1Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův.2Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.3Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,4A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.5Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.6Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.7I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.8Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah.9Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.10Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.11Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.12Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.13Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:14Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;15Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.16Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich.17Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.18U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.19Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.20Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.21Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.22Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.23Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý. [ (Psalms 55:24) Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu. ]
1 Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Poučující, Davidův. 2 Dopřej, Bože, modlitbě mé sluchu, neskrývej se před mou prosbou. 3 Věnuj mi pozornost, odpověz mi, lkám a sténám, zmateně se toulám, 4 neboť nepřítel mi spílá, svévolník mě tísní, chtěli by mě zlomit ničemnostmi, štvou proti mně plni vzteku. 5 Srdce se mi v hrudi svírá, přepadly mě hrůzy smrti, 6 padá na mě strach a chvění, zděšení mě zachvátilo. 7 Pravím: Kéž bych měl křídla jako holubice, uletěl bych, usadil se jinde. 8 Ano, daleko bych letěl, pobýval bych v poušti, -Sela- 9 spěchal do bezpečí před náporem větru, před vichřicí. 10 Ve zmatek je uveď, Panovníku, jazyky jim rozdvoj, v městě vidím násilí a sváry, 11 ve dne v noci po hradbách se plíží, ničemnost a trápení jsou v jeho středu, 12 v jeho středu běsní zhouba, týrání a lest se nehnou z ulic. 13 Není to nepřítel, kdo mě tupí, to bych přece snesl; nade mne se nevypíná ten, který mě nenávidí, před tím bych se ukryl, 14 jsi to však ty, člověk jako já, můj druh a přítel! 15 Ten nejlepší vztah nás pojil, za bouřného jásotu jsme chodívali do Božího domu. 16 Ať je překvapí smrt, ať zaživa sejdou do podsvětí! Jen zloba je v jejich doupatech, je v jejich středu. 17 A já volám k Bohu, Hospodin mě spasí. 18 Večer, zrána, za poledne lkám a sténám. – Vyslyšel můj hlas! 19 On vykoupí mě z války, daruje mi pokoj, ač jich proti mně je tolik. 20 Slyší Bůh a pokoří je, on, jenž odedávna trůní, -Sela- když se změnit nechtějí a nebojí se Boha. 21 Leckdo vztáhne ruku na ty, kteří v pokoji s ním žijí, jeho smlouvu znesvěcuje. 22 Lichotek má plná ústa, ale v srdci válku. Hladší nad olej jsou jeho slova, ale jsou to vytasené meče. 23 Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy spravedlivý zhroutil. 24 Ty je, Bože, srazíš v jámu zkázy. Ti, kdo prolévají krev a stavějí vše na lsti, nedožijí ani poloviny svých dnů. Já však doufám v tebe!