Jeremjáš 1 | Bible Kralická

Bible Kralická

1 Slova Jeremiáše syna Helkiášova, z kněží, kteříž byli v Anatot, v zemi Beniamin, 2 K němuž se stalo slovo Hospodinovo za dnů Joziáše syna Amonova, krále Judského, třináctého léta kralování jeho. 3 Byl i za dnů Joakima syna Joziášova, krále Judského, až do vyplnění jedenáctého léta Sedechiáše syna Joziášova, krále Judského, až do zajetí Jeruzaléma měsíce pátého. 4 Stalo se, pravím, slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 5 Dříve než jsem tě sformoval v životě, znal jsem tebe, a dříve nežlis vyšel z života, posvětil jsem tě, za proroka národům dal jsem tebe. 6 I řekl jsem: Ach, Panovníče Hospodine, aj, neumím mluviti, nebo dítě jsem. 7 Ale Hospodin řekl mi: Neříkej, dítě jsem, nýbrž k čemuž tě koli pošli, jdi, a vše, cožť přikáži, mluv. 8 Neboj se jich, neboť jsem s tebou, abych tě vysvobozoval, dí Hospodin. 9 A vztáhna ruku svou Hospodin, dotekl se úst mých, a řekl mi Hospodin: Aj, vložil jsem slova svá v ústa tvá. 10 Hle, ustanovuji tě dnešního dne nad národy a nad královstvími, abys plénil a kazil, a hubil a bořil, abys stavěl a štěpoval. 11 Potom se stalo slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: Co vidíš, Jeremiáši? I řekl jsem: Prut mandlový vidím. 12 Tedy řekl mi Hospodin: Dobře vidíš; nebo pospíchám já s slovem svým, abych je vykonal. 13 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně po druhé, řkoucí: Co vidíš? I řekl jsem: Vidím hrnec, an vře, a přední strana jeho k straně půlnoční. 14 Tedy řekl mi Hospodin: Od půlnoci přivalí se to zlé na všecky obyvatele této země. 15 Nebo aj, já svolám všecky rodiny království půlnočních, dí Hospodin, aby přitáhnouce, postavili jeden každý stolici svou v branách Jeruzalémských, a při všech zdech jeho vůkol, a při všech městech Judských. 16 A tak vypovím úsudky své proti nim, pro všelikou nešlechetnost těch, kteříž opustili mne, a kadili bohům cizím, a skláněli se dílu rukou svých. 17 Protož ty přepaš bedra svá, a vstana, mluv k nim, cožkoli já přikazuji tobě. Nelekej se jich, abych tě nepotřel před oblíčejem jejich. 18 Nebo aj, já postavuji tě dnes jako město hrazené, a jako sloup železný, a jako zdi měděné proti vší této zemi, proti králům Judským, proti knížatům jejím, proti kněžím jejím, a lidu země této. 19 Kteříž bojovati budou proti tobě, ale neodolají proti tobě. Nebo já jsem s tebou, praví Hospodin, abych tě vysvobozoval.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

Výroky proti Judsku - PROROK POSLÁN K NEVĚRNÉMU LIDU - — Povolání Jeremjáše - Hospodin povolává svého proroka. Ač nepřipraven, musí se prorok svěřeného úkolu ujmout.

1 Slova Jeremjáše, syna Chilkijášova, z kněží v Anatótu v zemi Benjamínově. 2 K němu se stalo slovo Hospodinovo za dnů judského krále Jóšijáše, syna Amónova, ve třináctém roce jeho kralování. 3 Stávalo se též za dnů judského krále Jójakíma, syna Jóšijášova, až do konce jedenáctého roku vlády judského krále Sidkijáše, syna Jóšijášova, až do přestěhování Jeruzaléma v pátém měsíci toho roku. 4 Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 5 „Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě, dříve než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě, dal jsem tě pronárodům za proroka.“ 6 Nato jsem odpověděl: „Ach, Panovníku Hospodine, nevím, jak bych mluvil. Jsem přece chlapec.“ 7 Ale Hospodin mi řekl: „Neříkej: Jsem chlapec. Všude, kam tě pošlu, půjdeš, a všechno, co ti přikážu, řekneš. 8 Neboj se jich, já budu s tebou a vysvobodím tě, je výrok Hospodinův.“ 9 Hospodin vztáhl svou ruku a dotkl se mých úst. Pak mi Hospodin řekl: „Hle, vložil jsem ti do úst svá slova. 10 Hleď, tímto dnem tě ustanovuji nad pronárody a nad královstvími, abys rozvracel a podvracel, abys ničil a bořil, stavěl a sázel.“

