1Jest bídná věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, a lidem obyčejná:2Kterému člověku dal Bůh bohatství a zboží i slávu, tak že nemá nedostatku duše jeho v ničemž, čehokoli žádá, a však nedopouští mu Bůh užívati těch věcí, ale jiný leckdos sžíře to, a toť jest marnost a bídná věc.3Zplodil-li by kdo sto synů, a byl by živ mnoho let, jakkoli rozmnoženi jsou dnové let jeho, nebyl-li život jeho nasycen dobrými věcmi, a neměl by ani pohřbu, pravím, že šťastnější jest nedochůdče nežli on.4Nebo ono v zmaření přicházeje, do temností odchází, a jméno jeho temnostmi přikryto bývá.5Nýbrž ani slunce nevídá, aniž čeho poznává, a tak odpočinutí má lepší nežli onen.6A byť pak byl živ dva tisíce let, a pohodlí by neužil, zdaliž k jednomu místu všickni neodcházejí?7Všecka práce člověka jest pro ústa jeho, a však duše jeho nemůže se nasytiti.8Nebo co má více moudrý nežli blázen? A co chudý, kterýž se umí chovati mezi lidmi?9Lépe jest viděti nežli žádati, ale i to jest marnost a trápení ducha.10Čímžkoli jest, dávno jest tím nazván, a známé bylo, že člověk býti měl, a že se nebude moci souditi s silnějším, nežli jest sám.11A poněvadž předsevzetí mnohá rozmnožují marnost, co na tom má člověk?12Nebo kdo ví, co by bylo dobrého člověku v tomto životě, v počtu dnů marného života jeho, kteříž pomíjejí jako stín? Aneb kdo oznámí člověku, co se díti bude po něm pod sluncem?
1 Je zlo, které jsem pod sluncem viděl, a je mezi lidmi časté:2 Někomu Bůh dává bohatství a poklady i slávu, takže nepostrádá pro sebe nic z toho všeho, po čem touží. Bůh však mu nedá možnost toho užívat a má z toho užitek někdo cizí. To je pomíjivost a zlý neduh. 3 Kdyby někdo zplodil synů sto a byl živ mnoho let a bylo sebevíc dnů jeho věku, pokud dobra neužil a nebyl řádně pohřben, pravím, že mrtvý plod je na tom lépe než on. 4 Vešel do pomíjivosti, zapadl v temnotách a temnotou je přikryto jeho jméno; 5 ani slunce nespatřil, nic nepoznal a má klidu víc než onen člověk. 6 A kdyby žil dvakrát tisíc let a dobra neokusil, zdali oba neodejdou do stejného místa? 7 Všechno lidské pachtění je pro ústa, duše ukojena není. 8 A jakou má přednost moudrý před hlupákem? Co má ze života utištěný, i kdyby žít uměl? 9 Lepší je, co vidí oči, než za čím se žene duše; i to je pomíjivost a honba za větrem.
— Skrytost zítřka
10 Cokoli vzniklo, dávno dostalo své jméno. A je známo, že ten, jenž byl nazván Adam (to je Člověk), nemůže se přít s tím, který má převahu nad ním. 11 Čím více slov, tím více pomíjivosti. A jaký užitek má z toho člověk? 12 Kdo může vědět, co je člověku v životě k dobru, v časných dnech jeho pomíjivého žití, jež jako stín mu plynou? Kdo oznámí člověku, co pod sluncem nastane po něm?