1Potom byl svátek Židovský, i šel Ježíš do Jeruzaléma.2Byl pak v Jeruzalémě u brány bravné rybník, kterýž slove Židovsky Bethesda, patero přístřeší maje.3Kdežto leželo množství veliké neduživých, slepých, kulhavých, suchých, očekávajících hnutí vody.4Nebo anděl Páně jistým časem sstupoval do rybníka, a kormoutil vodu. A kdož tam nejprve sstoupil po tom zkormoucení vody, uzdraven býval, od kterékoli nemoci trápen byl.5I byl tu člověk jeden, kterýž osm a třidceti let nemocen byl.6Toho uzřev Ježíš ležícího, a poznav, že jest již dávno nemocen, dí jemu: Chceš-li zdráv býti?7Odpověděl mu nemocný: Pane, nemám člověka, kterýž by, když se zkormoutí voda, uvrhl mne do rybníka, nebo když já jdu, jiný přede mnou již vstupuje.8Dí jemu Ježíš: Vstaň, vezmi lože své a choď.9A hned zdráv jest učiněn člověk ten, a vzav lože své, i chodil. A byla sobota v ten den.10Tedy řekli Židé tomu uzdravenému: Sobota jest, neslušíť tobě lože nositi.11Odpověděl jim: Ten, kterýž mne uzdravil, onť mi řekl: Vezmi lože své a choď.12I otázali se ho: Kdo jest ten člověk, kterýž tobě řekl: Vezmi lože své a choď?13Ten pak uzdravený nevěděl, kdo by byl. Nebo Ježíš byl poodšel od zástupu shromážděného na tom místě.14Potom pak nalezl jej Ježíš v chrámě, a řekl jemu: Aj, zdráv jsi učiněn; nikoli víc nehřeš, ať by se něco horšího nepřihodilo.15Odšel ten člověk, a pověděl Židům, že by Ježíš byl ten, kterýž ho zdravého učinil.16A protož protivili se Židé Ježíšovi, a hledali ho zabíti, že to učinil v sobotu.17Ježíš pak odpověděl jim: Otec můj až dosavad dělá, i jáť dělám.18Tedy Židé ještě víc proto hledali ho zamordovati, že by netoliko rušil sobotu, ale že Otce svého pravil býti Boha, rovného se čině Bohu.19I odpověděl Ježíš a řekl jim: Amen, amen pravím vám: Nemůžeť Syn sám od sebe nic činiti, jediné což vidí, an Otec činí. Nebo cožkoli on činí, toť i Syn též podobně činí.20Otec zajisté miluje Syna, a ukazuje mu všecko, což sám činí; a větší nad to ukáže jemu skutky tak, abyste vy se divili.21Nebo jakož Otec křísí mrtvé a obživuje, tak i Syn, kteréž chce, obživuje.22Aniž zajisté Otec soudí koho, ale všecken soud dal Synu,23Aby všickni ctili Syna, tak jakž Otce ctí. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, kterýž ho poslal.24Amen, amen pravím vám: Že kdož slovo mé slyší, a věří tomu, jenž mne poslal, máť život věčný, a na soud nepřijde, ale přešelť jest z smrti do života.25Amen, amen pravím vám: Že přijde hodina, a nyníť jest, kdyžto mrtví uslyší hlas Syna Božího, a kteříž uslyší, živi budou.26Nebo jakož Otec má život sám v sobě, tak jest dal i Synu, aby měl život v samém sobě.27A dal jemu moc i soud činiti, nebo Syn člověka jest.28Nedivtež se tomu; neboť přijde hodina, v kteroužto všickni, kteříž v hrobích jsou, uslyší hlas jeho.29A půjdou ti, kteříž dobré věci činili, na vzkříšení života, ale ti, kteříž zlé věci činili, na vzkříšení soudu.30Nemohuť já sám od sebe nic činiti. Ale jakžť slyším, takť soudím, a soud můj spravedlivý jest. Nebo nehledám vůle své, ale vůle toho, jenž mne poslal, Otcovy.31Vydám-liť já svědectví sám o sobě, svědectví mé není pravé.32Jinýť jest, kterýž svědectví vydává o mně, a vím, že pravé jest svědectví, kteréž vydává o mně.33Vy jste byli poslali k Janovi, a on svědectví vydal pravdě.34Ale jáť nepřijímám svědectví od člověka, než totoť pravím, abyste vy spaseni byli.35Onť jest byl svíce hořící a svítící, vy pak chtěli jste na čas poradovati se v světle jeho.36Ale já mám větší svědectví, nežli Janovo. Nebo skutkové, kteréž mi dal Otec, abych je vykonal, tiť skutkové, kteréž já činím, svědčí o mně, že jest mne Otec poslal.37A kterýž mne poslal, Otec, onť jest svědectví vydal o mně, jehož jste vy hlasu nikdy neslyšeli, ani tváři jeho viděli.38A slova jeho nemáte v sobě zůstávajícího. Nebo kteréhož jest on poslal, tomu vy nevěříte.39Ptejte se na Písma; nebo vy domníváte se v nich věčný život míti, a tať svědectví vydávají o mně.40A nechcete přijíti ke mně, abyste život měli.41Chvály od lidí jáť nepřijímám.42Ale poznal jsem vás, že milování Božího nemáte v sobě.43Já jsem přišel ve jménu Otce svého, a nepřijímáte mne. Kdyby jiný přišel ve jménu svém, toho přijmete.44Kterak vy můžete věřiti, chvály jedni od druhých hledajíce, poněvadž chvály, kteráž jest od samého Boha, nehledáte?45Nedomnívejte se, bychť já na vás žalovati měl před Otcem. Jestiť, kdo by žaloval na vás, Mojžíš, v němž vy naději máte.46Nebo kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně; nebť jest on o mně psal.47Ale poněvadž jeho písmům nevěříte, i kterak slovům mým uvěříte?
