Numeri 17 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Tedy mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 2 Mluv k synům Izraelským, a vezmi od nich po jednom prutu z každého domu otců, totiž ode všech knížat jejich, vedlé domů otců jich dvanácte prutů, a jednoho každého jméno napíšeš na prutu jeho. 3 Jméno pak Aronovo napíšeš na prutu Léví; nebo jeden každý prut bude místo jednoho předního z domu otců jejich. 4 I necháš jich v stánku úmluvy před svědectvím, kdež přicházím k vám. 5 I stane se, že kohož vyvolím, toho prut zkvetne; a tak spokojím a svedu s sebe reptání synů Izraelských, kterýmž repcí na vás. 6 Ty věci když mluvil Mojžíš k synům Izraelským, dali jemu všecka jejich knížata pruty své, jedno každé kníže prut z domu otce svého, totiž prutů dvanácte, prut pak Aronův byl též mezi pruty jejich. 7 I zanechal Mojžíš prutů před Hospodinem v stánku svědectví. 8 Nazejtří pak přišel Mojžíš do stánku svědectví, a aj, vyrostl prut Aronův z domu Léví, a vypustiv z sebe pupence, zkvetl a vydal mandly zralé. 9 I vynesl Mojžíš všecky ty pruty od tváři Hospodinovy ke všechněm synům Izraelským; a uzřevše je, vzali jeden každý prut svůj. 10 Řekl pak Hospodin Mojžíšovi: Dones zase prut Aronův před svědectví, aby chován byl na znamení proti buřičům zpurným, a tak přítrž učiníš reptání jejich na mne, aby nezemřeli. 11 I učinil tak Mojžíš; jakž byl přikázal jemu Hospodin, tak učinil. 12 Tedy mluvili synové Izraelští k Mojžíšovi, řkouce: Hle, již mřeme, mizíme a všickni my hyneme. 13 Kdožkoli blízko přistoupá k příbytku Hospodinovu, umírá. Všickni-liž smrtí zhyneme?

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 „Řekni Eleazarovi, synu kněze Árona, ať vynese ze spáleniště kadidelnice, neboť jsou svaté, a oheň z nich dej rozmetat opodál. 3 Z kadidelnic těch, kteří pro svůj hřích přišli o život, se udělají tepané pláty k obložení oltáře; přinesli je před Hospodina, a proto jsou svaté; budou pro Izraelce znamením.“ 4 Kněz Eleazar tedy vzal měděné kadidelnice, které přinesli ti, kdo byli spáleni, a vytepali z nich obložení k oltáři 5 jako výstražnou připomínku pro Izraelce, aby nikdo nepovolaný, kdo by nepocházel z potomstva Áronova, nepřistupoval a nechtěl pálit před Hospodinem kadidlo, nebo dopadne jako Kórach a jeho skupina, jak mu to řekl Hospodin prostřednictvím Mojžíše.

— Opětovné reptání lidu - Lid, nepoučený hrozným Hospodinovým trestem znovu reptá a přivolává na sebe pohromu.

6 Druhého dne reptala celá pospolitost Izraelců proti Mojžíšovi a Áronovi: „Vy jste příčinou smrti Hospodinova lidu.“ 7 Když se však pospolitost shromáždila proti Mojžíšovi a Áronovi a obrátili se k stanu setkávání, hle, přikryl jej oblak a ukázala se Hospodinova sláva. 8 I šel Mojžíš s Áronem před stan setkávání. 9 Hospodin k Mojžíšovi promluvil: 10 „Vzdalte se od této pospolitosti! Chci s nimi rázně skoncovat.“ Tu padli oba na tvář 11 a Mojžíš řekl Áronovi: „Vezmi kadidelnici, dej do ní oheň z oltáře a vlož kadidlo a rychle jdi k pospolitosti. Vykonej za ně smírčí obřady, neboť již vyšlehl od Hospodina hrozný hněv, pohroma již začala.“ 12 Áron vzal kadidelnici, jak mu řekl Mojžíš, a běžel doprostřed shromáždění. Ale pohroma v lidu již začala. Zapálil kadidlo, aby vykonal smírčí obřady za lid. 13 Postavil se mezi mrtvé a živé a pohroma se zastavila. 14 Mrtvých při té pohromě bylo čtrnáct tisíc sedm set, kromě mrtvých v případě Kórachově. 15 Pak se Áron vrátil k Mojžíšovi ke vchodu do stanu setkávání. Pohroma byla zastavena.

