1O duchovních pak dařích, bratří, nechci, abyste nevěděli.2Víte, že jste byli pohané, kteříž k modlám němým, jakž jste bývali vedeni, tak jste chodili.3Protož známoť vám činím, že žádný v Duchu Božím mluvě, nezlořečí Pánu Ježíši, a žádný nemůže říci Pán Ježíš, jediné v Duchu svatém.4Rozdílníť pak darové jsou, ale tentýž Duch,5A rozdílná jsou přisluhování, ale tentýž Pán,6A rozdílné jsou moci, ale tentýž Bůh, jenžto působí všecko ve všech.7Jednomu pak každému dáno bývá zjevení Ducha k užitku.8Nebo někomu dána bývá skrze Ducha řeč moudrosti, jinému pak řeč umění podle téhož Ducha,9Jinému víra v témž Duchu, jinému darové uzdravování v jednostejném Duchu,10Někomu divů činění, jinému proroctví, jinému rozeznání duchů, jinému rozličnost jazyků, jinému vykládání jazyků.11Ale to vše působí jeden a týž Duch, rozděluje jednomu každému obzvláštně, jakž ráčí.12Nebo jakož tělo jedno jest a mnoho má údů, ale všickni ti jednoho těla údové, mnozí jsouce, však jedno tělo jsou: tak i Kristus.13Skrze jednoho zajisté Ducha my všickni v jedno tělo pokřtěni jsme, buďto Židé, buďto Řekové, buďto služebníci, nebo svobodní, a všickni v jeden duch zapojeni jsme.14Nebo tělo není jeden úd, ale mnozí.15Dí-li noha: Poněvadž nejsem rukou, nejsem z těla, zdaliž proto není z těla?16A dí-li ucho: Když nejsem oko, nejsem z těla, zdaliž proto není z těla?17Jestliže všecko tělo jest oko, kde pak bude sluch? Pakli všecko tělo jest sluch, kde povonění?18Ale zřídil Bůh údy jeden každý z nich v těle, tak jakž jest on chtěl.19Nebo kdyby byli všickni údové jeden úd, kde by bylo tělo?20Ale nyní mnozí údové jsou, však jedno tělo.21A tak nemůžť oko říci ruce: Nepotřebí mi tebe, anebo opět hlava nohám: Nepotřebuji vás.22Nýbrž mnohem více údové, kteříž se zdadí nejmdlejší v těle býti, potřební jsou.23A kteréž máme za nejméně ctihodné údy v těle, ty větší ctí přistíráme; a nezdobní údové naši hojnější ozdobu mají,24Ozdobní pak údové naši toho nepotřebují. Ale Bůh tak způsobil tělo, poslednějšímu dav hojnější poctu,25Aby nebyla nesvornost v těle, ale aby údové jedni o druhé vespolek pečovali26A protož jestliže trpí co jeden úd, spolu s ním trpí všickni údové; pakli jest v slávě jeden úd, radují se spolu s ním všickni údové.27Vy pak jste tělo Kristovo, a údové z částky.28A některé zajisté postavil Bůh v církvi nejprv apoštoly, druhé proroky, třetí učitele, potom moci, potom ty, kteří mají dary uzdravování, pomocníky, správce jiných, rozličnost jazyků mající.29Zdaliž jsou všickni apoštolé? Zdali všickni proroci? Zdali všickni učitelé? Zdali všickni divy činí?30Zdali všickni mají dary k uzdravování? Zdali všickni jazyky rozličnými mluví? Zdali všickni vykládají?31Snažujtež se pak dojíti darů lepších, a ještěť vyšší cestu vám ukáži.
1. Korintským 12
Český ekumenický překlad
— Všechny duchovní dary dává tentýž Duch
1 Pokud jde o duchovní dary, bratří, nechtěl bych vás nechat v nevědomosti.2 Pamatujete se, že když jste byli pohané, táhlo vás to neodolatelně k němým modlám.3 Proto vám zdůrazňuji, že žádný, kdo mluví z Ducha Božího, neřekne: „Ježíš buď proklet,“ a že nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán,“ leč v Duchu svatém. 4 Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch;5 rozdílné služby, ale tentýž Pán;6 a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech.7 Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.8 Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha,9 někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu,10 někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená.11 To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce. 12 Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem.13 Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.14 Tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů.15 Kdyby řekla noha: „Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu,“ tím by ještě nepřestala být částí těla.16 A kdyby řeklo ucho: „Protože nejsem oko, nepatřím k tělu,“ tím by ještě nepřestalo být částí těla.17 Kdyby celé tělo nebylo než oko, kde by byl sluch? A kdyby celé tělo nebylo než sluch, kde by byl čich?18 Ale Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl.19 Kdyby všechno bylo jen jedním údem, kam by se podělo tělo?20 Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno tělo.21 Oko nemůže říci ruce: „Nepotřebuji tě!“ Ani hlava nemůže říci nohám: „Nepotřebuji vás!“22 A právě ty údy těla, které se zdají méně významné, jsou nezbytné,23 a které pokládáme za méně čestné, těm prokazujeme zvláštní čest, a neslušné slušněji zahalujeme,24 jak to naše slušné údy nepotřebují. Bůh zařídil tělo tak, že přehlíženým údům dal hojnější čest,25 aby v těle nedošlo k roztržce, ale aby údy shodně pečovaly jeden o druhý.26 Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A dochází-li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním. 27 Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů.28 A v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele; potom jsou mocné činy, pak dary uzdravování, služba potřebným, řízení církve, řeč ve vytržení.29 Jsou snad všichni apoštoly? Jsou všichni proroky? Jsou všichni učiteli? Mají všichni moc činit divy?30 Mají všichni dar uzdravovat? Mají všichni schopnost mluvit ve vytržení rozličnými jazyky? Dovedou je všichni vykládat?31 Usilujte o vyšší dary! A ukážu vám ještě mnohem vzácnější cestu: