1V těch dnech když opět velmi veliký zástup byl s ním, a neměli, co by jedli, svolav Ježíš učedlníky své, řekl jim:2Lítost mám nad zástupy; nebo již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli.3A rozpustím-li je lačné do domů jejich, zhynou na cestě; nebo někteří z nich zdaleka přišli.4Odpověděli mu učedlníci jeho: I odkud bude moci kdo tyto nakrmiti chleby zde na poušti?5I otázal se jich: Kolik chlebů máte? A oni řekli: Sedm.6I kázal zástupu posaditi se na zemi. A vzav sedm chlebů, díky učiniv, lámal a dával učedlníkům svým, aby předkládali. I kladli před zástup.7A měli také rybiček maličko. Jichž požehnav, kázal i ty před ně klásti.8I jedli a nasyceni jsou; a sebrali, což pozůstalo drobtů, sedm košů.9Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo čtyř tisíců. I rozpustil je.10Potom hned vstoupiv na lodí s učedlníky svými, přeplavil se do krajin Dalmanutských.11I vyšli farizeové a počali se s ním hádati, hledajíce od něho znamení s nebe, pokoušejíce ho.12A on vzdech duchem svým, dí: Co pokolení toto znamení hledá? Amen pravím vám: Nebude dáno znamení pokolení tomuto.13A opustiv je, vstoupil zase na lodí, i plavil se přes moře.14I zapomenuli s sebou vzíti chlebů, a neměli než jeden chléb s sebou na lodí.15Tedy přikazoval jim, řka: Vizte a pilně se šetřte kvasu farizejského a kvasu Herodesova.16I přemyšlovali, řkouce jeden k druhému: Chleba nemáme.17A znaje to Ježíš, řekl jim: Co přemyšlujete o tom, že chleba nemáte? Ještě neznáte, ani rozumíte? Ještě máte oslepené srdce vaše?18Oči majíce, nevidíte? A uši majíce, neslyšíte? A nepomníte,19Že jsem pět chlebů lámal mezi pět tisíců? A kolik jste plných košů drobtů sebrali? Řekli jemu: Dvanácte.20A když také sedm chlebů lámal jsem mezi čtyři tisíce, kolik jste plných košů drobtů vzali? I řkou jemu: Sedm.21I řekl jim: Kterakž tedy ještě nerozumíte?22I přišel do Betsaidy, a přivedli k němu slepého, prosíce ho, aby se ho dotekl.23I ujav slepého za ruku, vyvedl jej ven z městečka, a plinuv na oči jeho a vloživ na něj ruce, otázal se ho, viděl-li by co.24A on pohleděv, řekl: Znamenám lidi; nebo vidím, že chodí jako stromové.25Potom opět vložil ruce na oči jeho, a kázal mu hleděti. I uzdraven jest, takže i zdaleka jasně viděl všecky.26I odeslal jej do domu jeho, řka: Aniž do toho městečka choď, aniž komu z městečka co o tom prav.27Tedy vyšel Ježíš a učedlníci jeho do městeček Cesaree Filipovy. A na cestě tázal se učedlníků svých, řka jim: Kým mne praví býti lidé?28Kteřížto odpověděli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak jedním z proroků.29Tedy on řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl jemu: Ty jsi Kristus.30I přikázal jim, aby toho o něm žádnému nepravili.31I počal učiti je, že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a předních kněží a zákoníků, a zabit býti, a ve třech dnech z mrtvých vstáti.32Zjevně to slovo mluvil. A chytiv jej Petr, počal mu domlouvati.33Kterýžto obrátiv se a pohleděv na učedlníky své, přimluvil Petrovi, řka: Jdiž za mnou, satane; nebo nechápáš, co jest Božího, ale co lidského.34A svolav zástup s učedlníky svými, řekl jim: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne.35Nebo chtěl-li by kdo duši svou zachovati, ztratíť ji; pakli by kdo ztratil duši svou pro mne a pro evangelium, tenť ji zachová.36Nebo co prospěje člověku, by všecken svět získal, a své duši škodu učinil?37Aneb jakou dá člověk odměnu za duši svou?38Nebo kdož by se koli za mne styděl a za má slova v tomto pokolení cizoložném a hříšném, i Syn člověka styděti se bude za něj, když přijde v slávě Otce svého s anděly svatými.
Marek 8
Český ekumenický překlad
— Nasycení čtyř tisíců
1 Když s ním v těch dnech opět byl velký zástup a neměli co jíst, zavolal si učedníky a řekl jim:2 „Je mi líto zástupu, neboť již tři dny jsou se mnou a nemají co jíst.3 Když je pošlu domů hladové, zemdlí na cestě; vždyť někteří z nich jsou zdaleka.“4 Jeho učedníci mu odpověděli: „Odkud by kdo mohl tady na poušti vzít chléb, aby všecky nasytil?“5 Zeptal se jich: „Kolik chlebů máte?“ Řekli: „Sedm.“6 Nařídil tedy zástupu usednout na zem; vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali; oni je předložili zástupu.7 Měli i několik rybiček; vzdal za ně díky a nařídil, aby je také předkládali.8 I jedli, nasytili se a sebrali zbylých nalámaných chlebů sedm košů.9 Těch lidí bylo asi čtyři tisíce. Pak je propustil.10 Hned nato vstoupil se svými učedníky na loď a připlul do končin dalmanutských.
— Farizeové žádají znamení
11 Přišli farizeové a začali se s ním přít; žádali na něm znamení z nebe a tak ho pokoušeli.12 V duchu si povzdechl a řekl: „Proč toto pokolení žádá znamení? Amen, pravím vám, tomuhle pokolení nebude dáno žádné znamení.“13 Odešel od nich, vstoupil opět na loď a odjel na druhý břeh.
— Varování před kvasem farizeů
14 Zapomněli si vzít s sebou chleby; na lodi měli jen jeden chléb.15 Domlouval jim: „Hleďte se varovat kvasu farizeů a kvasu Herodova!“16 I začali mezi sebou rozmlouvat, že nemají chleba.17 Když to Ježíš zpozoroval, řekl jim: „Proč mluvíte o tom, že nemáte chleba? Ještě nerozumíte a nechápete? Je vaše mysl zatvrzelá?18 Oči máte, a nevidíte, uši máte, a neslyšíte! Nepamatujete se,19 když jsem lámal těch pět chlebů pěti tisícům, kolik plných košů nalámaných chlebů jste sebrali?“ Řekli mu: „Dvanáct.“20 „A když sedm chlebů čtyřem tisícům, kolik plných košů nalámaných chlebů jste sebrali?“ Odpověděli mu: „Sedm.“21 Řekl jim: „Ještě nechápete?“
— Uzdravení slepého v Betsaidě
22 Přišli do Betsaidy. Přivedli k němu slepce a prosili jej, aby se ho dotkl.23 I vzal toho slepého za ruku a vyvedl ho z vesnice; potřel mu slinou oči, vložil na něho ruce a ptal se ho: „Vidíš něco?“24 On pozvedl oči a řekl: „Vidím lidi, vypadají jako stromy, a chodí.“25 Potom mu znovu položil ruce na oči; slepý prohlédl, byl uzdraven a viděl všecko zcela zřetelně.26 Ježíš ho poslal domů a přikázal mu: „Ale do vesnice nechoď!“
— Petrovo vyznání u Cesareje Filipovy
27 Ježíš se svými učedníky vyšel do vesnic u Cesareje Filipovy. Cestou se učedníků ptal: „Za koho mě lidé pokládají?“28 Řekli mu: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a někteří za jednoho z proroků.“29 Zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?“ Petr mu odpověděl: „Ty jsi Mesiáš.“30 I přikázal jim, aby nikomu o něm neříkali.
— První předpověď utrpení
31 A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát.32 A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat.33 On se však obrátil, podíval se na učedníky a pokáral Petra: „Jdi mi z cesty, satane; tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“
— Následování
34 Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.35 Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej.36 Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život?37 Zač by mohl člověk získat zpět svůj život?38 Kdo se stydí za mne a za má slova v tomto zpronevěřilém a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde v slávě svého Otce se svatými anděly.“