— Áronova hůl - Áron a jeho potomci jsou Hospodinem určeni ke kněžství.

16 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 17 „Mluv k Izraelcům a vezmi od nich po holi za každý otcovský rod, od všech předáků dvanáct holí za jejich otcovské rody. Jméno každého napíšeš na jeho hůl. 18 Áronovo jméno napíšeš na hůl Léviho; za každého představitele otcovského rodu bude jedna hůl. 19 Uložíš je do stanu setkávání před schránu svědectví, tam, kde se s vámi setkávám. 20 Hůl muže, kterého vyvolím, vypučí. Tak zkrotím reptání Izraelců, kteří proti vám reptají.“ 21 Mojžíš k Izraelcům promluvil a všichni jejich předáci mu odevzdali dvanáct holí, za každého předáka po holi za jeho otcovský rod; Áronova hůl byla uprostřed mezi jejich holemi. 22 Mojžíš uložil hole ve stanu svědectví před Hospodinem. 23 Když pak nazítří Mojžíš vešel do stanu svědectví, hle, Áronova hůl za dům Léviho vypučela, vyrazilo poupě, rozkvetl květ a dozrály mandle. 24 Všechny hole vynesl Mojžíš od Hospodina ke všem Izraelcům, aby to viděli, a každý si vzal svou hůl. 25 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Dones Áronovu hůl zpátky před schránu svědectví, aby byla opatrována jako znamení pro vzpurné. Tak skoncuješ s jejich reptáním proti mně a nezemřou.“ 26 I učinil Mojžíš přesně tak, jak mu Hospodin přikázal. 27 Ale Izraelci řekli Mojžíšovi: „Ach, zajdeme, zhyneme, my všichni zhyneme. 28 Každý, kdo se jen přiblíží k Hospodinovu příbytku, zemře. Máme snad do jednoho zhynout?“

Bible, překlad 21. století

od Biblion

1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 „Řekni Eleazarovi, synu kněze Árona, ať ze spáleniště posbírá ony kadidelnice, neboť jsou svaté. Uhlí z nich rozmetej do daleka. 3 Z kadidelnic těch, kdo pro svůj hřích přišli o život, se udělají tepané pláty k obložení oltáře, neboť je přinesli před Hospodina, a tak jsou posvěceny. Zůstanou pak synům Izraele jako znamení.“ 4 Kněz Eleazar tedy vzal mosazné kadidelnice, které přinesli ti, kdo byli spáleni, a nechal z nich vytepat obložení oltáře. 5 To se stalo pro syny Izraele připomínkou, aby žádný nepovolaný, který by nebyl z Áronova semene, nepřistupoval a nepálil před Hospodinem kadidlo, aby nedopadl jako Korach a jeho tlupa. Stalo by se mu to, o čem Hospodin mluvil skrze Mojžíše. 6 Nazítří se celá izraelská obec dala do reptání proti Mojžíšovi a Áronovi: „To vy jste způsobili smrt v Hospodinově lidu!“ 7 Když se však obec srotila proti Mojžíšovi a Áronovi, obrátili se ke Stanu setkávání a hle – přikryl jej oblak a ukázala se tam Hospodinova sláva! 8 Mojžíš a Áron pak přišli před Stan setkávání 9 a Hospodin tam k Mojžíšovi promluvil: 10 „Oddělte se od této obce, neboť je v okamžiku zahubím!“ Padli tedy na tvář. 11 Mojžíš pak řekl Áronovi: „Vezmi kadidelnici, dej do ní žhavé uhlí z oltáře a na něj kadidlo. Pospěš si k obci a vykonej za ně obřad smíření. Od Hospodina vzešel hrozný hněv a vypukla zhoubná rána!“ 12 Áron tedy vzal kadidelnici, jak mu Mojžíš řekl, a běžel doprostřed shromáždění (a hle, v lidu už vypukla rána). Zapálil kadidlo a vykonal za lid obřad smíření. 13 Postavil se mezi mrtvé a živé, a rána se zastavila. 14 Těch, kteří tou ranou zemřeli, bylo 14 700 (kromě těch, kdo zemřeli kvůli Korachovi). 15 A když se rána zastavila, Áron se vrátil k Mojžíšovi ke vchodu do Stanu setkávání.