— Vidění a pověření - Prorok je ujištěn Boží pomocí a smí nahlédnout do Božích záměrů.

11 Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: „Co vidíš, Jeremjáši?“ Odpověděl jsem: „Vidím mandloňový prut.“ 12 Hospodin mi řekl: „Viděl jsi dobře. Bdím nad svým slovem, aby se uskutečnilo.“ 13 Slovo Hospodinovo stalo se ke mně podruhé: „Co vidíš?“ Odpověděl jsem: „Vidím překypující hrnec obrácený sem od severu.“ 14 Nato mi řekl Hospodin: „Od severu se přivalí zlo na všechny obyvatele země. 15 Hle, povolám všechny čeledi severních království, je výrok Hospodinův. Přijdou a každá postaví svou soudnou stolici u vchodu do jeruzalémských bran, proti všem jeho hradbám kolkolem i proti všem judským městům. 16 Vyhlásím jim své soudy nad všemi jejich zlými skutky, že mě opustili; jiným bohům pálili kadidlo a klaněli se dílu svých rukou. 17 Ty však přepásej svá bedra, povstaň a vyřiď jim všechno, co jsem ti přikázal. Jen se jich neděs, jinak tě naplním děsem z nich. 18 Hle, učinil jsem tě dnes opevněným městem, sloupem železným a bronzovou hradbou nad celou zemí proti králům judským, proti jejich velmožům, proti jejich kněžím i proti lidu země. 19 Budou proti tobě bojovat, ale nic proti tobě nezmohou, neboť já budu s tebou a vysvobodím tě, je výrok Hospodinův.“

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Soud nad Jeruzalémem

1 Slova Jeremiáše, syna Chilkiášova, jednoho z kněží v Anatotu v kraji Benjamín. 2 Ve třináctém roce vlády judského krále Jošiáše, syna Amonova, dostal slovo Hospodinovo 3 a to pokračovalo během vlády judského krále Joakima, syna Jošiášova, a až do konce jedenáctého roku judského krále Cidkiáše, syna Jošiášova, totiž do vystěhování Jeruzaléma v pátém měsíci.^[1]

Co vidíš?

