1Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho.2Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu.3Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy,4V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou.5Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.6Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.7Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho,8Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti,9Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé.10Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých.11Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.
1 Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy, 2 vstupme před jeho tvář s díkůvzdáním, oslavujme ho hlaholem žalmů! 3 Hospodin je velký Bůh, je velký Král nad všemi bohy. 4 On má v svých rukou hlubiny země, temena hor patří jemu. 5 Jeho je moře, on sám je učinil, souš vytvořily jeho ruce. 6 Přistupte, klaňme se, klekněme, skloňme kolena před Hospodinem, který nás učinil. 7 On je náš Bůh, my lid, jejž on pase, ovce, jež vodí svou rukou. Uslyšíte-li dnes jeho hlas, 8 nezatvrzujte svá srdce jako při sváru v Meribě, jako v den pokušení na poušti v Masse, 9 kde mě vaši otcové pokoušeli, kde mě chtěli zkoušet, i když viděli mé činy. 10 Po čtyřicet let mi bylo na obtíž to pokolení. Řekl jsem si: Je to lid bloudící srdcem, k mým cestám se nezná. 11 Proto jsem se v hněvu zapřisáhl: Nevejdou do mého odpočinutí!