitě uctít?“38Bileám odpověděl Balákovi: „Teď jsem k tobě přišel. Budu však vůbec s to něco promluvit? Budu moci mluvit jen to, co mi vloží do úst Bůh.“39 Pak šel Bileám s Balákem a přišli do Kirjat-chusótu.40 Balák dal připravit k obětním hodům skot a brav a poslal pro Bileáma i pro velmože, kteří byli s ním.41 Za jitra pak vzal Balák Bileáma a vyvedl ho na Baalova posvátná návrší. Odtamtud bylo vidět zadní voj lidu.