1I stalo se, když všel Ježíš do domu jednoho knížete farizejského v sobotu, aby jedl chléb, že oni šetřili ho.2A aj, člověk jeden vodnotelný byl před ním.3I odpověděv Ježíš, dí zákoníkům a farizeům, řka: Sluší-li v sobotu uzdravovati?4A oni mlčeli. Tedy on dosáh jeho, uzdravil a propustil.5A odpověděv k nim řekl: Čí z vás osel anebo vůl upadl by do studnice, a ne ihned by ho vytáhl v den sobotní?6I nemohli jemu na to odpovědíti.7Pověděl také i ku pozvaným podobenství, (spatřiv to, kterak sobě přední místa vyvolovali,) řka k nim:8Kdybys byl od někoho pozván na svadbu, nesedej na předním místě, ať by snad vzácnější nežli ty nebyl pozván od něho.9A přijda ten, kterýž tebe i onoho pozval, řekl by tobě: Dej tomuto místo. A tehdy počal bys s hanbou na posledním místě seděti.10Ale když bys byl pozván, jda, posaď se na posledním místě. A kdyby přišel ten, kterýž tebe pozval, aby řekl tobě: Příteli, posedni výše, tedy budeš míti chválu před spolustolícími.11Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.12Pravil také i tomu, kterýž ho byl pozval: Když činíš oběd nebo večeři, nezov přátel svých, ani bratří svých, ani sousedů bohatých, ať by snad i oni zase nezvali tebe, a měl bys odplatu.13Ale když činíš hody, povolej chudých, chromých, kulhavých, slepých,14A blahoslavený budeš. Neboť nemají, odkud by odplatili tobě, ale budeť odplaceno při vzkříšení spravedlivých.15I uslyšav to jeden z přísedících, řekl jemu: Blahoslavený jest, kdož jí chléb v království Božím.16On pak řekl jemu: Člověk jeden učinil večeři velikou, a pozval mnohých.17I poslal služebníka svého v hodinu večeře, aby řekl pozvaným: Pojďte, nebo již připraveno jest všecko.18I počali se všickni spolu vymlouvati. První řekl jemu: Ves jsem koupil, a musím vyjíti a ohledati jí; prosím tebe, vymluv mne.19A druhý řekl: Patero spřežení volů koupil jsem, a jdu, abych jich zkusil; prosím tebe, vymluv mne.20A jiný dí: Ženu jsem pojal, a protož nemohu přijíti.21I navrátiv se služebník, zvěstoval tyto věci pánu svému. Tedy rozhněvav se hospodář, řekl služebníku svému: Vyjdi rychle na rynky a na ulice města, a chudé, i chromé, i kulhavé, a slepé uveď sem.22I řekl služebník: Pane, stalo se, jakož jsi rozkázal, a ještěť místo jest.23Tedy řekl pán služebníku: Vyjdiž na cesty a mezi ploty, a přinuť vjíti, ať se naplní dům můj.24Nebo pravímť vám, že žádný z mužů těch, kteříž pozváni byli, neokusí večeře mé.25Šli pak mnozí zástupové s ním. A on obrátiv se, řekl jim:26Jde-li kdo ke mně, a nemá-li v nenávisti otce svého, i mateře, i ženy, i dětí, i bratří, i sestr, ano i té duše své, nemůž býti mým učedlníkem.27A kdožkoli nenese kříže svého, a jde za mnou, nemůž býti mým učedlníkem.28Nebo kdo z vás jest, chtěje stavěti věži, aby prve sedna, nepočetl nákladu, bude-li míti dosti k dokonání toho díla?29Aby snad, když by položil grunt, a nemohl dokonati, nepřišlo na to, že všickni to vidouce, počali by se jemu posmívati,30Řkouce: Tento člověk počal stavěti, a nemohl dokonati.31Anebo který král bera se k boji proti jinému králi, zdaliž prve nesedne, aby se poradil, mohl-li by s desíti tisíci potkati se s tím, kterýž s dvadcíti tisíci táhne proti němu?32Sic jinak, když ještě podál od něho jest, pošle posly k němu, žádaje toho, což by bylo ku pokoji.33Tak zajisté každý z vás, kdož se neodřekne všech věcí, kterýmiž vládne, nemůž býti mým učedlníkem.34Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude zmařena, čím bude napravena?35Ani do země, ani do hnoje se nehodí; ale vyvržena bude ven. Kdo má uši k slyšení, slyš.
1 Jednou v sobotu vešel Ježíš do domu jednoho z předních farizeů, aby jedl u jeho stolu; a oni si na něj dávali pozor.2 Tu se před ním objevil nějaký člověk stižený vodnatelností.3 Ježíš se obrátil na zákoníky a farizeje a otázal se jich: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?“4 Oni však mlčeli. I dotkl se ho, uzdravil jej a propustil.5 Jim pak řekl: „Spadne-li někomu z vás syn nebo vůl do nádrže, nevytáhne ho hned i v den sobotní?“6 Na to mu nedovedli dát odpověď.
— O hostinách
7 Když pozoroval, jak si hosté vybírají přední místa, pověděl jim toto podobenství:8 “Pozve-li tě někdo na svatbu, nesedej si dopředu; vždyť mezi pozvanými může být někdo váženější, než jsi ty, a ten, kdo vás oba pozval, přijde a řekne ti:9 ‚Uvolni mu své místo!‘ a ty pak musíš s hanbou dozadu.10 Ale jsi-li pozván, jdi a posaď se na poslední místo; potom přijde ten, který tě pozval, a řekne ti: ‚Příteli, pojď dopředu!‘ Pak budeš mít čest přede všemi hosty.11 Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ 12 Tomu, kdo jej pozval, Ježíš řekl: „Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani své bratry ani příbuzné a bohaté sousedy, poněvadž oni by tě také pozvali a tak by se ti dostalo odplaty.13 Ale dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé.14 Blaze tobě, neboť nemají, čím ti odplatit; ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“
— Podobenství o hostině
15 Když to uslyšel jeden z hostí, řekl mu: „Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v království Božím.“16 Ježíš mu řekl: „Jeden člověk chystal velikou večeři a pozval mnoho lidí.17 Když měla hostina začít, poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: ‚Pojďte, vše už je připraveno.‘18 A začali se jeden jako druhý vymlouvat. První mu řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.‘19 Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu!‘20 Další řekl: ‚Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.‘21 Služebník se vrátil a oznámil to svému pánu. Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: ‚Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.‘22 A služebník řekl: ‚Pane, stalo se, jak jsi rozkázal, a ještě je místo.‘23 Pán řekl služebníku: ‚Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil.24 Neboť vám pravím: Nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mé večeře.‘„
— O rozhodnutí pro Krista
25 Šly s ním veliké zástupy; obrátil se k nim a řekl:26 “Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem.27 Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. 28 Chce-li někdo z vás stavět věž, což si napřed nesedne a nespočítá náklad, má-li dost na dokončení stavby?29 Jinak – až položí základ a nebude moci dokončit – vysmějí se mu všichni, kteří to uvidí.30 ‚To je ten člověk,‘ řeknou, ‚který začal stavět, ale nemohl dokončit.‘31 Nebo má-li nějaký král táhnout do boje, aby se střetl s jiným králem, což nezasedne nejprve k poradě, zda se může s deseti tisíci postavit tomu, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci?32 Nemůže-li, vyšle poselstvo, dokud je jeho protivník ještě daleko, a žádá o podmínky míru.33 Tak ani žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem.
