Váš prohlížeč je zastaralý. Pokud je ERF Bibleserver velmi pomalý, aktualizujte prosím svůj prohlížeč.

Přihlásit se
... a používejte všechny funkce!

  • Čtěte ji1. Mose 3
  • Poznámky
  • Štítky
  • Lajky
  • Historie
  • Slovníky
  • Plán četby
  • Grafika
  • Video
  • Zvláštní příležitosti
  • Přispět
  • Blog
  • Zpravodaj
  • Partner
  • Nápověda
  • Kontakt
  • Alexa Skill
  • Pro webmastery
  • Zásady ochrany osobních údajů
  • Accessibility Statement
  • Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR)
  • Tiráž
  • Language: čeština
© 2025 ERF
Přihlaste se zdarma

Jób 3

Bible Kralická

1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému. 2 Nebo mluvě Job, řekl: 3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík. 4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem. 5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní. 6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla. 7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní. 8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba. 9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní. 10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých. 11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul? 12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval? 13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj, 14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá, 15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem. 16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla? 17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali. 18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka. 19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého. 20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého? 21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů? 22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob? 23 Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel? 24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé. 25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne. 26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto. 

Public Domain

Jób 3

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

Jób a jeho přátelé - JÓBŮV NÁŘEK - — Jób proklíná den svého narození

1 Pak otevřel Jób ústa a zlořečil svému dni.  2  Jób mluvil takto:  3  „Ať zanikne den, kdy jsem se zrodil, noc, kdy bylo řečeno: ‚Je počat muž.‘  4  Ať se onen den stane temnotou, shůry Bůh ať po něm nepátrá, svítání ať se nad ním nezaskví.  5  Temnota a šerá smrt ať jsou jeho zastánci, ať se na něj snese temné mračno, zatmění dne ať na něj náhle padne.  6  A tu noc, tu mrákota ať vezme, ať se netěší, že je mezi dny roku, do počtu měsíců ať se nedostane.  7  Ta noc ať je neplodná, žádné plesání ať do ní nepronikne.  8  Ať ji zatratí, kdo zaklínají den, ti, kdo dovedou vyburcovat livjátana.  9  Hvězdy ať se zatmí, nežli začne svítat, ať nevzejde světlo, když je bude očekávat, aby nespatřila řasy zory,  10  neboť neuzavřela život mé matky, neskryla trápení před mým zrakem.  

— Jób chválí smrt

11  Proč jsem nezemřel hned v lůně, nezahynul, sotvaže jsem vyšel ze života matky ?  12  Proč jsem byl brán na kolena a nač kojen z prsů?  13  Ležel bych teď v klidu, spal bych, došel odpočinku  14  spolu s králi a zemskými rádci, jimž z toho, co zbudovali, zbyly trosky,  15  nebo s velmoži, co měli plno zlata a domy si naplnili stříbrem,  16  nebo jako zahrabaný potrat – nebyl bych tu, jako nedonošený plod, který nespatřil světlo.  17  Svévolníci přestanou tam bouřit, zemdlení tam dojdou odpočinku,  18  vězňové jsou rovněž bez starostí, neslyší křik poháněče,  19  malý i velký jsou si tam rovni, otrok je tam svobodný, bez pána.  

— Jób se ptá po smyslu Božích cest

20  Proč dopřává Bůh bědnému světlo, život těm, kdo mají v duši hořkost,  21  kdo toužebně čekají na smrt – a ona nejde, ač ji vyhledávají víc než skryté poklady,  22  těm, kdo radostí by jásali a veselili se, že našli hrob?  23  A proč muži, kterému je cesta skryta, ji Bůh zatarasil?  24  Místo abych pojedl, jen vzdychám, nářek ze mne tryská jako voda;  25  čeho jsem se tolik strachoval, to mě postihlo, dolehlo na mě to, čeho jsem se lekal.  26  Nepoznal jsem klidu ani míru ani odpočinutí – a přišla bouře.“  

© 2001 Česká biblická společnost