Áronova hůl

16 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 17 „Mluv k synům Izraele a vyber od vůdců jejich otcovských rodů dvanáct holí – po jedné holi na každý rod. Každému vyryješ na hůl jeho jméno 18 a na hůl Leviho vyryješ Áronovo jméno; tak připadne na každého rodového vůdce jedna hůl. 19 Necháš je ve Stanu setkávání před Truhlou svědectví, kde se s vámi setkávám, 20 a stane se, že hůl toho, jehož jsem vyvolil, vypučí. Tak se zbavím reptání synů Izraele, kteří proti vám stále reptají.“ 21 Mojžíš tedy promluvil k synům Izraele a jejich vůdcové mu dali dvanáct holí – po jedné holi na každý rod. Mezi holemi byla i hůl Áronova. 22 Mojžíš pak ty hole nechal před Hospodinem ve Stanu svědectví. 23 Nazítří Mojžíš vešel do Stanu svědectví a hle, hůl Árona z rodu Leviho vypučela: vyrašila v pupeny, nasadila květy a vydala zralé mandle! 24 Mojžíš pak všechny hole vynesl od Hospodina před syny Izraele. Ti je prohlédli a každý si vzal svou hůl. 25 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vrať Áronovu hůl před Truhlu svědectví, ať je opatrována jako znamení pro vzbouřence. Tak ukončíš jejich reptání proti mně a nezemřou.“ 26 A Mojžíš učinil přesně tak, jak mu Hospodin přikázal. 27 Synové Izraele tehdy Mojžíšovi řekli: „Pohleď, umíráme! Hyneme, všichni hyneme! 28 Kdokoli se jen přiblíží k Hospodinovu Příbytku, umírá! To snad vymřeme do posledního?“^[1]

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

1 Darauf sprach der HERR zu Mose: 2 Sag zum Priester Eleasar, dem Sohn Aarons, er soll die Räucherpfannen aus der Brandglut herausnehmen - das Feuer streue weit auseinander -, denn sie sind geheiligt. 3 Die Räucherpfannen der Männer, die wegen ihrer Sünde ums Leben gekommen sind, soll man zu Blech hämmern und damit den Altar überziehen. Denn sie wurden vor den HERRN gebracht, deshalb sind sie heilig. Sie sollen für die Israeliten ein Zeichen sein. 4 Da nahm der Priester Eleasar die kupfernen Räucherpfannen, welche die im Feuer Umgekommenen dargebracht hatten, und hämmerte daraus einen Überzug für den Altar 5 - ein Erinnerungszeichen für die Israeliten, dass sich kein Unbefugter, der nicht zu den Nachkommen Aarons gehört, dem HERRN nähert, um vor ihm Räucherwerk zu verbrennen, damit es ihm nicht ergeht wie Korach und seiner Gemeinde -, so wie der HERR durch Mose zu ihm geredet hatte. (Ex 30,16; Ex 39,7; Nu 1,51; Nu 3,10; Nu 10,10; Nu 18,4; Nu 31,54; Jz 4,7)