— Výrok o soli
34 Dobrá je sůl. Jestliže však i sůl pozbude chuti, co jí dodá slanosti?35 Nehodí se na pole ani na hnojiště: vyhodí se ven. Kdo má uši k slyšení, slyš.“
1Jednou, když v sobotu přišel jíst do domu jednoho z předních farizeů, pečlivě ho sledovali.2A hle, přímo před ním seděl člověk postižený vodnatelností.3Ježíš se přítomných znalců Zákona a farizeů zeptal: „Smí se v sobotu uzdravovat, nebo ne?“4Mlčeli, a tak ho vzal, uzdravil a propustil.5Potom se jich zeptal: „Kdyby někomu z vás v sobotní den spadl syn[1] anebo vůl do studny, copak byste ho hned nevytáhli?“6Nezmohli se na žádnou odpověď.7Když si všiml, jak si hosté vybírají čestná místa, vyprávěl jim toto podobenství:8„Když jsi pozván na svatbu, nesedej si na čestné místo, neboť mohl být pozván někdo váženější než ty.9Tehdy by přišel váš hostitel a řekl ti: ‚Uvolni mu místo.‘ S ostudou by sis pak sedl úplně vzadu.10Když jsi pozván, raději si jdi sednout někam dozadu. Tvůj hostitel pak může přijít a říci ti: ‚Pojď dopředu, příteli.‘ Tak budeš poctěn před očima všech hostů.11Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“12Potom se obrátil ke svému hostiteli: „Když pořádáš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, bratry, příbuzné ani bohaté sousedy. Mohli by totiž na oplátku zase pozvat tebe.13Když pořádáš hostinu, raději pozvi chudé, chromé, zmrzačené a slepé.14Blaze tobě, neboť ti nemají čím odplatit, ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“
Kdo bude hodovat v Království
15Když to uslyšel jeden z hostů, řekl mu: „Blaze tomu, kdo bude hodovat v Božím království.“16Ježíš odpověděl: „Jeden člověk vystrojil velikou večeři a pozval mnoho hostů.17V čas večeře pak poslal svého sluhu, aby pozvaným řekl: ‚Pojďte, vše už je připraveno.‘18Všichni se ale jeden jako druhý začali vymlouvat. První řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, omluv mě.‘19Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mě.‘20Další řekl: ‚Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.‘21Sluha se tedy vrátil a vyřídil to svému pánovi. Hospodář se rozhněval. ‚Vyjdi rychle do ulic a uliček,‘ řekl sluhovi. ‚Přiveď sem chudé, chromé, zmrzačené a slepé.‘22Sluha se vrátil se slovy: ‚Pane, stalo se, jak jsi přikázal, a ještě je místo.‘23Pán tehdy sluhovi poručil: ‚Vyjdi na cesty a mezi ploty a přinuť lidi přijít, ať je můj dům plný.24Říkám vám, že nikdo z původně pozvaných neokusí mou večeři!‘“
Spočítej náklad
25Šly s ním veliké zástupy lidí. Ježíš se obrátil a řekl jim:26„Kdo chce přijít ke mně, ale nepřestane lpět na svém otci a matce, ženě a dětech, bratrech a sestrách, a dokonce na vlastním životě, nemůže být mým učedníkem.27Kdo není ochoten nést svůj kříž a jít za mnou, nemůže být mým učedníkem.28Když někdo z vás bude chtít postavit věž, nesedne si nejdříve, aby spočítal náklad, zda má na její dokončení?29Jinak, kdyby položil základy, ale nemohl stavbu dokončit, všichni okolo by se mu posmívali:30‚Tenhle člověk začal stavět a nemohl to dokončit!‘31Anebo když nějaký král potáhne do boje proti jinému, nesedne si nejdříve, aby se poradil, zda může s deseti tisíci čelit tomu, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci?32Jinak totiž k němu pošle poselstvo, dokud bude ještě daleko, a bude vyjednávat o míru.33Tak tedy žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.34Sůl je dobrá. Kdyby však i sůl ztratila svou chuť, čím se zas osolí?35Nehodí se do země ani do hnoje; musí se vyhodit. Kdo má uši k slyšení, slyš.“