Přihlaste se zdarma

Jeremjáš 49

Bible Kralická

1 Proti Ammonitským. Takto praví Hospodin: Což nemá žádných synů Izrael? Což dědice žádného nemá? Proč dědičně opanoval král jejich Gádu, a lid jeho v městech tohoto bydlí? 2 Protož aj, dnové jdou, dí Hospodin, že způsobím, aby slyšáno bylo proti Rabba Ammonitských troubení válečné, a aby bylo obráceno v hromadu rumu, a jiná města jeho ohněm vypálena. I opanuje Izrael ty, kteříž jej byli opanovali, praví Hospodin. 3 Kvěl Ezebon, když popléněno bude Hai, křičte, ó dcery Rabba, přepašte se žíněmi, plačte, a běžte přes ploty; nebo král váš do zajetí půjde, kněží jeho i knížata jeho spolu. 4 Což se chlubíš údolími, když oplývá údolí tvé, ó dcero zpurná, kteráž doufáš v pokladech svých, říkajíc: Kdo by táhl na mne? 5 Aj, já uvedu na tebe strach, praví Panovník Hospodin zástupů, ze všeho vůkolí tvého, jímž rozehnáni budete všickni, a nebude žádného, kdo by shromáždil toulající se. 6 A však potom zase přivedu zajaté Ammonitské, dí Hospodin. 7 Proti Idumejským. Takto praví Hospodin zástupů: Což není více moudrosti v Teman? Zahynula rada od rozumných? Zmařena moudrost jejich? 8 Utíkejte, obraťe se, a hluboko se schovejte, obyvatelé Dedan; nebo bídu uvedu na Ezau v čas navštívení jeho. 9 Kdyby ti, kteříž zbírají víno, přišli na tebe, zdaž by nepozůstavili paběrků? Pakli zloději v noci, zdaž by škodili více nad potřebu svou? 10 Ale já obnažím Ezau, zodkrývám skrýše jeho, tak že se nebude moci ukryti. Pohubenoť bude símě jeho i bratří jeho i sousedé jeho, tak že nebude naprosto, kdo by řekl: 11 Zanech sirotků svých, já živiti je budu, a vdov svých mně se dověřte. 12 Takto zajisté praví Hospodin: Aj, ti, kteříž nemají žádného práva píti kalichu tohoto, předce pijí, ty pak sám abys toho naprosto prázen byl? Nebudeš prázen, ale jistotně píti budeš. 13 Nebo skrze sebe přisahám, dí Hospodin, že pustinou, útržkou, pouští a prokletím bude Bozra, a všecka města jeho budou pouští věčnou. 14 Pověst slyšel jsem od Hospodina, že posel k národům poslán jest: Shromažďte se, a táhněte proti němu; nuže, vstaňte k boji. 15 Nebo aj, způsobím to, abys byl za nejšpatnějšího mezi národy, v nevážnosti mezi lidmi. 16 To, že jsi hrozný, zklamá tě, i pýcha srdce tvého, ó ty, kterýž bydlíš v rozsedlinách skalních, kterýž se držíš vysokých pahrbků. Bys pak vysoko udělal hnízdo své jako orlice, i odtud tě strhnu, dí Hospodin. 17 I bude země Idumejská pustinou. Každý, kdož půjde skrze ni, užasne se, a diviti se bude nade všemi ranami jejími; 18 Jako podvrácení Sodomy a Gomory a sousedů jejich, praví Hospodin. Neosadí se tam žádný, aniž bydliti bude v ní syn člověka. 19 Aj, jako lev vystupuje i více než zdutí Jordána proti příbytku Nejsilnějšího, a však v okamžení zaženu jej z této země, a toho, kterýž jest vyvolený, ustanovím nad ní. Nebo kdo jest mně rovný? A kdo mi složí rok? A kdo jest ten pastýř, kterýž by se postavil proti mně? 20 Protož slyšte radu Hospodinovu, kterouž zavřel o Idumejských, a to, což myslil proti obyvatelům Temanským: Zajisté žeť je vyvlekou nejmenší tohoto stáda, zajisté že je popléní i příbytky jejich. 21 Od hřmotu pádu jejich třásti se bude ta země, hlas a křik jejich slyšán bude u moře Rudého. 22 Aj, jako orlice přitáhne a přiletí, a roztáhne křídla svá na Bozru, i bude srdce silných Idumejských v ten den podobné srdci ženy svírající se. 23 Proti Damašku. Zastydí se Emat i Arfad, nebo novinu zlou uslyší, a užasnou se, tak že se i moře zkormoutí, aniž se bude moci upokojiti. 24 Oslábne Damašek, obrátí se k utíkání, a hrůza podejme jej, svírání a bolesti zachvátí jej jako rodičku. 25 Ale řkou: Jakž by nemělo ostáti město slovoutné, město radosti mé? 26 Protož padnou mládenci jeho na ulicích jeho, a všickni muži bojovní vypléněni budou v ten den, dí Hospodin zástupů. 27 A zanítím oheň ve zdi Damašské, kterýž do konce zkazí paláce Benadadovy. 28 Proti Cedar a královstvím Azor, kteráž pohubiti má Nabuchodonozor král Babylonský. Takto praví Hospodin: Vstaňte, táhněte proti Cedar, a vypleňte národy východní. 29 Stany jejich i stáda jejich vezmou, kortýny jejich se vším nádobím jejich, i velbloudy jejich poberou sobě, a volati budou na ně: Strach jest vůkol. 30 Utecte, rozprchněte se rychle, skrejte se hluboce, obyvatelé Azor, dí Hospodin, neboť Nabuchodonozor král Babylonský složil proti vám radu, a vymyslil proti vám chytrost. 31 Vstaňte, táhněte proti národu upokojenému, kterýž sedí bezpečně, praví Hospodin. Nemá ani vrat ani závory, a samotní bydlejí. 32 Budou zajisté velbloudi jejich v loupež, a množství dobytků jejich v kořist, a rozptýlím na všeliký vítr ty, kteříž i v nejzadnějších koutech bydlejí, a ze všech stran uvedu bídu na ně, dí Hospodin. 33 I bude Azor příbytkem draků, pustinou až na věky; neosadí se tam žádný, aniž bude bydleti v něm syn člověka. 34 Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi proroku proti Elamitským, na počátku kralování Sedechiáše krále Judského, řkoucí: 35 Takto praví Hospodin zástupů: Aj, já polámi lučiště Elamitských, největší sílu jejich. 36 Uvedu zajisté na Elamitské čtyři větry ode čtyř stran světa, a rozptýlím je na všecky ty větry, tak že nebude národu, do něhož by se nedostal někdo z vyhnaných Elamitských. 37 A předěsím Elamitské před nepřátely jejich a před těmi, kteříž hledají bezživotí jejich. Uvedu, pravím, na ně zlé, prchlivost hněvu svého, dí Hospodin, a budu posílati za nimi meč, dokudž jim konce neučiním. 38 I postavím stolici svou mezi Elamitskými, a vypléním odtud krále i knížata, praví Hospodin. 39 A však stane se v posledních dnech, že zase přivedu zajaté Elamitské, dí Hospodin. 

Public Domain

Jeremjáš 49

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost
1  O Amónovcích. Toto praví Hospodin: „Což Izrael nemá syny? Což nemá dědice? Proč tedy Milkóm obsadil Gáda a jeho lid se usadil v jeho městech?  2  Proto hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, v nichž dám zaznít válečnému křiku proti Rabě Amónovců. Bude z ní zpustošený pahorek, její vesnice budou vypáleny a Izrael obsadí, co patřilo jejím dědicům, praví Hospodin.  3  Kvil, Chešbóne, vždyť je Aj vyhuben, křičte, dcery Raby, přepásejte se žíněnou suknicí, naříkejte! Pobíhejte po zdech, vždyť Milkóm půjde s přesídlenci, spolu se svými kněžími a velmoži.  4  Proč se chlubíš dolinami? Že z tvé doliny prýští voda, dcero odpadlice? Spoléháš na své poklady a říkáš: ‚Kdo by na mne přišel?‘  5  Hle, přivedu na tebe postrach, je výrok Panovníka, Hospodina zástupů, ze všech stran kolem tebe. Budete rozehnáni každý zvlášť. A nebude nikoho, kdo by shromáždil vyplašené.  6  Posléze však úděl Amónovců změním, je výrok Hospodinův.“  7  O Edómu. Toto praví Hospodin zástupů: „Což už není v Témanu žádná moudrost? Ztratili rozumní rozvahu? Jejich moudrost je zmařena?  8  Utečte, obraťte se, usídlete se v dolinách, obyvatelé Dedánu. Přivedu na něj bědy Ezauovy v čas, když jej ztrestám.  9  Jestliže na tebe přijdou sběrači hroznů, nezanechají paběrky, přijdou-li zloději v noci, zničí, co se dá.  10  Neboť já jsem odhalil Ezaua, odkryl jsem jeho skrýše, nebude se moci skrývat. Jeho potomstvo bude vyhubeno, jeho bratři i jeho sousedé; nebude nikoho mít.  11  Zanech své sirotky, já je zachovám při životě, ať ve mne doufají tvé vdovy.“  12  Toto praví Hospodin: „Hle, ti, jimž nebylo určeno pít kalich, ti jej musejí pít, a ty bys zůstal bez trestu? Nezůstaneš bez trestu, určitě budeš pít. 13  Vždyť jsem přísahal sám při sobě, je výrok Hospodinův, že Bosra bude budit úděs, stane se potupou, troskami, zlořečením a všechna její města budou navěky v troskách.“  14  Uslyšel jsem zprávu od Hospodina, že mezi pronárody byl poslán vyslanec. „Shromážděte se, přijďte proti němu, vzhůru do boje!  15  Hle, mezi pronárody tě činím maličkým, opovrženým mezi lidmi.  16  Zavedla tě hrůza, kterou šíříš, opovážlivost tvého srdce. Bydlíš v skalních rozsedlinách, zmocnil ses vysokého pahorku. I když sis založil hnízdo vysoko jak orel, strhnu tě odtud, je výrok Hospodinův.“  17  Edóm bude vzbuzovat úděs. Každý kolemjdoucí posměšně zasykne úžasem nad všemi jeho ranami. 18  „Jako když Bůh podvrátil Sodomu a Gomoru a jejich sousední města, praví Hospodin, už tam nebude nikdo sídlit a člověk tam nebude pobývat ani jako host. 19  Hle, vystupuje jako lev z jordánské houštiny na stále zelené nivy, ale v okamžiku ho z nich zaženu a ustanovím nad nimi toho, jenž je vyvolený. Vždyť kdo je jako já? Kdo mě může předvolat k přelíčení? A kdo je ten pastýř, který přede mnou obstojí?