1I sešli se k němu farizeové a někteří z zákoníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.2A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama (to jest neumytýma) jísti chleby, reptali o to.3Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších.4A z trhu přijdouce nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů.5Potom otázali se ho farizeové a zákoníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?6On pak odpověděv, řekl jim: Dobře o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.7Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení, kterážto nejsou než ustanovení lidská.8Nebo opustivše přikázání Boží, držíte ustanovení lidská, totiž umývání žejdlíků a koflíků; a jiné mnohé věci těm podobné činíte.9I pravil jim: Čistě vy rušíte přikázání Boží, abyste ustanovení své zachovali.10Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci nebo mateři, ať smrtí umře.11Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, to jest, dar, kterýžkoli jest ode mne, toběť prospěje,12A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému nebo mateři své,13Rušíce přikázání Boží ustanoveními vašimi, kteráž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.14I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.15Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poskvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poskvrňuje člověka.16Má-li kdo uši k slyšení, slyš.17A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.18I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poskvrniti?19Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy.20Ale pravil, že to, což pochází z člověka, to poskvrňuje člověka.21Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,22Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.23Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku a poskvrňují člověka.24A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo o něm věděl, ale nemohl se tajiti.25Nebo uslyševši o něm žena, jejížto dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho.26(Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery.27Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prve nasytí synové; nebť není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.28A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů.29I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery.30I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo.31Tedy odšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.32I přivedli jemu hluchého a němého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil.33A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho.34A vzezřev k nebi, vzdechl, a řekl jemu: Effeta, to jest, otevři se.35A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě.36I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, předce oni mnohem více ohlašovali.37A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.
1 Shromáždili se k němu farizeové a někteří ze zákoníků, kteří přišli z Jeruzaléma.2 Uviděli některé z jeho učedníků, jak jedí znesvěcujícíma, to jest neomytýma rukama. (3 Farizeové totiž a všichni židé se drží tradice otců a nejedí, dokud si k zápěstí neomyjí ruce.4 A po návratu z trhu nejedí, dokud se neočistí. A je ještě mnoho jiných tradic, kterých se drží: ponořování pohárů, džbánů a měděných mis.)5 Farizeové a zákoníci se ho zeptali: „Proč se tvoji učedníci neřídí podle tradice otců a jedí znesvěcujícíma rukama?“6 Řekl jim: „Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je psáno: ‚Tento lid ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; 7 marná je zbožnost, kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.‘ 8 Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice.“9 A ještě řekl: „Jak dovedně rušíte Boží přikázání, abyste zachovali svou tradici!10 Vždyť Mojžíš řekl: ‚Cti svého otce i svou matku‘ a ‚kdo zlořečí otci nebo matce, ať je potrestán smrtí.‘11 Vy však učíte: Řekne-li někdo otci nebo matce: ‚To, čím jsem ti zavázán pomoci, je korbán (to jest dar Bohu),‘12 již podle vás nemusí pro otce nebo matku nic udělat;13 tak rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou pěstujete. A takových podobných věcí činíte mnoho.“
— Co člověka znesvěcuje
14 Když znovu svolal zástup, řekl jim: „Slyšte mě všichni a rozumějte:15 Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje.16 Kdo má uši k slyšení, slyš!“ 17 Když opustil zástup a vešel do domu, ptali se ho jeho učedníci na to podobenství.18 Řekl jim: „Tak i vy jste nechápaví? Nerozumíte, že nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit,19 poněvadž mu nevchází do srdce, ale do břicha a jde do hnoje?“ Tak prohlásil všechny pokrmy za čisté.20 A řekl: „Co vychází z člověka, to ho znesvěcuje.21 Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy,22 cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost.23 Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka.“
— Víra syrofenické ženy
24 Vstal a odešel odtud do končin týrských. Vešel do jednoho domu a nechtěl, aby o tom někdo věděl. Nemohlo se to však utajit;25 hned o něm uslyšela jedna žena, jejíž dcerka měla nečistého ducha. Přišla a padla mu k nohám;26 a ta žena byla pohanka, rodem Syrofeničanka. Prosila ho, aby vyhnal zlého ducha z její dcery.27 On jí řekl: „Nech napřed nasytit děti. Neboť se nesluší vzít chléb dětem a hodit jej psům.“28 Odpověděla mu: „Ovšem, pane, jenže i psi se pod stolem živí z drobtů po dětech.“29 Pravil jí: „Žes toto řekla, jdi, zlý duch vyšel z tvé dcery.“30 Když se vrátila domů, nalezla dítě ležící na lůžku a zlý duch byl pryč.
— Uzdravení hluchoněmého
31 Ježíš se vrátil z území Týru a šel přes Sidón k jezeru Galilejskému územím Dekapole.32 Tu k němu přivedou člověka hluchého a špatně mluvícího a prosí ho, aby na něj vložil ruku.33 Vzal ho stranou od zástupu, vložil prsty do jeho uší, dotkl se slinou jeho jazyka,34 vzhlédl k nebi, povzdechl a řekl: „Effatha,“ což znamená ‚otevři se!‘35 I otevřel se mu sluch, uvolnilo se pouto jeho jazyka a mluvil správně.36 Ježíš jim nařídil, aby to nikomu neříkali. Čím více jim to však nařizoval, tím více to rozhlašovali.37 Nadmíru se divili a říkali: „Dobře všecko učinil. I hluchým dává sluch a němým řeč.“