1Běda těm, kteříž vymýšlejí nepravost a ukládají zlé na ložcích svých, a na úsvitě ráno vykonávají je, když jest v moci rukou jejich.2Požádají polí, i vydírají, takž i domů, a odjímají; a tak provozují moc nad mužem i domem jeho, nad jedním každým i dědictvím jeho.3Protož takto praví Hospodin: Aj, já myslím proti čeledi té věc zlou, odkudž nevyňmete hrdel vašich, aniž budete choditi vysokomyslně; nebo čas zlý bude.4V ten den užívati budou o vás přísloví, a naříkati budou naříkáním žalostným, řkouce: Do cela zpuštěni jsme, podíl lidu mého proměnil. Jaktě mi jej odjal, a vzav pole naše, rozdělil!5Protož nebudeš míti, kdožť by vztáhl provazec na los v shromáždění Hospodinovu.6Neprorokujte. Budou prorokovati, ale nebudou těmto prorokovati, a neponesou pohanění.7Ó kteráž sloveš domem Jákobovým, zdali do těsna vehnán býti má duch Hospodinův? To-liž by skutkové jeho byli? Zdaliž slova má nejsou dobrá tomu, kdož upřímě chodí?8Včera byl lidem mým, již jako nepřítel povstává. Majíce oděv, plášť strhujete s těch, kteříž chodí bezpečně, vyhýbajíce se bitvě.9Manželky lidu mého vyháníte z domu rozkoší jejich, od dítek jejich odjímáte slávu mou na věky.10Vstaňte a odejděte, neboť tato není sídlem pro nečistotu. Ztratí vás, a to ztracením jistým.11Jestliže za proroka se vydávaje a lež mluvě, říká: Budu tobě prorokovati o víně aneb o nápoji opojujícím, takový bývá prorokem lidu tohoto.12Jistotně zberu tě, Jákobe, docela, jistotně shromáždím ostatky Izraele, a seženu je v hromadu jako ovce v Bozra, jako stádo do prostřed ovčince jeho, i vzejde hluk od lidu.13Vstoupí ten, kterýž prolamovati bude před nimi. Prolomí, a projdou bránu, a vyjdou skrze ni; ano i král jejich půjde před nimi, a Hospodin na špici jejich.
— Běda svévolníkům - Prorok vyhlašuje soud nad svůdci lidu, kteří si libují ve slovech lžiproroků.
1 Běda těm, kdo strojí ničemnosti, páchají zlo na svých ložích, dopouštějí se ho za jitřního světla; na to mají dost sil. 2 Žádostivě dychtí po polích – a uchvacují, po domech – a zabírají. Utiskují muže i jeho dům, člověka i jeho dědictví. 3 Proto praví Hospodin toto: Hle, já na tu čeleď strojím zlo, z něhož nevyvléknete své šíje. Přestanete chodit povýšeně, bude to zlý čas. 4 V onen den o vás užijí pořekadel, strhne se žalostné bědování: „Je po všem!“ “Přišla na nás záhuba,“ řeknete, „podíl mého lidu je pryč, kterak jsem o něj přišel! Naše pole připadlo odpadlíku.“ 5 Ano, nebudeš mít nikoho, kdo by ti losem určil podíl v Hospodinově shromáždění. 6 Říkají: “Nevěštěte!“ Budou věštit! Ale nebudou věštit těmto; ti od potupných věcí neodstoupí. 7 Vy, kteří se nazýváte domem Jákobovým, což nepokoušíte Hospodinovu trpělivost? Tohle že jsou jeho skutky? Zdali nejsou má slova k dobrému pro toho, kdo chodí přímo? 8 Dříve se můj lid stavěl proti nepříteli. Teď však strháváte z plášťů ozdoby těm, kdo po návratu z boje užívají bezpečí. 9 Ženy mého lidu zapuzujete z jejich rozkošného domova, jejich děti chcete navěky připravit o důstojnost, kterou jsem jim dal. 10 Nuže, jděte si, tady odpočinutí nedojdete. Pro svou nečistotu budete zahubeni strašnou záhubou. 11 Kdyby někdo posedlý duchem podvodu nalhával: „Budu ti věštit při víně a opojném nápoji,“ to by byl věštec pro tento lid!
— Příslib pozůstatku lidu - Hospodin zaslibuje, že shromáždí zbytek Izraele.
12 Jistotně tě celého posbírám, Jákobe, jistotně shromáždím pozůstatek Izraele, svedu jej dohromady jak ovce do ohrady, jako stádo doprostřed pastviště, zahemží se to zas lidmi. 13 Už vytáhl ten, kdo jim bude razit cestu. Prorazili a procházejí branou a z ní vycházejí. Jejich Král prošel před nimi, Hospodin v jejich čele!
1Běda těm, kdo chystají špatnosti, kdo osnují zlo i v posteli! Už od svítání je páchají – vždyť si to mohou dovolit.2Zatouží po poli a už je zabírají, po domě a už ho mají. Odírají muže i jejich rodiny, připravují je o dědictví.3A proto tak praví Hospodin: „Hle, já na tu tlupu chystám pohromu – teď už se nevykroutíte! Přestanete chodit s hlavou nahoru – ty časy budou zlé.4V ten den o vás složí popěvek, zazpívají vám posměšný žalozpěv: ‚To je náš konec – můj lid přišel o svůj majetek! Ach, on mi bere, co je mé, naše pole dělí mezi proradné!‘“5A tak vám už nikdo nevyměří podíl v Hospodinově shromáždění.
Falešní proroci
6„Neprorokovat!“ říkají proroci. „Takhle se přece neprorokuje; taková hanba na nás nepřijde!“7To se má říkat, dome Jákobův: „Copak Hospodin ztratil trpělivost? Copak je tohle jeho dílo?“ Nepřinesou snad má slova užitek těm, kteří žijí poctivě?8Vy ale jako nepřítel proti mému lidu stojíte.[1] Strháváte pláště těm, kdo žijí pokojně, kdo bezelstně jdou kolem a nejednají bojovně.9Ženy v mém lidu vyháníte z útulných domovů a jejich děti navždy okrádáte o moji nádheru.10Seberte se a jděte – zde odpočinek nenajdete! Co se poskvrnilo, propadne zkáze, zničeno to bude strašlivě.11Kdyby nějaký prolhaný podvodník přišel se slovy: „Víno a pivo, tak zní mé proroctví“ – to by byl prorok pro tento lid!
Pastýř Izraele
12„Jistěže vás všechny posbírám, Jákobe, jistěže shromáždím zbytky Izraele. Umístím je pohromadě jak ovce v ohradě, budou jako stádo na své pastvině – veliká lidská změť.13Ten, který jim razí cestu, vyjde před nimi, a tak projdou branou a ven vyrazí. Jejich Král půjde před nimi – v jejich čele bude Hospodin!“
1Weh denen, die Unheil planen / und böse Taten auf ihren Lagern!
Wenn es Tag wird, führen sie es aus; / denn sie haben die Macht dazu. (Ž 36,5)2Sie wollen Felder haben und reißen sie an sich, / sie wollen Häuser haben und bringen sie in ihren Besitz.
Sie wenden Gewalt an gegen den Mann und sein Haus, / gegen den Besitzer und sein Eigentum. (Iz 5,8)3Darum - so spricht der HERR:
Seht, ich plane Unheil gegen diese Sippe,
aus dem ihr nicht mehr herausziehen könnt / eure Hälse;
und ihr werdet den Kopf nicht mehr so hoch tragen; / denn es wird eine böse Zeit sein. (Am 5,13)4An jenem Tag macht man über euch ein Sprichwort und man wird eine bittere Klage klagen. Man sagt:
Vernichtet sind wir, vernichtet! / Der Anteil meines Volkes wird veräußert.
Ach, wie entzieht man ihn mir! / Treulosen teilt man unsere Felder zu.5Darum wird es keinen mehr für dich geben, der die Messschnur auf den Losanteil wirft in der Versammlung des HERRN.6Weissagt nicht!, weissagen sie. / So soll man nicht weissagen:
Diese Schmach wird nicht enden. (Iz 30,10)7Darf man das sagen, Haus Jakob?
Hat der Geist des HERRN die Geduld verloren? / Sind das seine Taten?
Tun meine Worte nicht gut dem, / der rechtschaffen wandelt?8Gestern noch war es mein Volk, / jetzt steht es da als Feind.
Friedlichen Menschen reißt ihr den Mantel herunter,
arglos Vorübergehende / nehmt ihr gefangen, als wäre Krieg. (Dt 24,12)9Die Frauen meines Volkes vertreibt ihr / aus dem Haus, in dem sie glücklich sind,
ihren Kindern nehmt ihr / für immer mein prächtiges Land.10Erhebt euch und geht! / Denn dies ist kein Ort der Ruhe.
Wegen der Unreinheit stürzt du ins Verderben; / und dieses Verderben ist schmerzhaft.11Wenn doch einer herkommen, / Wind und Trug lügen würde:
Ich weissage dir / Wein und Bier!
