1Tedy řekl učedlníkům: Není možné, aby nepřišla pohoršení, ale běda tomu, skrze kohož přicházejí.2Lépe by mu bylo, aby žernov osličí vložen byl na hrdlo jeho, a uvržen byl do moře, nežli by pohoršil jednoho z těchto maličkých.3Šetřte se. Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, potresci ho, a bude-liť toho želeti, odpusť mu.4A byť pak sedmkrát za den zhřešil proti tobě, a sedmkrát za den obrátil se k tobě, řka: Žel mi toho, odpusť mu.5I řekli apoštolé Pánu: Přispoř nám víry.6I dí Pán: Kdybyste měli víru jako zrno horčičné, řekli byste této moruši: Vykořeň se a přesaď se do moře, a uposlechla by vás.7Nebo kdo jest z vás, maje služebníka, ješto oře aneb pase dobytek, aby jemu, když by se s pole navrátil, hned řekl: Pojď a seď za stůl?8Ale zdali raději nedí jemu: Připrav, ať povečeřím, a opáše se, služ mi, až se najím a napím, a potom i ty jez a pij?9Zdali děkuje služebníku tomu, že učinil to, což mu rozkázal? Nezdá mi se.10Tak i vy, když učiníte všecko, což vám přikázáno, rcete: Služebníci neužiteční jsme. Což jsme povinni byli učiniti, učinili jsme.11I stalo se, když se bral do Jeruzaléma, že šel skrze Samaří a Galilei.12A když vcházel do jednoho městečka, potkalo se s ním deset mužů malomocných, kteřížto stáli zdaleka.13A pozdvihše hlasu, řekli: Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi.14Kteréžto on uzřev, řekl jim: Jdouce, ukažte se kněžím. I stalo se, když šli, že očištěni jsou.15Jeden pak z nich uzřev, že jest uzdraven, navrátil se s velikým hlasem, velebě Boha.16A padl na tvář k nohám jeho, díky čině jemu. A ten byl Samaritán.17I odpověděv Ježíš, řekl: Zdaliž jich deset není očištěno? A kdež jest jich devět?18Nenalezli se k tomu, aby přijdouce, chválu Bohu vzdali, jediné cizozemec tento?19I řekl jemu: Vstana, jdi, víra tvá tě uzdravila.20Otázán pak jsa od zákoníků, kdy přijde království Boží, odpověděl jim a řekl: Nepřijdeť království Boží patrně.21Aniž řeknou: Aj, tuto, aneb aj, tamto. Nebo aj, království Boží jestiť mezi vámi.22I řekl učedlníkům: Přijdou dnové, že budete žádati viděti jeden den Syna člověka, a neuzříte.23A dějíť vám: Aj, zde, hle, tamto. Nechoďte, ani následujte.24Nebo jakožto blesk blýskající se z jedné krajiny, kteráž pod nebem jest, až do druhé, kteráž též pod nebem jest, svítí, tak bude i Syn člověka ve dni svém.25Ale nejprve musí mnoho trpěti, a potupen býti od národu tohoto.26A jakož se dálo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka.27Jedli, pili, ženili se, vdávaly se až do toho dne, v kterémžto Noé všel do korábu; i přišla potopa, a zahladila všecky.28A též podobně, jako se stalo ve dnech Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, štěpovali, stavěli.29Ale dne toho, když vyšel Lot z Sodomy, pršel oheň s sirou s nebe, a zahladil všecky.30Takť nápodobně bude v ten den, když se Syn člověka zjeví.31V ten čas kdo by byl na střeše, a nádobí jeho v domu, nesstupuj, aby je pobral; a kdo na poli, též nevracuj se zase.32Pomněte na Lotovu ženu.33Nebo kdož by koli hledal život svůj zachovati, ztratíť jej; a kdož by jej koli ztratil, obživíť jej.34Pravímť vám: V tu noc budou dva na loži jednom; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.35Dvě budou mleti spolu; jedna bude vzata, a druhá opuštěna.36Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.37I odpověděvše, řekli jemu: Kde, Pane? On pak řekl jim: Kdežť bude tělo, tamť se shromáždí i orlice.
1 Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pokušení; běda však tomu, skrze koho přicházejí.2 Bylo by pro něho lépe, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných.3 Mějte se na pozoru! Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu.
— O odpuštění
4 A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: ‚Je mi to líto,‘ odpustíš mu!“
— Výrok o síle víry
5 Apoštolové řekli Pánu: „Dej nám více víry!“6 Pán jim řekl: „Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, řekli byste této moruši: ‚Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře,‘ a ona by vás poslechla.“
— O postavení služebníka
7 “Řekne snad někdo svému služebníku, který se vrátil z pole, kde oral nebo pásl: ‚Pojď si hned sednout ke stolu‘?8 Neřekne mu spíše: ‚Připrav mi něco k jídlu a přistroj se k obsluze, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty‘?9 Děkuje snad svému služebníku, že udělal, co mu bylo přikázáno?10 Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ‚Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.“
— Uzdravení deseti malomocných
11 Na cestě do Jeruzaléma procházel Samařskem a Galileou.12 Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál13 a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“14 Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím!“ A když tam šli, byli očištěni.15 Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha;16 padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu. A to byl Samařan.17 Nato Ježíš řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět?18 Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“19 Řekl mu: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“
— O příchodu Syna člověka
20 Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat;21 ani se nedá říci: ‚Hle, je tu‘ nebo ‚je tam‘! Vždyť království Boží je mezi vámi!“ 22 Svým učedníkům řekl: „Přijdou dny, kdy si budete toužebně přát, abyste spatřili aspoň jediný ze dnů Syna člověka, ale nespatříte.23 Řeknou vám: ‚Hle, tam je, hle, tu;‘ zůstaňte doma a nechoďte za nimi.24 Jako když se zableskne a rázem se osvětlí všecko pod nebem z jednoho konce nebe na druhý, tak bude Syn člověka ve svém dni.25 Ale nejprve musí mnoho trpět a být zavržen od tohoto pokolení.26 Jako bylo za dnů Noe, tak bude i za dnů Syna člověka:27 Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noe vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny.28 Stejně tak bylo za dnů Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli;29 v ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, spustil se oheň a síra z nebe a zahubil všechny.30 Právě tak bude v den, kdy se zjeví Syn člověka.31 Kdo bude v onen den na střeše, ale věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal; a stejně tak kdo bude na poli, ať se nevrací zpět.32 Vzpomeňte na Lotovu ženu!33 Kdo by usiloval svůj život zachovat, ztratí jej, a kdo jej ztratí, zachová jej.34 Pravím vám: Té noci budou dva na jednom loži, jeden bude přijat, a druhý zanechán.35 Dvě budou mlít spolu obilí, jedna bude přijata, a druhá zanechána. 36 Dva budou na poli, jeden bude přijat, a druhý zanechán.“37 Když to slyšeli, otázali se ho: „Kde to bude, Pane?“ Řekl jim: „Kde bude tělo, tam se slétnou i supi.“