4 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 5 „Než jsem tě zformoval v matčině lůně, znal jsem tě. Ještě než jsi přišel na svět, posvětil jsem tě; národům učinil jsem tě prorokem.“ 6 „Ach ne, Hospodine, Pane můj,“ zvolal jsem. „Neumím přece mluvit! Jsem ještě dítě!“ 7 „Neříkej, že jsi ještě dítě,“ odpověděl mi Hospodin, „ale jdi, kamkoli tě pošlu, a říkej, cokoli ti přikážu. 8 Neboj se jich – vždyť já jsem s tebou, abych tě vysvobozoval, praví Hospodin.“ 9 Tehdy Hospodin vztáhl ruku, dotkl se mých úst a řekl mi: „Hle, vložil jsem ti do úst svá slova. 10 Pohleď, dnes tě ustanovuji nad národy a královstvími, abys vyvracel a podvracel, ničil a bořil a abys budoval a sázel.“ 11 Dostal jsem slovo Hospodinovo: „Co vidíš, Jeremiáši?“ „Vidím prut mandloně,“ odpověděl jsem. 12 „Vidíš dobře,“ řekl mi Hospodin, „neboť já bdím nad svým slovem, abych je vykonal.“^[2] 13 Znovu jsem dostal slovo Hospodinovo: „Co vidíš?“ „Vidím vroucí kotel,“ odpověděl jsem, „jak se naklání od severu.“ 14 „Od severu se valí neštěstí na všechny obyvatele země,“ řekl mi Hospodin. 15 „Hle, svolávám všechny kmeny severních království, praví Hospodin. Přijdou a postaví své trůny proti branám Jeruzaléma; obklíčí dokola jeho hradby i všechna judská města. 16 Odsoudím je za všechno jejich zlo, za to, že mě opustili, za to, že cizím bohům pálili kadidlo a dílu svých rukou se klaněli. 17 Ty si však vyhrň rukávy! Vstaň a řekni jim, cokoli ti přikážu. Neděs se jich, nebo tě před nimi zděsím. 18 Hle, dnes jsem tě učinil opevněným městem, železným sloupem a bronzovou hradbou proti celé judské zemi – proti jejím králům, jejím velmožům, jejím kněžím i jejímu lidu. 19 Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě – vždyť já jsem s tebou, abych tě vysvobozoval, praví Hospodin.“

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

DIE GERICHTSWORTE GEGEN JERUSALEM UND JUDA

Überschrift

1 Die Worte Jeremias, des Sohnes Hilkijas, aus der Priesterschaft zu Anatot im Land Benjamin. 2 An ihn erging das Wort des HERRN in den Tagen des Königs Joschija von Juda, des Sohnes Amons, im dreizehnten Jahr seiner Regierung, 3 ebenso in den Tagen des Königs Jojakim von Juda, des Sohnes Joschijas, bis das elfte Jahr des Königs Zidkija von Juda, des Sohnes Joschijas, zu Ende ging, als im fünften Monat Jerusalem in die Verbannung ziehen musste.

Berufung Jeremias zum Propheten

4 Das Wort des HERRN erging an mich: 5 Noch ehe ich dich im Mutterleib formte, habe ich dich ausersehen, noch ehe du aus dem Mutterschoß hervorkamst, habe ich dich geheiligt, zum Propheten für die Völker habe ich dich bestimmt. (Iz 49,1; Ga 1,15) 6 Da sagte ich: Ach, Herr und GOTT, ich kann doch nicht reden, ich bin ja noch so jung. 7 Aber der HERR erwiderte mir: Sag nicht: Ich bin noch so jung. Wohin ich dich auch sende, dahin sollst du gehen, und was ich dir auftrage, das sollst du verkünden. 8 Fürchte dich nicht vor ihnen; denn ich bin mit dir, um dich zu retten - Spruch des HERRN. (Jr 1,19; Jr 30,11) 9 Dann streckte der HERR seine Hand aus, berührte meinen Mund und sagte zu mir: Hiermit lege ich meine Worte in deinen Mund. 10 Sieh her! Am heutigen Tag setze ich dich über Völker und Reiche; du sollst ausreißen und niederreißen, vernichten und zerstören, aufbauen und einpflanzen. 11 Das Wort des HERRN erging an mich: Was siehst du, Jeremia? Ich antwortete: Einen Mandelzweig sehe ich. 12 Da sprach der HERR zu mir: Du hast richtig gesehen; denn ich wache über mein Wort und führe es aus. 13 Abermals erging an mich das Wort des HERRN: Was siehst du? Ich antwortete: Einen dampfenden Kessel sehe ich; sein Rand neigt sich von Norden her. 14 Da sprach der HERR zu mir: Von Norden her ergießt sich das Unheil über alle Bewohner des Landes. (Jr 4,6; Jr 6,1; Jr 10,22; Jr 50,41)

