Píseň písní 7,9 | Bible Kralická

Bible Kralická

1 Jak jsou krásné nohy tvé v střevících, dcero knížecí! Okolek bedr tvých jako zápony, dílo ruku výborného řemeslníka. 2 Pupek tvůj koflík okrouhlý, ne bez nápoje; břicho tvé jako stoh pšenice obrostlý kvítím. 3 Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních. 4 Hrdlo tvé jako věže z kostí slonových, oči tvé rybníci v Ezebon podlé brány Batrabbim, nos tvůj věže Libánská patřící k Damašku. 5 Hlava tvá na tobě jako Karmel, a vlasy hlavy tvé jako šarlat; i král přivázán by byl na pavlačích. 6 Jak jsi ty krásná, a jak utěšená, ó milosti přerozkošná! 7 Ta postava tvá podobna jest palmě, a prsy tvé hroznům. 8 Řekl jsem: Vstoupím na palmu, dosáhnu vrchů jejích. Nechažť tedy jsou prsy tvé jako hroznové vinného kmene, a vůně chřípí tvých jako jablek vonných. 9 Ústa tvá jako víno výborné, milá pro upřímnost, působící, aby i těch, jenž spí, rtové mluvili. 10 Já jsem milého svého, a ke mně jest žádost jeho. 11 Poď, milý můj, vyjděme na pole, přenocujme ve vsech. 12 Ráno přivstaneme, na vinice pohledíme, kvete-li vinný kmen, již-li se ukázal začátek hroznů, kvetou-li jablka zrnatá, a tuť dám tobě milosti své. 13 Pěkná jablečka vydala vůni, a na dveřech našich všecky rozkoše nové i staré, milý můj, zachovala jsem tobě.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

— Vznešenost lásky

1 „Obrať se, obrať se, Šulamítko, obrať se, obrať se, chceme tě vidět.“ Co na Šulamítce uvidíte? Že tančí táborový tanec! 2 Jak krásné jsou tvé nohy v opánkách, knížecí dcero! Křivky tvých boků jsou jako náhrdelníky, dílo umělcových rukou. 3 Tvůj pupek je pěkně vykroužená mísa, kéž nechybí v ní vonné víno! Tvé břicho je stoh pšeničný, obrostlý liliemi. 4 Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci, dvojčátka gazelí. 5 Tvé hrdlo je jak věž ze slonoviny, tvé oči – rybníky v Chešbónu u brány Batrabímské. Tvůj nos je jak libanónská věž, zkoumavě hledící k Damašku. 6 Tvá hlava se tyčí jako Karmel, vrkoče tvé hlavy jsou jak purpur. Král je těmi kadeřemi spoután.

— Útočnost lásky

7 Jak krásná, jak líbezná jsi, lásko, při hrách milostných! 8 Postavou se podobáš palmě a svými prsy hroznům datlí. 9 Řekl jsem: „Vystoupím na palmu, abych se zmocnil plodů.“ Tvé prsy ať jsou hrozny révovými, dech tvého chřípí ať jablky voní, 10 patro tvých úst ať je jako nejlepší víno. Jedině pro mého milého stéká, plyne i ve spánku ze rtů. 11 Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně.

— Soulad lásky

12 Pojď, můj milý, vyjděme na pole, přenocujeme v keřích henny. 13 Časně zrána půjdeme do vinic, pohledíme, zda pučí vinná réva, zda její květ se rozvil, zda rozkvetly granátové stromy. Tam tě zahrnu laskáním. 14 Voní jablíčka lásky a všechny výtečné plody nad našimi dveřmi, nové i staré. Schovala jsem je pro tebe, můj milý.

Slovo na cestu

od Biblica

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

1 Dokola, dokola, Šulamitko! Dokola, dokola, ať si tě prohlédnem! Copak vidíte na Šulamitce, když mezi námi tancuje? 2 Jak krásné jsou v sandálech krůčky tvé, dcero knížecí! Křivky tvých boků jako šperky mistrnou rukou tepané. 3 Pupek tvůj – číše okrouhlá, kořeněné víno v ní nikdy nechybí! Podbřišek tvůj – kupka pšenice ztrácející se v liliích. 4 Dvojice prsů tvých dvojice kolouchů je, srnčí dvojčátka. 5 Tvá šíje, věž z kosti slonové. Tvé oči – nádrže chešbonské při bráně Bat-rabim. Tvůj nos jak libanonská věž k Damašku hledící. 6 Tvá hlava vysoko jak Karmel tyčí se, kadeře ti z hlavy jak roucho splývají – král je polapen v těch pramíncích! 7 Jak krásná jsi, jak půvabná, lásko, ve svých rozkoších! 8 Tvá postava se palmě podobá, tvé prsy hroznům datlovým. 9 Dovol mi prosím na palmu šplhat, její ovoce vzít do dlaní. Tvé prsy kéž jsou mi hrozny vína, tvůj dech ať voní jabloní, 10 tvé polibky ať jsou mi vínem lahodným! K mému milému už to víno proudí, plyne mi po rtech, po zubech.^[1] 11 Já patřím svému milému a jeho touha patří mně! 12 Pojď, milý můj, do polí pojďme, mezi trsy heny budem nocovat! 13 Ráno si přivstanem, k vinicím zamíříme, zda pučí réva, se půjdem podívat, révové květy zda se již otvírají, zda kvete granátový sad – tam ti své milování dám! 14 Milostná jablíčka^[2] svou vůni vydávají, na našem prahu všechny rozkoše, nové i staré, čekají – pro tebe, milý můj, jsem je šetřila!