Jan 5
Český ekumenický překlad
— Uzdravení u rybníka Bethesda
1 Potom byly židovské svátky a Ježíš se vydal do Jeruzaléma.2 V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, a u něho pět sloupořadí.3 V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých čekajících na pohyb vody.4 Neboť anděl Páně čas od času sestupoval do rybníka a vířil vodu; kdo první po tom zvíření vstoupil do vody, býval uzdraven, a trpěl kteroukoli nemocí.5 Byl tam i jeden člověk, nemocný již třicet osm let.6 Když Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: „Chceš být zdráv?“7 Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě donesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří. Než se tam sám dostanu, jiný mě předejde.“8 Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi své lože a choď!“9 A hned byl ten člověk uzdraven; vzal své lože a chodil. Toho dne však byla sobota.10 Židé řekli tomu uzdravenému: „Je sobota, a proto nesmíš nosit lože.“11 Odpověděl jim: „Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi své lože a choď!“12 Zeptali se ho: „Kdo je ten člověk, který ti řekl: Vezmi je a choď?“13 Ale uzdravený nevěděl, kdo to je, neboť Ježíš se mu ztratil v zástupu, který tam byl.14 Později vyhledal Ježíš toho člověka v chrámě a řekl mu: „Hle, jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího!“15 Ten člověk šel a oznámil Židům, že je to Ježíš, kdo ho uzdravil.16 A proto Židé začali Ježíše pronásledovat, že takové věci dělal v sobotu.17 On však jim odpověděl: „Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji.“18 To bylo příčinou, že Židé ještě více usilovali Ježíše zabít, protože nejen znesvěcoval sobotu, ale dokonce nazýval Boha vlastním Otcem, a tak se mu stavěl naroveň.
— O Synovu poslání
19 Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn.20 Vždyť Otec miluje Syna a ukazuje mu všecko, co sám činí; a ukáže mu ještě větší skutky, takže užasnete.21 Jako Otec mrtvé křísí a probouzí k životu, tak i Syn probouzí k životu ty, které chce.22 Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi,23 aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nemá v úctě Syna, nemá v úctě ani Otce, který ho poslal.24 Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života. 25 Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít.26 Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě.27 A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka.28 Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas29 a vyjdou: ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.30 Sám od sebe nemohu dělat nic; jak mi Bůh přikazuje, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, neboť nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal.“
— Ježíšovo svědectví
31 „Svědčím-li já sám o sobě, mé svědectví není pravé.32 Je však jiný, který o mně svědčí, a já vím, že svědectví, které o mně vydává, je pravé.33 Poslali jste k Janovi a on vydal svědectví pravdě.34 Já nepotřebuji svědectví od člověka – ale říkám to proto, abyste vy byli spaseni.35 Jan byl svíce hořící a zářící, a vy jste se chtěli na chvíli radovat v jeho světle.36 Svědectví, které mám já, je větší než Janovo: skutky, jež mi Otec svěřil, abych je vykonal. Tyto skutky, které činím, svědčí o tom, že mě Otec poslal.37 A sám Otec, který mě poslal, vydal o mně svědectví. Vy jste však nikdy neslyšeli jeho hlas ani jste nespatřili jeho tvář38 a jeho slovo ve vás nezůstává, poněvadž nevěříte tomu, koho on poslal.39 Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně.40 Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život. 41 Nečekám slávu od lidí.42 Ale o vás jsem se přesvědčil, že v sobě nemáte lásku k Bohu.43 Přišel jsem ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mne. Kdyby přišel někdo ve svém vlastním jménu, toho přijmete.44 Jak byste mohli uvěřit, když oslavujete sebe navzájem, ale slávu od samého Boha nehledáte!45 Nedomnívejte se, že já budu na vás u Otce žalovat; vaším žalobcem je Mojžíš, v něhož jste složili svou naději.46 Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně.47 Nevěříte-li tomu, co on napsal, jak uvěříte mým slovům?“