“  20  Proto poslyšte Hospodinovo rozhodnutí, jak rozhodl o Edómu, i co zamýšlí proti obyvatelům Témanu: „Nejchatrnější ze stáda je vyvlečou, a jejich niva se nad nimi zhrozí.  21  Hlukem jejich pádu se zachvěje země, jejich úpění bude slyšet až u moře Rákosového.  22  Hle, zhoubce vzlétne a vrhne se dolů jako orel, roztáhne křídla nad Bosrou. A srdce edómských bohatýrů bude v onen den jako srdce ženy sevřené bolestí.“  23  O Damašku. „Stydí se Chamát i Arpád, neboť slyší zlou zprávu; zmítají se hrůzou jako moře, nemohou se uklidnit.  24  Damašek klesá, obrací se na útěk, zmocnilo se ho zděšení, soužení a útrapy ho zachvátily jako rodičku.  25  Jakže? Nebyl snad opuštěn Jeruzalém, město mé chlouby, osada, která mě obveselovala?  26  Proto jeho nejlepší padnou na jeho prostranstvích a všichni jeho bojovníci v onen den zajdou, je výrok Hospodina zástupů.  27  Na hradbách Damašku zanítím oheň a ten pozře paláce Ben-hadadovy.“  28  O Kédaru a království Chasóru, která porazil Nebúkadnesar, král babylónský. Toto praví Hospodin: „Povstaňte, táhněte na Kédar, vyhubte syny východu!  29  Vezmou jim stany i brav, jejich stanové houně i všechno nářadí, odvlekou jim i jejich velbloudy a budou na ně volat: ‚Kolkolem děs!‘  30  Utečte, rozprchněte se, usídlete se v dolinách, obyvatelé Chasóru, je výrok Hospodinův, neboť Nebúkadnesar, král babylónský, se proti vám rozhodl a má s vámi své úmysly.  31  Vstaňte, dejte se na pochod proti pronárodu poklidnému, který přebývá v bezpečí, je výrok Hospodinův, nemají vrata ani závory, bydlí osaměle.  32  Jejich velbloudi jim budou uloupeni, množství jejich stád bude ukořistěno. Rozptýlím je do všech větrů, ty s ostříhanými skráněmi, a přivedu na ně bědy ze všech protilehlých stran, je výrok Hospodinův.  33  Chasór se stane domovem šakalů, pustinou navěky. Už tam nebude nikdo sídlit a člověk tam nebude pobývat ani jako host.“  34  Slovo Hospodinovo, které se stalo k proroku Jeremjášovi o Élamu na začátku kralování Sidkijáše, krále judského:  35  Toto praví Hospodin zástupů: „Hle, zlomím luk Élamu, prvotinu jejich bohatýrské síly.  36  Přivedu na Élam čtyři větry ze čtyř končin nebes a rozptýlím Élamce do všech těch větrů, takže nebude pronároda, kam by élamští vyhnanci nepřišli.  37  Předěsím Élam před jejich nepřáteli, před těmi, kteří jim ukládají o život. Uvedu na ně zlo, svůj planoucí hněv, je výrok Hospodinův. Pošlu za nimi meč a skoncuji s nimi.  38  Pak postavím v Élamu svůj trůn a zničím odtud krále i velmože, je výrok Hospodinův.  39  Ale v posledních dnech úděl Élamu změním, je výrok Hospodinův.“  

