Jób 21 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 A odpovídaje Job, řekl: 2 Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás. 3 Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se. 4 Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj? 5 Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa. 6 Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza. 7 Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou? 8 Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich. 9 Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich. 10 Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu. 11 Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují. 12 Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky. 13 Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují. 14 Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme. 15 Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu? 16 Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne. 17 Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém? 18 Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher? 19 Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl, 20 A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil? 21 O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen? 22 Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí? 23 Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný. 24 Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá. 25 Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením. 26 Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou. 27 Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte. 28 Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných? 29 Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte, 30 Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá? 31 Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí? 32 A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane. 33 Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu. 34 Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

DRUHÁ ODPOVĚĎ JÓBOVA SÓFAROVI - — Úspěchy svévolníků

1 Jób na to odpověděl: 2 „Poslouchejte dobře mou řeč, potěšíte mě tím. 3 Strpte, abych též promluvil; až domluvím, posmívej se. 4 Týká se mé lkání jen člověka? Což nemám důvod být netrpělivý? 5 Obraťte se ke mně, užasnete; dejte si na ústa ruku: 6 Když se rozpomínám, jsem naplněn hrůzou, mého těla se zmocňuje zděšení. 7 Proč naživu zůstávají svévolníci? Dožijí se vysokého věku, rozmohou se, kupí statky, 8 své potomstvo mají pevně kolem sebe, své potomky mají před očima, 9 v jejich domech je pokoj beze strachu, Boží hůl na ně nedopadá. 10 Jejich býk nebývá připouštěn nadarmo, jejich kráva se otelí a nezmetá. 11 Vypouštějí jako stádo své nezvedence a jejich děti skotačí. 12 Hulákají při bubínku a citeře a radují se za zvuku flétny. 13 Tráví své dny v pohodě a do podsvětí sestupují v mžiku. 14 Bohu říkají: ‚Jdi pryč od nás, nechcem o tvých cestách vědět. 15 Kdo je Všemocný, že mu máme sloužit, co nám prospěje obracet se na něj?‘ 16 Avšak svůj blahobyt nemají v svých rukou. Nechť jsou mi vzdáleny záměry svévolníků. 17 Jak náhle hasne kahan svévolníků a přicházejí na ně bědy! Bůh jim dá za úděl útrapy v svém hněvu, 18 jsou jak sláma ve větru a jako plevy uchvácené vichrem.

— Různý úděl lidský

19 Bůh prý uchovává jejich ničemnosti jejich synům. Kéž splatí přímo jemu, aby to poznal! 20 Kéž na vlastní oči spatří svou bídu, vypije si kalich rozhořčení Všemocného. 21 Zajímá ho, co se stane s jeho domem po něm, když je počet jeho měsíců odměřen? 22 Bude někdo učit Boha vědomostem? On soudí přece i vysoko postavené. 23 Jeden zemře v plném květu, zcela bezstarostný, klidný, 24 jeho dížka je plná mléka a jeho kosti jsou prosáklé morkem. 25 Druhý zemře s hořkou duší, aniž okusil co dobrého. 26 Společně ulehnou do prachu a pokryjí je červi. 27 Hle, já vím, co zamýšlíte, vaším záměrem je způsobit mi příkoří. 28 Říkáte zajisté: ‚Kde je dům urozeného? Kde je stan, v němž přebývali svévolníci?‘ 29 Což jste se neptali mimojdoucích, neporozuměli jste jejich znamením? 30 V den běd bude zlý ušetřen, bude odnesen v den hrozné prchlivosti. 31 Kdo mu vytkne jeho cestu, kdo mu odplatí za to, co napáchal? 32 Až bude odnesen do hrobky, nad jeho rovem se bude bdít. 33 Hroudy v jámě budou mu lehké; potáhnou se za ním všichni lidé, bude jich před ním bezpočet. 34 Jak mě chcete těšit takovými přeludy? Vaše odpovědi – samá věrolomnost.“

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Ničemové užívají života

1 Job na to řekl: 2 „Dobře poslouchejte, co tu vypovím – můžete mě utěšit právě tím. 3 Vydržte, když teď budu mluvit já, potom se zase smíte posmívat. 4 Copak si stěžuji na člověka? Ztrácím trpělivost jenom tak? 5 Pohleďte na mě a zděste se, ruku na ústa si položte! 6 Vždyť i já, když na to pomyslím, celý se třesu zděšením. 7 Jak to, že ničemové užívají života? Zatímco stárnou, jejich moc narůstá. 8 Jejich potomkům se daří kolem nich, své ratolesti mají na očích. 9 V jejich domech je pokoj bez obav, Boží hůl na ně nijak nepadá. 10 Jejich býk je plodný, nikdy neselže, jejich kráva rodí, o tele nepřijde. 11 Jejich mladí mají volnost jako beránci, jejich maličcí kolem skotačí. 12 Zpívají při hře tamburíny a citery, za zvuku píšťaly se veselí. 13 Ve štěstí tráví svoje dny, do hrobu odcházejí v pokoji. 14 Bohu však říkají: ‚Nech nás být! O tvých cestách nechceme vědět nic! 15 Kdo je to ten Všemohoucí? Proč bychom mu sloužili? K čemu by nám asi byly nějaké modlitby?‘ 16 (Oni však to své štěstí v moci nemají. Myšlenky ničemů mě míjejí!) 17 Jak často ale ‚svíce darebáků zhasíná‘?^[1] Přichází na ně pohroma? Naděluje jim bolesti rozhněvaný Bůh? 18 Bývají jako sláma ve větru, jako plevy, jež vichr odnesl? 19 Řeknete: ‚Bůh jeho trest odkládá pro děti.‘^[2] – Ať raději odplatí jemu, aby se poučil! 20 Ať vidí svou zkázu vlastníma očima, hněvání Všemohoucího ať vypije si sám! 21 Bude mu snad potom záležet na rodině, až jeho měsíce dojdou do konce? 22 Chce tu snad někdo Boha poučit? On přece soudí všechno na nebi! 23 Jeden umírá v plné síle, v klidu a zcela spokojen, 24 stehna obalená tukem a kosti morkem nasáklé. 25 Jiný zas umírá plný hořkosti, aniž kdy okusil, co je blahobyt. 26 Do prachu však ulehnou jeden jak druhý, oba dva stejně přikryjí červi. 27 Víte, já znám ty vaše myšlenky – hledáte způsoby, jak mi ublížit. 28 Říkáte: ‚Kam se poděly ty jejich paláce? Stanům darebáků kde konec je?‘^[3] 29 – To jste se nikdy neptali pocestných? Nepřijímáte jejich svědectví? 30 Vždyť v čase neštěstí je zlosyn ušetřen, v den rozhněvání vyvázne. 31 Kdo mu jeho způsoby vytkne do očí? Za to, co prováděl, kdo mu odplatí? 32 Ještě mu pohřeb vystrojí, nad jeho hrobem budou bdít. 33 Lehká mu bude země pohřební, vždyť za ním kráčí celé procesí a předcházejí ho nesčetní. 34 Jak mě chcete těšit těmi nesmysly? Vaše odpovědi jsou samé lži!“