1Slovo, kteréž promluvil Jeremiáš prorok k Báruchovi synu Neriášovu, když spisoval slova tato do knihy z úst Jeremiášových, léta čtvrtého Joakima syna Joziášova, krále Judského, řka:2Takto praví Hospodin Bůh Izraelský o tobě, ó Báruchu.3Řekls: Jižtě mi běda, nebo přičiní Hospodin zámutku k bolesti mé. Ustávám v úpění svém, a odpočinutí nenalézám.4Takto rci jemu: Takto praví Hospodin: Aj, což jsem vystavěl, já bořím, a což jsem vštípil, já pléním, totiž všecku zemi tuto.5A ty bys hledal sobě velikých věcí? Nehledej. Nebo aj, já uvedu bídu na všeliké tělo, dí Hospodin, ale dám tobě život tvůj místo kořisti na všech místech, kamž půjdeš.
— Slovo Hospodinovo pro Báruka - Zatímco na ostatní doléhá soud, smí Báruk slyšet ujištění o záchraně svého života.
1 Slovo, které promluvil prorok Jeremjáš k Bárukovi, synu Nerijášovu, když psal tato slova z Jeremjášových úst do knihy ve čtvrtém roce vlády Jójakíma, syna Jóšijášova, krále judského. 2 „Toto praví Hospodin, Bůh Izraele, o tobě, Báruku.3 Řekl jsi: ‚Běda mi, neboť Hospodin přidal k mé bolesti ještě starost. Do zemdlení vzdychám, a odpočinutí nenalézám.‘ 4 Toto mu povíš: Toto praví Hospodin: Hle, bořím, co jsem vybudoval, vyvracím, co jsem zasadil, celou tuto zemi!5 A ty bys chtěl pro sebe usilovat o veliké věci? Neusiluj. Neboť hle, já uvedu zlo na všechno tvorstvo v ní, je výrok Hospodinův, ale tobě dám jako kořist život na všech místech, kamkoli půjdeš.“
1Slovo, které prorok Jeremiáš promluvil k Baruchovi, synu Neriášovu, poté, co ve čtvrtém roce vlády judského krále Joakima, syna Jošiášova, zapsal do knihy tato slova, která mu Jeremiáš diktoval.[1]2„Toto ti, Baruchu, říká Hospodin, Bůh Izraele.3Myslíš si: ‚Běda mi! Hospodin mi k mé bolesti přidal trápení. Už jsem vyčerpán naříkáním a nedocházím úlevy.‘4Hospodin mi řekl, abych ti vyřídil: Tak praví Hospodin – Hle, co jsem vybudoval, bořím, a co jsem zasadil, vykořeňuji – celou tuto zemi!5A ty si žádáš veliké věci? Nežádej. Hle, na všechny smrtelníky dopustím neštěstí, praví Hospodin. Tobě však dám, že kamkoli půjdeš, zachráníš se a přežiješ.“
1Das Wort, das der Prophet Jeremia zu Baruch, dem Sohn Nerijas, sagte, als dieser im vierten Jahr Jojakims, des Sohnes Joschijas, des Königs von Juda, die Worte nach dem Diktat Jeremias auf eine Buchrolle schrieb:[1] (Jr 36,4)2So spricht der HERR, der Gott Israels, über dich, Baruch:3Du hast gesagt: Weh mir! Denn der HERR häuft noch Kummer auf mein Leid. Ich bin erschöpft vor Stöhnen und finde keine Ruhe.4Sag zu ihm: So spricht der HERR: Was ich gebaut habe, breche ich nieder, und was ich gepflanzt habe, reiße ich aus - dieses ganze Land.5Du aber begehrst Großes für dich? Begehre es nicht! Denn siehe, ich bringe Unheil über alles Fleisch - Spruch des HERRN; dir aber gebe ich dein Leben als Beute an allen Orten, wohin du auch gehst. (Jr 21,9; Jr 39,18)
1The word that Jeremiah the prophet spoke to Baruch the son of Neriah, when he wrote these words in a book at the dictation of Jeremiah, in the fourth year of Jehoiakim the son of Josiah, king of Judah: (Jr 32,12; Jr 36,1; Jr 36,4; Jr 36,18)2“Thus says the Lord, the God of Israel, to you, O Baruch:3You said, ‘Woe is me! For the Lord has added sorrow to my pain. I am weary with my groaning, and I find no rest.’ (Ž 6,6; Jr 36,26; Pl 1,3; Pl 5,5)4Thus shall you say to him, Thus says the Lord: Behold, what I have built I am breaking down, and what I have planted I am plucking up—that is, the whole land. (Iz 5,5; Jr 31,28)5And do you seek great things for yourself? Seek them not, for behold, I am bringing disaster upon all flesh, declares the Lord. But I will give you your life as a prize of war in all places to which you may go.” (Ž 131,1; Jr 21,9; Jr 25,26; Jr 25,29; Jr 39,18; Ř 12,16)
Jeremjáš 45
King James Version
1The word that Jeremiah the prophet spake unto Baruch the son of Neriah, when he had written these words in a book at the mouth of Jeremiah, in the fourth year of Jehoiakim the son of Josiah king of Judah, saying,2Thus saith the LORD, the God of Israel, unto thee, O Baruch;3Thou didst say, Woe is me now! for the LORD hath added grief to my sorrow; I fainted in my sighing, and I find no rest.4Thus shalt thou say unto him, The LORD saith thus; Behold, that which I have built will I break down, and that which I have planted I will pluck up, even this whole land.5And seekest thou great things for thyself? seek them not: for, behold, I will bring evil upon all flesh, saith the LORD: but thy life will I give unto thee for a prey in all places whither thou goest.