Jr 4,6Jr 6,1Jr 10,22Jr 50,41

15 Ja, ich rufe alle Stämme der Nordreiche - Spruch des HERRN -, damit sie kommen und ihre Richterstühle an den Toreingängen Jerusalems aufstellen, gegen all seine Mauern ringsum und gegen alle Städte von Juda. 16 Dann werde ich mein Urteil über sie sprechen für alles Böse, weil sie mich verlassen, anderen Göttern geopfert und das Werk ihrer eigenen Hände angebetet haben. 17 Du aber gürte dich, tritt vor sie hin und verkünde ihnen alles, was ich dir auftrage! Erschrick nicht vor ihnen, sonst setze ich dich vor ihren Augen in Schrecken! 18 Siehe, ich selbst mache dich heute zur befestigten Stadt, zur eisernen Säule und zur bronzenen Mauer gegen das ganze Land, gegen die Könige, Beamten und Priester von Juda und gegen die Bürger des Landes. (Jr 15,20) 19 Mögen sie dich bekämpfen, sie werden dich nicht bezwingen; denn ich bin mit dir, um dich zu retten - Spruch des HERRN.

English Standard Version

od Crossway

1 The words of Jeremiah, the son of Hilkiah, one of the priests who were in Anathoth in the land of Benjamin, (Jz 21,18; Jr 29,27; Jr 32,7; Ez 1,3)

Jz 21,18Jr 29,27Jr 32,7Ez 1,3

2 to whom the word of the Lord came in the days of Josiah the son of Amon, king of Judah, in the thirteenth year of his reign. (2Kr 23,1; Jr 25,3; Jr 36,2) 3 It came also in the days of Jehoiakim the son of Josiah, king of Judah, and until the end of the eleventh year of Zedekiah, the son of Josiah, king of Judah, until the captivity of Jerusalem in the fifth month. (2Kr 23,34; 2Kr 24,17; 2Kr 25,8; Jr 25,1; Jr 36,1; Jr 39,2)

2Kr 23,342Kr 24,172Kr 25,8Jr 25,1Jr 36,1Jr 39,2

The Call of Jeremiah

4 Now the word of the Lord came to me, saying, 5 “Before I formed you in the womb I knew you, and before you were born I consecrated you; I appointed you a prophet to the nations.” (Iz 44,2; Iz 49,6; Jr 25,15; J 10,36)

Iz 44,2Iz 49,6Jr 25,15J 10,36

6 Then I said, “Ah, Lord God! Behold, I do not know how to speak, for I am only a youth.” (Ex 4,10; 1Kr 3,7) 7 But the Lord said to me, “Do not say, ‘I am only a youth’; for to all to whom I send you, you shall go, and whatever I command you, you shall speak. (Jr 1,17; Ez 2,7) 8 Do not be afraid of them, for I am with you to deliver you, declares the Lord.” (Ex 3,12; Jr 15,20; Ez 2,6; Ez 3,9)

Ex 3,12Jr 15,20Ez 2,6Ez 3,9

9 Then the Lord put out his hand and touched my mouth. And the Lord said to me, “Behold, I have put my words in your mouth. (Iz 6,7; Jr 5,14; Ez 2,9) 10 See, I have set you this day over nations and over kingdoms, to pluck up and to break down, to destroy and to overthrow, to build and to plant.” (Jr 1,5; Jr 18,7; Jr 31,28; Jr 45,4; 2K 10,4)

Jr 1,5Jr 18,7Jr 31,28Jr 45,42K 10,4

11 And the word of the Lord came to me, saying, “Jeremiah, what do you see?” And I said, “I see an almond^[1] branch.” (Am 7,8) 12 Then the Lord said to me, “You have seen well, for I am watching over my word to perform it.” 13 The word of the Lord came to me a second time, saying, “What do you see?” And I said, “I see a boiling pot, facing away from the north.” (Jr 4,6; Jr 6,1; Jr 10,22; Ez 22,21; Ez 24,3)