Genau das wäre ein Weissager für dieses Volk. (Jr 5,31)
Hoffnung für Israel
12Sammeln, ja sammeln werde ich dich, Jakob, insgesamt. / Zusammenbringen, ja zusammenbringen werde ich den Rest von Israel.
Ich führe sie zusammen wie die Schafe im Pferch, / wie die Herde mitten auf der Weide - eine tosende Menschenmenge. (Jr 3,18; Ez 34,11; Ez 37,15)13Der vor ihnen durchbricht, zieht vor ihnen hinauf, / sie brechen durch, sie durchschreiten das Tor und ziehen durch dasselbe wieder hinaus.
Ihr König schreitet vor ihnen her, / der HERR schreitet an ihrer Spitze. (J 14,4)
1Woe to those who devise wickedness and work evil on their beds! When the morning dawns, they perform it, because it is in the power of their hand. (Ž 36,4; Iz 10,1)2They covet fields and seize them, and houses, and take them away; they oppress a man and his house, a man and his inheritance. (Iz 5,8)3Therefore thus says the Lord: behold, against this family I am devising disaster,[1] from which you cannot remove your necks, and you shall not walk haughtily, for it will be a time of disaster. (Iz 2,11; Iz 2,17; Jr 8,3; Am 3,1; Am 5,13)4In that day they shall take up a taunt song against you and moan bitterly, and say, “We are utterly ruined; he changes the portion of my people; how he removes it from me! To an apostate he allots our fields.” (Nu 23,7; Ž 68,6; Mi 1,15; Abk 2,6)5Therefore you will have none to cast the line by lot in the assembly of the Lord. (Dt 32,8; Jz 14,1)6“Do not preach”—thus they preach— “one should not preach of such things; disgrace will not overtake us.” (Am 2,12; Am 8,10; Am 8,11)7Should this be said, O house of Jacob? Has the Lord grown impatient?[2] Are these his deeds? Do not my words do good to him who walks uprightly? (Mi 2,6)8But lately my people have risen up as an enemy; you strip the rich robe from those who pass by trustingly with no thought of war.[3] (2Pa 28,8)9The women of my people you drive out from their delightful houses; from their young children you take away my splendor forever.10Arise and go, for this is no place to rest, because of uncleanness that destroys with a grievous destruction. (Lv 18,25; Dt 12,9; Mi 1,11; Mi 1,16; Žd 13,14)11If a man should go about and utter wind and lies, saying, “I will preach to you of wine and strong drink,” he would be the preacher for this people! (Jr 5,13; Am 2,12)12I will surely assemble all of you, O Jacob; I will gather the remnant of Israel; I will set them together like sheep in a fold, like a flock in its pasture, a noisy multitude of men. (2Kr 25,11; Jr 31,10; Mi 4,7)13He who opens the breach goes up before them; they break through and pass the gate, going out by it. Their king passes on before them, the Lord at their head. (2Kr 25,10; Iz 52,12; Mi 4,10)
Micheáš 2
King James Version
1Woe to them that devise iniquity, and work evil upon their beds! when the morning is light, they practise it, because it is in the power of their hand.2And they covet fields, and take them by violence; and houses, and take them away: so they oppress a man and his house, even a man and his heritage.3Therefore thus saith the LORD; Behold, against this family do I devise an evil, from which ye shall not remove your necks; neither shall ye go haughtily: for this time is evil.4In that day shall one take up a parable against you, and lament with a doleful lamentation, and say, We be utterly spoiled: he hath changed the portion of my people: how hath he removed it from me! turning away he hath divided our fields.5Therefore thou shalt have none that shall cast a cord by lot in the congregation of the LORD.6Prophesy ye not, say they to them that prophesy: they shall not prophesy to them, that they shall not take shame.7O thou that art named the house of Jacob, is the spirit of the LORD straitened? are these his doings? do not my words do good to him that walketh uprightly?8Even of late my people is risen up as an enemy: ye pull off the robe with the garment from them that pass by securely as men averse from war.9The women of my people have ye cast out from their pleasant houses; from their children have ye taken away my glory for ever.10Arise ye, and depart; for this is not your rest: because it is polluted, it shall destroy you , even with a sore destruction.11If a man walking in the spirit and falsehood do lie, saying , I will prophesy unto thee of wine and of strong drink; he shall even be the prophet of this people.12I will surely assemble, O Jacob, all of thee; I will surely gather the remnant of Israel; I will put them together as the sheep of Bozrah, as the flock in the midst of their fold: they shall make great noise by reason of the multitude of men.13The breaker is come up before them: they have broken up, and have passed through the gate, and are gone out by it: and their king shall pass before them, and the LORD on the head of them.