1. Korintským 11 | Bible Kralická

Bible Kralická

1 Následovníci moji buďte, jako i já Kristův. 2 Chválímť pak vás, bratří, že všecky věci mé v paměti máte, a jakž jsem vydal vám ustanovení, tak je zachováváte. 3 Chciť pak, abyste věděli, že všelikého muže hlava jest Kristus, a hlava ženy muž, hlava pak Kristova Bůh. 4 Každý muž, modle se aneb prorokuje s přikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou. 5 Každá pak žena, modleci se anebo prorokujici s nepřikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou; nebo jednostejná věc jest, jako by se oholila. 6 Nebo nezavíjí-liť žena hlavy své, nechažť se také ostříhá. Pakli jest mrzká věc ženě oholiti se neb ostříhati, nechažť se zavíjí. 7 Mužť nemá zavíjeti hlavy své, obraz a sláva Boží jsa, ale žena sláva mužova jest. 8 Nebo není muž z ženy, ale žena z muže. 9 Není zajisté muž stvořen pro ženu, ale žena pro muže. 10 Protož máť žena míti obestření na hlavě pro anděly. 11 Avšak ani muž bez ženy, ani žena bez muže, v Pánu. 12 Nebo jakož žena jest z muže, tak i muž skrze ženu, všecky pak věci z Boha. 13 Vy sami mezi sebou suďte, sluší-li se ženě s nepřikrytou hlavou modliti Bohu. 14 Zdaliž vás i samo přirození neučí, žeť jest ohyzda muži míti dlouhé vlasy? 15 Ale ženě míti dlouhé vlasy poctivé jest; nebo vlasové k zastírání dány jsou jí. 16 Jestliže pak komu se vidí neustupným býti, myť takového obyčeje nemáme, ani církev Boží. 17 Toto pak předkládaje, nechválím toho, že ne k lepšímu, ale k horšímu se scházíte. 18 Nejprve zajisté, když se scházíte do shromáždění, slyším, že jsou roztržky mezi vámi, a poněkud tomu věřím. 19 Neboť musejí i kacířstva mezi vámi býti, aby právě zbožní zjeveni byli mezi vámi. 20 A tak když se scházíte vespolek, jižť to není večeři Páně jísti, 21 Poněvadž jeden každý nejprv večeři svou přijímá v jedení, a tu někdo lační, a jiný se přepil. 22 A což pak domů nemáte k jedení a ku pití? Čili církev Boží tupíte, a zahanbujete ty, kteříž nemají hojnosti pokrmů? Což vám dím? Chváliti budu vás? V tom jistě nechválím. 23 Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb, 24 A díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. 25 Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrátkoli píti budete, na mou památku. 26 Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujte, dokavadž nepřijde. 27 A protož kdokoli jedl by chléb tento a pil z kalicha Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně. 28 Zkusiž tedy sám sebe člověk, a tak chléb ten jez, a z toho kalicha pí. 29 Nebo kdož jí a pije nehodně, odsouzení sobě jí a pije, nerozsuzuje těla Páně. 30 Protož mezi vámi jsou mnozí mdlí a nemocní, a spí mnozí, 31 Ješto kdybychom se sami rozsuzovali, nebyli bychom souzeni. 32 Ale když býváme souzeni, ode Pána býváme poučováni, abychom s světem nebyli odsouzeni. 33 A tak, bratří moji, když se scházíte k jedení, jedni na druhé čekávejte. 34 Pakli kdo lační, doma jez, abyste se nescházeli k odsouzení. Jiné pak věci, když přijdu, zřídím.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

1 Jednejte podle mého příkladu, jako já jednám podle příkladu Kristova.

— Ženy při modlitbě a proroctví

2 Chválím vás, že si mne stále připomínáte a držíte se tradice, kterou jste ode mne přijali. 3 Rád bych, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy muž a hlavou Krista je Bůh. 4 Každý muž, který se modlí nebo prorocky mluví s pokrytou hlavou, zneuctívá toho, kdo je mu hlavou, 5 a každá žena, která se modlí nebo prorocky mluví s nezahalenou hlavou, zneuctívá toho, kdo je jí hlavou ; je to jedno a totéž, jako kdyby byla ostříhaná. 6 Jestliže si žena nezahaluje hlavu, ať se už také ostříhá. Je-li však pro ženu potupné dát se ostříhat nebo oholit, ať se zahaluje. 7 Muž si nemá zahalovat hlavu, protože je obrazem a odleskem slávy Boží, kdežto žena je odleskem slávy mužovy. 8 Vždyť muž není z ženy, nýbrž žena z muže. 9 Muž přece nebyl stvořen pro ženu, ale žena pro muže. 10 Proto má žena mít na hlavě znamení moci kvůli andělům. 11 V Kristu ovšem není žena bez muže ani muž bez ženy, 12 vždyť jako je žena z muže, tak i muž skrze ženu – všecko pak je z Boha. 13 Posuďte to sami: Sluší se, aby se žena k Bohu modlila s nezahalenou hlavou? 14 Cožpak vás sama příroda neučí, že pro muže jsou dlouhé vlasy hanbou, 15 kdežto pro ženu ctí? Vlasy jsou jí totiž dány jako závoj. 16 Chce-li někdo umíněně na tom trvat, tomu říkám: Není to obyčejem ani u nás, ani v ostatních církvích Božích.