Jr 4,6Jr 6,1Jr 10,22Ez 22,21Ez 24,3

14 Then the Lord said to me, “Out of the north disaster^[2] shall be let loose upon all the inhabitants of the land. (Jr 1,13) 15 For behold, I am calling all the tribes of the kingdoms of the north, declares the Lord, and they shall come, and every one shall set his throne at the entrance of the gates of Jerusalem, against all its walls all around and against all the cities of Judah. (Jr 25,9; Jr 39,3; Jr 43,10) 16 And I will declare my judgments against them, for all their evil in forsaking me. They have made offerings to other gods and worshiped the works of their own hands. (Iz 2,8; Jr 4,12; Jr 7,9; Jr 19,4; Jr 22,9; Jr 25,6; Jr 44,3; Sk 7,41)

Iz 2,8Jr 4,12Jr 7,9Jr 19,4Jr 22,9Jr 25,6Jr 44,3Sk 7,41

17 But you, dress yourself for work;^[3] arise, and say to them everything that I command you. Do not be dismayed by them, lest I dismay you before them. (1Kr 18,46; Jr 1,7; Jr 1,8; Ez 3,9; 1P 1,13)

1Kr 18,46Jr 1,7Jr 1,8Ez 3,91P 1,13

18 And I, behold, I make you this day a fortified city, an iron pillar, and bronze walls, against the whole land, against the kings of Judah, its officials, its priests, and the people of the land. (Iz 50,7; Jr 6,27; Jr 15,20; Zj 3,12)

Iz 50,7Jr 6,27Jr 15,20Zj 3,12

19 They will fight against you, but they shall not prevail against you, for I am with you, declares the Lord, to deliver you.” (Jr 1,8; Jr 1,18; Sk 18,9)

King James Version

1 The words of Jeremiah the son of Hilkiah, of the priests that were in Anathoth in the land of Benjamin: 2 To whom the word of the LORD came in the days of Josiah the son of Amon king of Judah, in the thirteenth year of his reign. 3 It came also in the days of Jehoiakim the son of Josiah king of Judah, unto the end of the eleventh year of Zedekiah the son of Josiah king of Judah, unto the carrying away of Jerusalem captive in the fifth month. 4 Then the word of the LORD came unto me, saying, 5 Before I formed thee in the belly I knew thee; and before thou camest forth out of the womb I sanctified thee, and I ordained thee a prophet unto the nations. 6 Then said I, Ah, Lord GOD! behold, I cannot speak: for I am a child. 7 But the LORD said unto me, Say not, I am a child: for thou shalt go to all that I shall send thee, and whatsoever I command thee thou shalt speak. 8 Be not afraid of their faces: for I am with thee to deliver thee, saith the LORD. 9 Then the LORD put forth his hand, and touched my mouth. And the LORD said unto me, Behold, I have put my words in thy mouth. 10 See, I have this day set thee over the nations and over the kingdoms, to root out, and to pull down, and to destroy, and to throw down, to build, and to plant. 11 Moreover the word of the LORD came unto me, saying, Jeremiah, what seest thou? And I said, I see a rod of an almond tree. 12 Then said the LORD unto me, Thou hast well seen: for I will hasten my word to perform it. 13 And the word of the LORD came unto me the second time, saying, What seest thou? And I said, I see a seething pot; and the face thereof is toward the north. 14 Then the LORD said unto me, Out of the north an evil shall break forth upon all the inhabitants of the land. 15 For, lo, I will call all the families of the kingdoms of the north, saith the LORD; and they shall come, and they shall set every one his throne at the entering of the gates of Jerusalem, and against all the walls thereof round about, and against all the cities of Judah. 16 And I will utter my judgments against them touching all their wickedness, who have forsaken me, and have burned incense unto other gods, and worshipped the works of their own hands. 17 Thou therefore gird up thy loins, and arise, and speak unto them all that I command thee: be not dismayed at their faces, lest I confound thee before them. 18 For, behold, I have made thee this day a defenced city, and an iron pillar, and brasen walls against the whole land, against the kings of Judah, against the princes thereof, against the priests thereof, and against the people of the land. 19 And they shall fight against thee; but they shall not prevail against thee; for I am with thee, saith the LORD, to deliver thee.