1Ještě mluvil Elihu, a řekl:2Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?3Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?4Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.5Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.6Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?7Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?8Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.9Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,10Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.11On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.12Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.13A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.14Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.15Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.16A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.
1 Na to navázal Elíhú slovy: 2 „Myslíš si, že je to podle práva říkat: ‚Moje spravedlnost převyšuje Boží?‘ 3 Říkat: ‚Co z toho máš? Co mi prospěje, nebudu-li hřešit?‘ 4 Odpovím ti několika slovy, i tvým přátelům, kteří jsou s tebou. 5 Pohleď na nebe a viz, popatř na mraky vysoko nad sebou. 6 Jestliže jsi zhřešil, čeho jsi dosáhl proti němu? Bude-li tvých přestoupení sebevíc, co mu tím uděláš? 7 Jestliže jsi jednal spravedlivě, co jsi mu dal, co přijal z tvé ruky? 8 Jen člověka jako ty zasáhne tvá svévole, lidského syna tvá spravedlnost.
— Mlčení Boží
9 Lidé křičí pro množství útisku, volají o pomoc pro tvrdou paži mocných, 10 a nikdo se nezeptá: ‚Kde je Bůh, můj Učinitel, který dává člověku i v noci prozpěvovat, 11 vyučuje nás a nikoli zvířata zemská a činí nás moudřejší nad nebeské ptactvo?‘ 12 Potom jim ovšem neodpovídá, když křičí pro pýchu zlovolných. 13 Bůh přece nedá sluchu falši, Všemocný na to ani nepohlédne, 14 zvláště když o něm prohlašuješ: ‚Nedívá se na to.‘ Tvá pře je před ním, jen na něho čekej! 15 Jestliže tedy nestíhá hněvem a nestará se příliš o zpupnost, 16 Jób si otevírá ústa do větru a neuváženě vede zbytečné řeči.“