— Řád při večeři Páně

17 Když už vás napomínám, nemohu také pochválit, že se shromažďujete spíše ke škodě než k prospěchu. 18 Předně slyším, že jsou mezi vámi roztržky, když se v církvi shromažďujete, a jsem nakloněn tomu věřit. 19 Neboť musí mezi vámi být i různé skupiny, aby se ukázalo, kdo z vás se osvědčí. 20 Když vy se však shromažďujete, není to už společenství večeře Páně: 21 každý se dá hned do své večeře, a jeden má hlad, druhý se opije. 22 Což nemáte své domácnosti, kde byste jedli a pili? Či snad pohrdáte církví Boží a chcete zahanbit ty, kteří nic nemají? Co vám mám říci? Mám vás snad pochválit? Za to vás nechválím! 23 Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, 24 vzdal díky, lámal jej a řekl: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.“ 25 Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.“ 26 Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde. 27 Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně. 28 Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije. 29 Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení. 30 Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají. 31 Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni. 32 Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem. 33 A tak, bratří moji, když se shromažďujete k společnému stolu, čekejte jeden na druhého. 34 Kdo má hlad, ať se nají doma, abyste se neshromažďovali k odsouzení. Ostatní věci zařídím, až přijdu.

Slovo na cestu

od Biblica

Řád při bohoslužbě je nutný

1-16 Jinak vás musím pochválit, že na mne nezapomínáte a držíte se toho, co jsem vás naučil. Nelíbí se mi však móda, jakou u vás některé ženy začínají pěstovat: když ve veřejných shromážděních vzývají Boha nebo o něm hovoří, nezahalují si hlavu. Vždyť je to stejný projev neúcty, jako když muž si nechá ve společnosti na hlavě pokrývku. Platí-li v důstojnosti pořadí Bůh – Kristus – muž – žena, pak si má žena hlavu zahalovat, jako si ji zahalují andělé před Bohem. Muž to nedělá proto, že má nezakrytě zrcadlit Boží slávu, a žena to má dělat proto, že tím uznává vyšší autoritu muže. Takový je aspoň všeobecný zvyk. Jinak jsou si ovšem obě pohlaví rovna v tom, že jako žena pochází z muže, tak se muž zase rodí z ženy; oba stejně vděčí za svůj život Bohu. 17-21 Když už jsem v tom napomínání, ještě jedna věc mě rmoutí. Vidím, že vaše shromáždění začínají být spíš ke škodě než k užitku. Slyšel jsem – a něco pravdy na tom zřejmě je, že do vašich shromáždění pronikají různice. Na tom je dobré snad jedině to, že se aspoň jasně odliší zdravé od nezdravého mezi vámi. Výsledkem však je, že se ani nedá společně zasednout ke stolu Páně, protože každý honem spěchá sníst to, co si přinesl, a pak už často nemůže pozřít sousto s těmi, kdo přišli hladoví. 22 Copak se nemůžete najíst už doma? Nebo se snad chcete vychloubat svou kuchyní před méně zámožnými bratry a zlehčovat tak Boží církev? Za to tedy ode mne pochvalu nečekejte.