Ex 30,16Ex 39,7Nu 1,51Nu 3,10Nu 10,10Nu 18,4Nu 31,54Jz 4,7

6 Am nächsten Tag murrte die ganze Gemeinde der Israeliten über Mose und Aaron; sie sagten: Ihr habt das Volk des HERRN getötet. 7 Als sich die Gemeinde gegen Mose und Aaron versammelte und sich dem Offenbarungszelt zuwandte, siehe, da hatte die Wolke das Zelt bedeckt und die Herrlichkeit des HERRN erschien. 8 Mose und Aaron gingen vor das Offenbarungszelt 9 und der HERR sprach zu Mose: 10 Zieht euch aus der Mitte dieser Gemeinde zurück, denn ich will ihr augenblicklich ein Ende bereiten. Da warfen sich Mose und Aaron auf ihr Gesicht nieder (Nu 16,4; Nu 16,21) 11 und Mose sagte zu Aaron: Nimm die Räucherpfanne, tu Feuer vom Altar hinein und leg Räucherwerk darauf; dann geh schnell zur Gemeinde und erwirke Sühne für sie! Denn der Zorn ist vom HERRN ausgegangen und die Plage hat begonnen. 12 Da nahm Aaron die Räucherpfanne, wie Mose gesagt hatte, und lief mitten in die Versammlung. Und siehe, die Plage hatte im Volk begonnen. Er legte das Räucherwerk in die Pfanne und erwirkte Sühne für das Volk. (Nu 25,6) 13 Er trat zwischen die Toten und die Lebenden und da hörte die Plage auf. 14 Durch die Plage waren vierzehntausendsiebenhundert Menschen gestorben, abgesehen von denen, die wegen Korach umgekommen waren. 15 Darauf kehrte Aaron zu Mose an den Eingang des Offenbarungszeltes zurück; die Plage hatte aufgehört. 16 Dann sprach der HERR zu Mose: 17 Rede zu den Israeliten und nimm jeweils von einer Großfamilie einen Stab, und zwar von den Anführern einer Großfamilie, im Ganzen also zwölf Stäbe, und schreib ihre Namen darauf! (Ez 37,16) 18 Auf den Stab Levis schreib den Namen Aaron; denn je ein Stab soll für das Haupt ihrer Großfamilien stehen. 19 Dann leg die Stäbe in das Offenbarungszelt vor das Bundeszeugnis, dort, wo ich euch begegne. 20 Und es wird geschehen: Der Mann, den ich erwähle, dessen Stab wird sprossen. So will ich vor mir das Murren zum Schweigen bringen, mit dem sie euch belästigen. 21 Mose redete zu den Israeliten. Darauf gaben ihm all ihre Stammesführer je einen Stab, je einen Stab für einen Anführer, entsprechend ihren Großfamilien: insgesamt zwölf Stäbe. Auch Aarons Stab war mitten unter ihren Stäben. 22 Mose legte die Stäbe im Zelt des Bundeszeugnisses vor dem HERRN nieder. 23 Als Mose am nächsten Tag zum Zelt des Bundeszeugnisses kam, siehe, da hatte der Stab Aarons für das Haus Levi gesprosst; er trieb Sprossen, blühte und trug Mandeln. 24 Da nahm Mose alle Stäbe von ihrem Platz vor dem HERRN weg und brachte sie zu allen Israeliten hinaus. Als sie die Stäbe sahen, nahm jeder den seinen. 25 Darauf sagte der HERR zu Mose: Trag den Stab Aarons zurück vor das Bundeszeugnis! Dort soll er aufbewahrt werden als ein Zeichen für alle Aufsässigen. Mach mir auf diese Weise ihrem Murren ein Ende, dann werden sie nicht sterben. (Nu 20,9; Žd 9,4) 26 Mose tat genauso, wie es ihm der HERR geboten hatte. So machte er es. 27 Die Israeliten aber sagten zu Mose: Sieh her, wir kommen um, wir gehen zugrunde, wir alle gehen zugrunde. 28 Jeder, der zu nahe an die Wohnung des HERRN kommt, stirbt. Sollen wir denn alle umkommen?