Jeremjáš 49

Slovo na cestu

od Biblica

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

Jeremjáš 49

Bible, překlad 21. století

od Biblion
1 Toto praví Hospodin o Amoncích: „Copak Izrael nemá děti? Copak nemá žádné dědice? Proč tedy Moloch[1] dědí po Gádovi a jeho lid tam bydlí ve městech? 2 Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy proti Rabě Amonců zakřičím do bitvy. Zbude z ní jen hromada sutin, její vesnice budou spáleny a Izrael vyžene ty, kdo jej vyháněli, praví Hospodin. 3 Kvílej, Chešbone, Aj je vyhuben, obyvatelky Raby, bědujte, oblečte pytel a kvílejte, mezi hradbami sem tam běhejte! Moloch odejde do vyhnanství a s ním i jeho kněží a velmoži. 4 Chlubíš se svými pláněmi? Že je tvá pláň tak úrodná, dcero nevěrná? Spoléháš na své poklady, prý: ‚Kdo by mě napadal?‘ 5 Hle, přivedu na tebe hrůzu, praví Hospodin, Pán zástupů, hrůzu z celého tvého okolí. Budete rozehnáni každý na jinou stranu a nikdo už neshromáždí ty, kdo se rozprchli. 6 Později ale osud Amonců změním, praví Hospodin.“ 7 Toto praví Hospodin zástupů o Edomu: „Copak už není moudrost v Temanu? Přišli rozvážní o rozum? Je jejich moudrost k ničemu? 8 Obraťte se a utečte! Dedanští, skryjte se v dolině! Na Ezaua totiž přivedu neštěstí v čas, kdy s ním zúčtuji. 9 Přijdou-li na tvé hrozny česáči, nechají aspoň paběrky. Přepadnou-li tě v noci zloději, vezmou jen to, co budou chtít.[2] 10 Já však Ezaua svléknu donaha, odhalím jeho úkryty, už se neschová! Jeho děti i příbuzní budou zničeni, nezbude mu soused, jenž by ho oslovil: 11 ‚Nech tu své sirotky, já je nechám žít, tvé vdovy ať ve mne doufají.‘“ 12 Tak praví Hospodin: „Hle, ti, kdo neměli pít kalich hněvu, jej teď musí pít – a ty bys měl uniknout bez trestu? Neunikneš, ten kalich vypiješ! 13 Přísahám při sobě samém, praví Hospodin, že Bosra se stane děsnou pustinou, že bude posměškem a nadávkou a všechna její města zůstanou v troskách na věčnost.“ 14 Od Hospodina jsem slyšel zprávu, že byl vyslán posel k národům: Šikujte se! Vzhůru k útoku! Válčete proti Edomu![3] 15 „Hle, činím tě nepatrným mezi národy, mezi lidmi budeš v opovržení. 16 Klame tě hrůza, kterou vzbuzuješ, a pýcha tvého srdce. V rozeklaných skalách sis zřídil obydlí, obsadils horské vrcholy. I kdyby ses vysoko jak orel uhnízdil, i odtamtud tě strhnu, praví Hospodin. 17 Edom bude budit děs. Každý, kdo tudy půjde, zhrozí se a užasne nad všemi ranami, jež na něj dopadly. 18 Jako když byla rozvrácena Sodoma a Gomora i s městy v jejich okolí, praví Hospodin, ani zde nebude nikdo žít, neusadí se tu žádný smrtelník. 19 Jako když lev vyráží z jordánského houští na zavlažené pastviny, stejně tak vyženu Edomce znenadání z jejich území. Kdo je ten vyvolený, jehož tím pověřím? Kdo je jako já? Kdo si mě předvolá? Kdo je ten pastýř, jenž přede mnou obstojí?“ 20 Nuže, slyšte, co Hospodin rozhodl o Edomu a co zamýšlí proti obyvatelům Temanu: I ti nejmenší ze stáda budou odvlečeni i jejich pastvina se zhrozí nad nimi. 21 Rachot jejich pádu otřese zemí, až k Rudému moři se ponese jejich křik. 22 Hle, orel se zvedá a dolů vrhá se, nad Bosrou křídla rozestře! Srdce edomských hrdinů bude v onen den jako srdce ženy v porodních bolestech. 23 O Damašku: „Chamát i Arpád leží v hanbě, neboť zlou zprávu slyšeli; zmítají se hrůzou jako moře, jež nelze utišit. 24 Damašek slábne, zachvácen děsem se dává na útěk, jak rodička je sevřen v bolestech. 25 Ach, jak je opuštěno město slavné pověsti, to město radosti! 26 Ano! Jeho mládenci padnou v ulicích, všichni bojovníci budou v ten den zabiti, praví Hospodin zástupů. 27 Zapálím na damašských hradbách oheň, aby pohltil Ben-hadadovy paláce!“ 28 Toto praví Hospodin o Kedaru a o královstvích chacorských kmenů (které pak babylonský král Nabukadnezar porazil): „Vzhůru! Do boje proti Kedaru! Zahubte syny Východu! 29 Stany i stáda jim budou vzaty, stanové plachty i všechny věci. Jejich velbloudi budou odvedeni pryč, ‚Hrůza všude kolem!‘ – tak na ně lidé zakřičí. 30 Rychle! Dejte se na útěk! Chacorští, skryjte se v dolině! praví Hospodin. Babylonský král Nabukadnezar se chystá proti vám, už na vás vymýšlí svůj plán. 31 Vzhůru! Do boje proti národu, jenž žije v pohodlí a poklidu! praví Hospodin. Nemají vrata ani závory, žijí o samotě, v bezpečí. 32 Jejich velbloudi jim budou uloupeni, jejich obrovská stáda budou kořistí. Ty, kteří si holí skráně,[4] rozeženu do všech stran, praví Hospodin; přivedu na ně zkázu odevšad! 33 Chacor se stane doupětem šakalů, věčnou pustinou. Nebude zde už nikdo žít, neusadí se tu žádný smrtelník.“ 34 Slovo Hospodinovo, které na počátku vlády judského krále Cidkiáše dostal prorok Jeremiáš o Elamu. 35 Tak praví Hospodin zástupů: „Hle, lámu luk Elamu – jeho hlavní sílu! 36 Přivedu na Elam čtyři vichry ze čtyř nebeských stran a těmi vichry ho všude rozmetám, takže nezbude ani jeden národ, kam elamští utečenci nepřijdou. 37 Vyděsím Elam před jeho nepřáteli, před těmi, kdo pasou po jejich životě. Uvedu na ně neštěstí, svůj planoucí hněv, praví Hospodin. Pošlu za nimi meč, abych je vyhladil. 38 Ustanovím svůj trůn nad Elamem, abych odtud hubil krále i velmože, praví Hospodin. 39 V posledních dnech ale osud Elamu změním, praví Hospodin.“ 

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s.
Version 2020.2.28