Správný přístup k Večeři Páně

23 Učil jsem vás přece, co mi Kristus svěřil: v tu noc, kdy byl zrazen, 24 vzal chléb, poděkoval za něj Bohu, rozlámal ho a řekl: „Toto je moje tělo, které se za vás obětuje. Čiňte to na mou památku.“ 25 Po večeři pak pozvedl kalich se slovy: „Hle, nová smlouva, kterou zpečetím svou krví. Ten kalich vám ji připomene, kdykoliv z něho budete pít.“ 26 Jedením toho chleba a společným pitím z kalicha tedy hlásáte Kristovu smrt až do jeho příchodu. 27 To ovšem znamená, že kdo bere ten chléb nebo to víno na lehkou váhu, znevažuje tím Kristovu smrt. 28-29 Ať tedy každý nejdřív sám sebe zkoumá, než sáhne po chlebu a kalicha. Jinak na sebe přivolává odsouzení, protože pohrdá Kristovou obětí. 30 Proto je vás tolik nemocných, slabých a umírajících. 31 Nemuselo by to být, kdybychom byli sami na sebe přísnější. 32 Takto nás však musí trestat Pán, aby nás pak nemusel odsoudit s ostatním světem. 33 Proto vás prosím, bratři, abyste při takových setkáních čekali, až se sejdete všichni. 34 Kdo by nemohl vydržet hladem, ať se nají doma a nepřivolává Boží trest. Ostatní zařídím, až přijdu.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

1 Řiďte se mým příkladem, tak jako já Kristovým.

Pokrývka hlavy

2 Chválím vás, že na mě stále pamatujete a držíte se učení, které jsem vám předal. 3 Chtěl bych však, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy její muž a hlavou Krista Bůh. 4 Každý muž, který se modlí nebo prorokuje s pokrytou hlavou, dělá ostudu Tomu, který je mu hlavou. 5 Stejně tak každá žena, která se modlí nebo prorokuje s nezahalenou hlavou, dělá ostudu tomu, který je jí hlavou; je to úplně stejné, jako kdyby se oholila. 6 Pokud se žena nechce zahalovat, pak ať se rovnou ostříhá. Pokud se ovšem stydí ostříhat nebo oholit, pak ať se tedy zahaluje. 7 Muž si nemá zahalovat hlavu, neboť je obrazem a slávou Boží. Žena je ale slávou svého muže. 8 Muž přece nebyl stvořen z ženy, ale žena z muže.^[1] 9 Muž také nebyl stvořen kvůli ženě, ale žena kvůli muži.^[2] 10 Proto ať si žena zahaluje hlavu na znamení autority kvůli andělům. 11 V Pánu ovšem není žena bez muže ani muž bez ženy. 12 Vždyť jako je žena z muže, tak je zas muž skrze ženu – a všechno společně je z Boha. 13 Posuďte sami: je vhodné, aby se žena modlila k Bohu nezahalená? 14 Copak vás neučí sama přirozenost, že pro muže jsou dlouhé vlasy ostudou? 15 Pro ženu jsou však dlouhé vlasy slávou; jsou jí totiž dány jako pokrývka. 16 Pokud se o tom někdo chce hádat, my to ve zvyku nemáme a církve Boží také ne.

Večeře Páně

17 Když už jsem u napomínání, nemohu vás pochválit za to, že vaše shromáždění jsou spíše ke škodě než k užitku. 18 Především se doslýchám, že když se scházíte v církvi, máte mezi sebou roztržky, a skoro tomu věřím. 19 Musí totiž mezi vámi být i rozdělení, aby se ukázalo, kteří z vás jsou spolehliví. 20 To, co probíhá na vašich společných shromážděních, není žádná večeře Páně. 21 Každý má k jídlu svou vlastní večeři, a pak někdo hladoví a jiný se opil. 22 Copak nemůžete jíst a pít doma? To pohrdáte Boží církví natolik, že ponižujete ty, kdo nic nemají? Co na to mám říci? Mám vás pochválit? Za toto vás nechválím! 23 Předal jsem vám to, co jsem sám přijal od Pána: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, 24 vzdal díky a lámal se slovy: „Toto je mé tělo, které se dává za vás. To čiňte na mou památku.“ 25 Právě tak vzal po večeři kalich se slovy: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi. Kdykoli z něj pijete, čiňte to na mou památku.“ 26 Kdykoli jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete Pánovu smrt, dokud nepřijde. 27 Kdo by tedy jedl tento chléb a pil Pánův kalich nehodným způsobem, takový se proviní proti Pánově tělu a krvi. 28 Ať každý sám sebe prověří, než bude jíst z toho chleba a pít z toho kalichu. 29 Kdo totiž jí a pije, aniž by si uvědomoval, že jde o Pánovo^[3] tělo, takový jí a pije své vlastní odsouzení. 30 To proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných, a mnozí dokonce umírají. 31 Kdybychom se ovšem soudili sami, nebyli bychom souzeni. 32 Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni se světem. 33 Nuže, bratři moji, když se scházíte k jídlu, čekejte jedni na druhé. 34 Kdo má hlad, ať se nají doma, abyste se nescházeli k odsouzení. Ostatní pokyny vám dám, až přijdu.