English Standard Version

od Crossway

Aaron’s Staff Buds

1 ^[1] The Lord spoke to Moses, saying, 2 “Speak to the people of Israel, and get from them staffs, one for each fathers’ house, from all their chiefs according to their fathers’ houses, twelve staffs. Write each man’s name on his staff, (Ez 37,16) 3 and write Aaron’s name on the staff of Levi. For there shall be one staff for the head of each fathers’ house. 4 Then you shall deposit them in the tent of meeting before the testimony, where I meet with you. (Ex 25,22) 5 And the staff of the man whom I choose shall sprout. Thus I will make to cease from me the grumblings of the people of Israel, which they grumble against you.” (Nu 16,5; Nu 16,11) 6 Moses spoke to the people of Israel. And all their chiefs gave him staffs, one for each chief, according to their fathers’ houses, twelve staffs. And the staff of Aaron was among their staffs. 7 And Moses deposited the staffs before the Lord in the tent of the testimony. (Ex 38,21; Nu 18,2; 2Pa 24,6; Sk 7,44)

Ex 38,21Nu 18,22Pa 24,6Sk 7,44

8 On the next day Moses went into the tent of the testimony, and behold, the staff of Aaron for the house of Levi had sprouted and put forth buds and produced blossoms, and it bore ripe almonds. 9 Then Moses brought out all the staffs from before the Lord to all the people of Israel. And they looked, and each man took his staff. 10 And the Lord said to Moses, “Put back the staff of Aaron before the testimony, to be kept as a sign for the rebels, that you may make an end of their grumblings against me, lest they die.” (Nu 16,38; Nu 17,5; Žd 9,4) 11 Thus did Moses; as the Lord commanded him, so he did. 12 And the people of Israel said to Moses, “Behold, we perish, we are undone, we are all undone. 13 Everyone who comes near, who comes near to the tabernacle of the Lord, shall die. Are we all to perish?” (Nu 1,51)

King James Version

1 And the LORD spake unto Moses, saying, 2 Speak unto the children of Israel, and take of every one of them a rod according to the house of their fathers, of all their princes according to the house of their fathers twelve rods: write thou every man' name upon his rod. 3 And thou shalt write Aaron' name upon the rod of Levi: for one rod shall be for the head of the house of their fathers. 4 And thou shalt lay them up in the tabernacle of the congregation before the testimony, where I will meet with you. 5 And it shall come to pass, that the man' rod, whom I shall choose, shall blossom: and I will make to cease from me the murmurings of the children of Israel, whereby they murmur against you. 6 And Moses spake unto the children of Israel, and every one of their princes gave him a rod apiece, for each prince one, according to their fathers'houses, even twelve rods: and the rod of Aaron was among their rods. 7 And Moses laid up the rods before the LORD in the tabernacle of witness. 8 And it came to pass, that on the morrow Moses went into the tabernacle of witness; and, behold, the rod of Aaron for the house of Levi was budded, and brought forth buds, and bloomed blossoms, and yielded almonds. 9 And Moses brought out all the rods from before the LORD unto all the children of Israel: and they looked, and took every man his rod. 10 And the LORD said unto Moses, Bring Aaron' rod again before the testimony, to be kept for a token against the rebels; and thou shalt quite take away their murmurings from me, that they die not. 11 And Moses did so : as the LORD commanded him, so did he. 12 And the children of Israel spake unto Moses, saying, Behold, we die, we perish, we all perish. 13 Whosoever cometh any thing near unto the tabernacle of the LORD shall die: shall we be consumed with dying?