Jób 8

Bible Kralická

1 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl: 

2 Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný? 

3 Což by Bůh silný neprávě soudil,a Všemohoucí což by převracel spravedlnost? 

4 Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich. 

5 Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil, 

6 A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé. 

7 A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně. 

8 Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich. 

9 (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.) 

10 Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov? 

11 Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody? 

12 Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá. 

13 Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne. 

14 Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka. 

15 Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží. 

16 Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají. 

17 Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se. 

18 A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě: 

19 Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá. 

20 Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává: 

21 Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním, 

22 Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude. 

Public Domain

Jób 8

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

PRVNÍ ŘEČ BILDADOVA - — Spravedlnost Všemocného

1 Na to navázal Bildad Šúchský slovy:  

2  „Chceš takhle rozprávět ještě dlouho? Slova tvých úst jsou jako prudký vítr.  

3  Což Bůh křiví právo, Všemocný snad překrucuje spravedlnost?  

4  Jestliže tví synové se proti němu prohřešili, vydal je v moc jejich nevěrnosti.  

5  Budeš-li však za úsvitu hledat Boha a o milost prosit Všemocného,  

6  budeš-li ryzí a přímý, jistě bude nad tebou bdít a obnoví tvůj příbytek pro tvou spravedlnost.  

7  Pakli toho, cos měl prve, bylo málo, převelice vzroste, co budeš mít potom.  

— Moudrost otců

8  Jen se zeptej předešlého pokolení, a co vyzkoumali jejich otcové, buď hotov slyšet.  

9  Jsme tu jenom od včerejška, nic jsme nepoznali, naše dny jsou na zemi jen stínem.  

10  Oni tě však poučí, řeknou ti všechno, a ze svého srdce pronesou řeč.  

11  Cožpak roste rákos, kde není bažina? Může bez vody vzrůst sítí?  

12  Ještě raší, posekat je nelze, a schne dříve než ostatní tráva.  

— Svévolníci neobstojí

13  Tak je tomu se stezkami všech, kteří na Boha zapomněli, naděje rouhače přijde vniveč;  

14  ve své důvěřivé jistotě se zklame, jeho doufání – toť pavučina.  

15  Opře se o svůj dům, ale ten neobstojí, podrží se ho, on však nebude stát.  

16  Na slunci je plný mízy, jeho výhonek přerůstá ze zahrady,  

17  jeho kořeny se proplétají kamennými valy, lze jej vidět i v kamenných domech.  

18  Je-li však vyhlazen ze svého místa, ono se ho zřekne: ‚Nikdy jsem tě nevidělo.‘  

19  Hle, takové jsou radosti jeho cesty; z jeho prachu vyraší hned jiný.  

20  Ovšem, bezúhonného Bůh nezavrhne ani ruku zlovolníků neposílí.  

21  Jistě naplní tvá ústa smíchem a hlaholem tvé rty.  

22  Kdo tě nenávidí, budou oblečeni v hanbu, po stanu svévolných nezbude nic.“  

© 2001 Česká biblická společnost

Jób 8

Slovo na cestu

od Biblica

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

Jób 8

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Hledej Boha

1 Bildad Šuchský mu na to řekl: 

2 „Jak dlouho budeš takhle mluvit? Tvé řeči jsou podobné vichřici! 

3 Copak Bůh spravedlnost poruší? Copak Všemohoucí právo převrací? 

4 Pokud tvé děti proti němu zhřešily, vydal je moci jejich vin. 

5 Budeš-li ale pilně hledat Boha a Všemohoucího prosit o milost, 

6 budeš-li čistý a poctivý, hned zase začne nad tebou bdít, rozkvět tvých statků znovu obnoví. 

7 Tvé počátky budou nicotné oproti hojnosti, jež čeká tě. 

8 Předchozích pokolení zeptej se, na jejich otce dej. 

9 My jsme jen včerejší, nevíme nic, naše dny na zemi jsou pouhý stín. 

10 Oni však poučí tě, oni ti povědí, z hloubi svého srdce ti toto vyjeví: 

11 Roste papyrus, kde nejsou bažiny? Daří se rákosí bez vody? 

12 Ještě se zelená, není posekán, rychleji než tráva však náhle usychá. 

13 Tak se povede těm, kdo na Boha nemyslí, takto se vytratí doufání bezbožných. 

14 Chatrnou mají naději, na pavučinu se spolehli. 

15 Opřít se o ni znamená pád, kdo se jí drží, ten nezůstane stát. 

16 Jiný však bují na slunci, po celé zahradě rozpíná výhonky, 

17 kořeny vplétá mezi kameny, drží se skalnatého podloží. 

18 Když je pak ze svého místa vytržen a to místo řekne: ‚Neznám tě,‘ 

19 vida ho – jemu se šťastně povede, vždyť jinde z prachu vykvete. 

20 Bůh se bezúhonných nezříká, nepodpoří však ruku bídáka. 

21 Tvá ústa smíchem nakonec naplní, písničku vloží na tvé rty. 

22 Tví nepřátelé však budou mít plášť z ostudy, ze stanu ničemů nezbude vůbec nic.“ 

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s.
Version 2020.2.28