1I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:2Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.3I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.4Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.5Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.6Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.7A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.8Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.9Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.10I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.11Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.12I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.13Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.14Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.15Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.16I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.17Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?18Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?19Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.20I řekl jim: Čí jest tento obraz a svrchu napsání?21Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.22To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.23V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,24Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.25I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.26Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.27Nejposléze pak po všech umřela i žena.28Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.29I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.30Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.31O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:32Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.33A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.34Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.35I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:36Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?37I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.38To jest přední a veliké přikázání.39Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.40Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.41A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,42Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.43Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:44Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?45Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?46A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.
Matouš 22
Český ekumenický překlad
— Podobenství o hostině
1 A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích:2 „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu.3 Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít.4 Poslal znovu jiné služebníky se slovy: ‚Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘5 Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem.6 Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je.7 Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil.8 Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni;9 jděte tedy na rozcestí, a koho najdete, pozvěte na svatbu.‘10 Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky.
— Podobenství o svatebním šatě
11 Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu.12 Řekl mu: ‚Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?‘ On se nezmohl ani na slovo.13 Tu řekl král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘14 Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“
— Spor o daň císaři
15 Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějakým slovem nastražili léčku.16 Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka.17 Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“18 Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: „Co mě pokoušíte, pokrytci?19 Ukažte mi peníz daně!“ Podali mu denár.20 On jim řekl: „Čí je tento obraz a nápis?“21 Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“22 Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli.
— Spor o vzkříšení
23 V ten den přišli za ním saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a předložili mu dotaz:24 „Mistře, Mojžíš řekl: ‚Zemře-li někdo bez dětí, ať se s jeho manželkou podle řádu švagrovství ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘25 U nás bylo sedm bratří. První po svatbě zemřel, a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratru.26 Stejně i druhý, třetí a nakonec všech sedm.27 Naposledy ze všech zemřela ta žena.28 Až bude vzkříšení, komu z těch sedmi bude patřit? Vždyť ji měli všichni!“29 Ježíš jim však odpověděl: „Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží.30 Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.31 A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil:32 ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých.“33 Když to slyšely zástupy, žasly nad jeho učením.
— Největší přikázání
34 Když se farizeové doslechli, že umlčel saduceje, smluvili se35 a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel:36 „Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“37 On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘38 To je největší a první přikázání.39 Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘40 Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“
— Mesiáš, Syn Davidův
41 Když se farizeové sešli, zeptal se jich Ježíš:42 „Co si myslíte o Mesiášovi? Čí je syn?“ Odpověděli mu: „Davidův.“43 Řekl jim: „Jak to tedy, že ho David v Duchu svatém nazývá Pánem, když praví: 44 ‚Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.‘ 45 Jestliže tedy David nazývá Mesiáše Pánem, jak může být jeho synem?“46 A nikdo nebyl s to odpovědět mu ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil tázat.