Jób 11

Bible Kralická

1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl: 

2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane? 

3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil. 

4 Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma. 

5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě, 

6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou. 

7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš? 

8 Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? 

9 Delší jest míra její než země, a širší než moře. 

10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati? 

11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl? 

12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený. 

13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš; 

14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti: 

15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš. 

16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš. 

17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš. 

18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš. 

19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou. 

20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka. 

Public Domain

Jób 11

Český ekumenický překlad

PRVNÍ ŘEČ SÓFAROVA - — Chvála Boží moudrosti

1  Na to navázal Sófar Naamatský slovy:  

2  „Má takové množství slov zůstat bez odpovědi? Má mluvka být v právu?  

3  Mohou lidé k tomu, co povídáš, mlčet? Máš ty se dál vysmívat a nikdo tě neusadí?  

4  Říkáš: ‚Co jsem zastával, je ryzí, jsem před tebou čistý.‘  

5  Jen kdyby Bůh promluvil a otevřel rty proti tobě,  

6  prozradil by ti taje moudrosti: dvojnásobný trest k záchraně vede. Věz, že Bůh chce zapomenout na tvé nepravosti.  

7  Dokážeš vystihnout Boha či obsáhnout dokonalost Všemocného,  

8  jež nebesa převyšuje? Co chceš dělat? Hlubší je než podsvětí. Co o tom víš?  

9  Její míra je delší než země, širší nežli moře.  

10  Chce-li změnit, uzavřít, svolat, kdo ho odvrátí?  

11  Ano, on zná falešníky, vidí ničemnosti – a srozuměn není.  

12  Může tupec dostat rozum? Narodí se hříbě divokého osla jako člověk?  

— Vyhlídka na nový život

13  Jestliže teď napravíš své srdce a vztáhneš své ruce k Bohu,  

14  jestliže dáš ruce pryč od ničemností, nepřipustíš, aby ve tvém stanu přebývala podlost,  

15  tedy pozdvihneš tvář bez poskvrny, budeš jak odlitý z bronzu, nepocítíš bázně,  

16  zapomeneš na trápení, bude ve tvých vzpomínkách jak voda, která uplynula.  

17  Nadejde ti věk jasnější nad poledne, chmury obrátí se v jitro.  

18  Doufej, naděje ti kyne, pohleď, budeš uléhat v bezpečí.  

19  Budeš odpočívat a nikdo tě nevyděsí, získat tebe budou si přát mnozí,  

20  kdežto svévolníkům vypoví zrak, ztratí útočiště, jejich nadějí je: vydechnout duši.“  

© 2001 Česká biblická společnost