1Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,2Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál a člověka nestyděl.3Byla pak vdova jedna v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.4A on nechtěl za dlouhý čas. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, a člověka nestydím,5Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.6I dí Pán: Slyšte, co praví soudce nepravý.7A což by pak Bůh nepomstil volených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?8Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?9I řekl také k některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných sobě za nic nevážíce, podobenství toto:10Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus a druhý publikán.11Farizeus stoje soukromí, takto se modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.12Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.13Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti, ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.14Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.15Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.16Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.17Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť do něho.18I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím?19I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.20Však umíš přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.21On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.22Slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojď, následuj mne.23On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.24A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!25Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.26Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?27A on dí jim: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.28I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.29On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, nebo dítky, pro království Boží,30Aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku míti bude život věčný.31Tedy pojav Ježíš dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko to, což psáno jest skrze Proroky o Synu člověka.32Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen i uplván.33A ubičujíce, zamordují jej, ale on třetího dne z mrtvých vstane.34Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.35I stalo se, když se přibližoval k Jericho, slepý jeden seděl podle cesty, žebře.36A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo?37I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.38I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!39A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou!40Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,41Řka: Co chceš, ať tobě učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.42A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.43A ihned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.
Lukáš 18
Český ekumenický překlad
— Podobenství o soudci a vdově
1 Vypravoval jim podobenství, aby ukázal, jak je třeba stále se modlit a neochabovat:2 „V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal.3 V tom městě byla i vdova, která k němu ustavičně chodila a žádala: ‚Zastaň se mne proti mému odpůrci.‘4 Ale on se k tomu dlouho neměl. Potom si však řekl: ‚I když se Boha nebojím a z lidí si nic nedělám,5 dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit, a nakonec mě umoří.‘“6 A Pán řekl: „Všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce!7 Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá?8 Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?“
— O farizeovi a celníkovi
9 O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství:10 „Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník.11 Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník.12 Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.‘13 Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ‚Bože, slituj se nade mnou hříšným.‘14 Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
— Ježíš a děti
15 Přinášeli mu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. Když to učedníci viděli, zakazovali jim to.16 Ježíš si je zavolal k sobě a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.17 Amen, pravím vám, kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde.“
— Bohatý muž
18 Jeden z předních mužů se ho otázal: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“19 Ježíš mu řekl: „Proč mi říkáš ‚dobrý‘? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.20 Přikázání znáš: Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, cti otce svého i matku.“21 On řekl: „To všechno jsem dodržoval od svého mládí.“22 Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: „Jedno ti ještě schází. Prodej všechno, co máš, rozděl chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!“23 On se velice zarmoutil, když to slyšel, neboť byl velmi bohatý. 24 Když Ježíš viděl, jak se zarmoutil, řekl: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!25 Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“26 Ti, kdo to slyšeli, řekli: „Kdo tedy může být spasen?“27 Odpověděl: „Nemožné u lidí je u Boha možné.“
— O chudobě pro Boží království
28 Petr řekl: „Hle, my jsme opustili, co bylo naše, a šli jsme za tebou.“29 On jim řekl: „Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti pro Boží království,30 aby v tomto čase nedostal mnohokrát víc a v přicházejícím věku život věčný.“
— Poslední předpověď utrpení
31 Vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: „Hle, jdeme do Jeruzaléma a na Synu člověka se naplní všechno, co je psáno u proroků.32 Neboť bude vydán pohanům a budou se mu posmívat a tupit ho a plivat na něj,33 zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane.“34 Oni však ničemu z toho nerozuměli, smysl těch slov jim zůstal skryt a nepochopili, co říkal.
— Uzdravení slepého u Jericha
35 Když se Ježíš blížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral.36 Když uslyšel, že kolem prochází zástup lidí, ptal se, co se to děje.37 Řekli mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský.38 Tu zvolal: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“39 Ti, kteří šli vpředu, ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“40 Ježíš se zastavil a přikázal, aby ho k němu přivedli.41 Když se přiblížil, Ježíš se ho otázal: „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ On odpověděl: „Pane, ať vidím.“42 Ježíš mu řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.“43 Ihned prohlédl, šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu.