Ezechiel 6 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo, řkoucí: 2 Synu člověčí, obrať tvář svou proti horám Izraelským, a prorokuj proti nim, 3 A rci: Hory Izraelské, slyšte slovo Panovníka Hospodina: Takto praví Panovník Hospodin horám a pahrbkům, prudkým potokům a údolím: Aj, já, já uvedu na vás meč, a zkazím výsosti vaše. 4 A tak zpustnou oltářové vaši, a ztroskotáni budou sluneční obrazové vaši, a rozmeci zbité vaše před ukydanými bohy vašimi. 5 Povrhu také mrtvá těla synů Izraelských před ukydanými bohy jejich, a rozptýlím kosti vaše okolo oltářů vašich. 6 Kdekoli bydliti budete, města zpuštěna budou, a výsosti zpustnou. Pročež popléněni budou a zpustnou i oltářové vaši, potroskotáni budou a přestanou ukydaní bohové vaši, a sluneční obrazové vaši zpodtínáni, a tak vyhlazena budou díla vaše. 7 I padnou zbití u prostřed vás, a zvíte, že já jsem Hospodin. 8 A pozůstavím některé z vás, kteříž by ušli meče, mezi pohany, když rozptýleni budete do zemí. 9 I budou se rozpomínati na mne, kteříž z vás zachováni budou mezi národy, mezi něž budou zajati, že jsem kormoucen byl srdcem jejich smilným, kteréž odstoupilo ode mne, a očima jejich, kteréž smilníce, chodily za ukydanými bohy svými, a tak sami se býti hodné ošklivosti seznají pro nešlechetnosti, kteréž páchali ve všech ohavnostech svých. 10 A zvědí, že já jsem Hospodin, a že jsem ne nadarmo mluvil, že na ně uvedu zlé toto. 11 Takto praví Panovník Hospodin: Tleskni rukou svou, a dupni nohou svou, a rci: Nastojte na dům Izraelský, že pro všecky ohavnosti nejhorší mečem, hladem a morem padnouti mají. 12 Ten, kdož daleko bude, morem umře, a kdo blízko, mečem padne, ostatní pak a obležený hladem umře, a tak docela vyleji prchlivost svou na ně. 13 A zvíte, že já jsem Hospodin, když budou zbití jejich u prostřed ukydaných bohů jejich vůkol oltářů jejich, na všelikém pahrbku vysokém, na všech vrších hor, a pod všelikým dřevem zeleným, i pod všelikým dubem hustým, na kterémkoli místě obětovávali vůni libou všelikým ukydaným bohům svým. 14 Nebo vztáhnu ruku svou na ně, a učiním zemi tuto zpustlou, zpustlejší než poušť Diblat, po všech obydlích jejich. I zvědí, že já jsem Hospodin.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

— Vyhlazení modlářů - Místa poskvrněná modloslužbou budou zničena. Zahynou i modloslužebníci.

1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 2 „Lidský synu, postav se proti izraelským horám a prorokuj proti nim. 3 Řekni: Hory izraelské, slyšte slovo Panovníka Hospodina! Toto praví Panovník Hospodin horám a pahorkům, řečištím a údolím: Hle, já na vás přivedu meč a zničím vaše posvátná návrší. 4 Vaše oltáře budou zpustošeny, vaše kadidlové oltáříky rozbity. Způsobím, že vaši skolení padnou před vaše hnusné modly. 5 Mrtvá těla izraelských synů pohodím před jejich hnusné modly a vaše kosti rozmetám okolo vašich oltářů. 6 Kdekoli sídlíte, budou města obrácena v trosky a posvátná návrší budou zpustošena, takže vaše oltáře budou ležet v troskách a sutinách, vaše hnusné modly budou roztříštěny a odstraněny, vaše kadidlové oltáříky skáceny a vaše výtvory zahlazeny. 7 Skolení budou padat uprostřed vás, i poznáte, že já jsem Hospodin. 8 Avšak ponechám vám mezi pronárody zbytek, ty, kdo vyváznou před mečem, až budete rozmetáni do různých zemí. 9 Tu se ti z vás, kdo vyváznou, na mě rozpomenou mezi pronárody, kam budou odvlečeni do zajetí, až dopustím, aby bylo rozbito jejich smilné srdce, jež se ode mne odvrátilo, a oči smilně se dívající po jejich hnusných modlách. Tím se zhnusí sami sobě pro zlo, které všemi svými ohavnostmi napáchali. 10 I poznají, že já jsem Hospodin; ne nadarmo jsem prohlásil, že jim způsobím tyto zlé věci.“ 11 Toto praví Panovník Hospodin: „Udeř do dlaně, dupni nohou a řekni: Běda izraelskému domu pro všechny zlé ohavnosti; padnou mečem, hladem a morem. 12 Vzdálený zemře morem a blízký padne mečem, kdo zůstane a bude ušetřen, zemře hladem; tím se dovrší mé rozhořčení proti nim. 13 I poznáte, že já jsem Hospodin, až budou skolení ležet mezi jejich hnusnými modlami okolo jejich oltářů na každém vysokém pahorku, na všech vrcholech hor i pod každým zeleným stromem a pod každým košatým posvátným stromem na místě, kde připravovali libovonné oběti všem svým hnusným modlám. 14 Napřáhnu na ně svou ruku a obrátím zemi, kdekoli oni sídlí, ve zpustošený kraj, úděsnější, než je Diblatská poušť. I poznají, že já jsem Hospodin.“

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Běda izraelským horám

1 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2 „Synu člověčí, obrať se proti izraelským horám a prorokuj proti nim. 3 Řekni: Izraelské hory, slyšte slovo Panovníka Hospodina. Toto praví Panovník Hospodin horám a výšinám, stržím a roklinám. Hle, přivádím na vás meč a zničím vaše výšiny! 4 Vaše oltáře budou zbořeny, vaše kadidlové oltáříky budou rozbity a před vaše hnusné modly naházím vaše mrtvoly.^[1] 5 Mrtvoly Izraelců navrším před jejich hnusné modly a vaše kosti rozmetám okolo vašich oltářů. 6 Kdekoli teď bydlíte, zůstanou zpustošená města a opuštěné výšiny. Z vašich oltářů zbudou ostudné sutiny, vaše hnusné modly skončí jako trosky, kadidlové oltáříky budou skáceny a vaše výtvory budou smeteny. 7 Až mezi vámi budou padat mrtvoly, poznáte, že já jsem Hospodin. 8 Některé ale ušetřím. Někteří z vás uniknou meči mezi národy, až budete rozprášeni po zemích. 9 Vaši utečenci si pak v zajetí mezi národy vzpomenou na mě – na to, jak jsem se trápil nad jejich smilným srdcem, které se odvrátilo ode mě, a nad jejich očima smilně šilhajícíma po hnusných modlách. Tehdy se kvůli všem svým špatnostem a ohavnostem budou ošklivit sami sobě 10 a poznají, že já jsem Hospodin. Ne nadarmo jsem říkal, že na ně dopustím toto neštěstí! 11 Toto praví Panovník Hospodin: Spráskni ruce, dupni a vykřikni: ‚Běda!‘ kvůli všem hrozným ohavnostem domu Izraele, neboť padnou mečem, hladem a morem. 12 Kdo bude daleko, zemře morem, kdo bude blízko, padne mečem, a kdo přežije a bude ušetřen, zajde hladem. Teprve tehdy se můj hněv vybouří 13 a poznáte, že já jsem Hospodin – až se jejich mrtvoly budou válet mezi hnusnými modlami kolem jejich oltářů na kdejakém vyšším návrší a horském vrcholku, pod kdejakým košatým stromem a rozložitým dubem, kde podkuřovali všem těm svým hnusným modlám. 14 Napřáhnu ruku proti nim a obrátím jejich zemi v pustinu pustější než poušť u Ribly,^[2] ať už si bydlí kdekoli. Tak poznají, že já jsem Hospodin!“

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

Verwüstung der Berge Israels

1 Das Wort des HERRN erging an mich: (Ez 36,1) 2 Menschensohn, richte dein Gesicht auf die Berge Israels; sprich als Prophet zu ihnen 3 und sag: Ihr Berge Israels, hört das Wort GOTTES, des Herrn! So spricht GOTT, der Herr, zu den Bergen und Hügeln, zu den Schluchten und Tälern: Siehe, ich selbst werde das Schwert über euch bringen und eure Kulthöhen zerstören. (Lv 26,30) 4 Eure Opferaltäre werden verwüstet und eure Räuchertische zerbrochen. Eure Erschlagenen lasse ich hinstürzen vor euren Götzen. 5 Die Leichen der Israeliten lege ich ihren Götzen zu Füßen. Eure Gebeine verstreue ich rings um eure Altäre. (2Kr 23,14) 6 Überall, wo ihr wohnt, werden die Städte verwüstet und die Kulthöhen veröden, damit eure Altäre verwüstet und öde, eure Götzen zerbrochen und verschwunden, eure Räuchertische zerschlagen und eure Machwerke vertilgt sind. 7 Mitten unter euch fallen die Erschlagenen. Dann werdet ihr erkennen, dass ich der HERR bin. 8 Und doch lasse ich einen Rest von euch übrig, die dem Schwert entkommen werden zu den Völkern, wenn ihr in die Länder zerstreut seid. 9 Die von euch, die entkommen sind, werden bei den Völkern, wohin sie weggeführt wurden, an mich denken; denn ich habe ihr treuloses Herz zerbrochen, das von mir gewichen ist, und ihre Augen, die treulos nach den Götzen schielten. Dann werden sie vor sich selbst Abscheu empfinden wegen des Bösen, das sie begangen haben durch alle ihre Gräuel, 10 und sie werden erkennen, dass ich der HERR bin. Ich habe nicht umsonst gedroht, dieses Unheil über sie zu bringen. 11 So spricht GOTT, der Herr: Klatsche mit deiner Hand, stampf mit dem Fuß und schreie: Wehe! wegen all der bösen Gräueltaten des Hauses Israel, das durch das Schwert, durch den Hunger und durch die Pest fallen wird. 12 Wer in der Ferne ist, wird durch die Pest sterben; wer nahe ist, wird durch das Schwert fallen. Wer übrig und verschont geblieben ist, wird durch den Hunger sterben. So vollende ich meinen Zorn an ihnen. 13 Und ihr werdet erkennen, dass ich der HERR bin: Wenn die Erschlagenen mitten unter ihren Götzen liegen, rings um ihre Altäre, auf jedem hohen Hügel, auf allen Bergeshöhen, unter jedem üppigen Baum und jeder schattigen Eiche, an der Stätte, wo sie all ihren Götzen den beruhigenden Duft ihrer Opfer spendeten. (1Kr 14,23; Ez 20,28) 14 Ich strecke meine Hand gegen sie aus und mache das Land zur Wüste und zur Öde, von der Steppe bis nach Ribla, überall, wo sie wohnen. Dann werden sie erkennen, dass ich der HERR bin.^[1] (2Kr 25,21)

English Standard Version

od Crossway

Judgment Against Idolatry

1 The word of the Lord came to me: 2 “Son of man, set your face toward the mountains of Israel, and prophesy against them, (Ez 2,1; Ez 13,17; Ez 19,9; Ez 20,46; Ez 21,2; Ez 25,2; Ez 28,21; Ez 29,2; Ez 33,28; Ez 34,13; Ez 35,2; Ez 35,12; Ez 36,1; Ez 36,4; Ez 36,8; Ez 37,4; Ez 37,9; Ez 37,22; Ez 38,2; Ez 38,8; Ez 39,2; Ez 39,4; Ez 39,17; L 9,51)

Ez 2,1Ez 13,17Ez 19,9Ez 20,46Ez 21,2Ez 25,2Ez 28,21Ez 29,2Ez 33,28Ez 34,13Ez 35,2Ez 35,12Ez 36,1Ez 36,4Ez 36,8Ez 37,4Ez 37,9Ez 37,22Ez 38,2Ez 38,8Ez 39,2Ez 39,4Ez 39,17L 9,51

3 and say, You mountains of Israel, hear the word of the Lord God! Thus says the Lord God to the mountains and the hills, to the ravines and the valleys: Behold, I, even I, will bring a sword upon you, and I will destroy your high places. (Lv 26,30; Iz 57,5; Ez 6,13; Ez 31,12; Ez 36,1; Ez 36,4; Ez 36,6)

Lv 26,30Iz 57,5Ez 6,13Ez 31,12Ez 36,1Ez 36,4Ez 36,6

4 Your altars shall become desolate, and your incense altars shall be broken, and I will cast down your slain before your idols. (2Pa 14,5; Ez 6,3) 5 And I will lay the dead bodies of the people of Israel before their idols, and I will scatter your bones around your altars. (2Kr 23,14; 2Kr 23,16; Ez 6,3) 6 Wherever you dwell, the cities shall be waste and the high places ruined, so that your altars will be waste and ruined,^[1] your idols broken and destroyed, your incense altars cut down, and your works wiped out. (Iz 27,10; Ez 6,3; Ez 6,4; Ez 12,20)

Iz 27,10Ez 6,3Ez 6,4Ez 12,20

7 And the slain shall fall in your midst, and you shall know that I am the Lord. 8 “Yet I will leave some of you alive. When you have among the nations some who escape the sword, and when you are scattered through the countries, (Ez 7,16; Ez 12,16; Ez 14,22) 9 then those of you who escape will remember me among the nations where they are carried captive, how I have been broken over their whoring heart that has departed from me and over their eyes that go whoring after their idols. And they will be loathsome in their own sight for the evils that they have committed, for all their abominations. (Ex 34,15; Lv 26,39; Jr 23,9; Ez 16,61; Ez 20,43; Ez 36,31)

Ex 34,15Lv 26,39Jr 23,9Ez 16,61Ez 20,43Ez 36,31

10 And they shall know that I am the Lord. I have not said in vain that I would do this evil to them.” (Nu 23,19) 11 Thus says the Lord God: “Clap your hands and stamp your foot and say, Alas, because of all the evil abominations of the house of Israel, for they shall fall by the sword, by famine, and by pestilence. (Ez 5,12; Ez 21,14; Ez 21,17; Ez 25,6)

Ez 5,12Ez 21,14Ez 21,17Ez 25,6

12 He who is far off shall die of pestilence, and he who is near shall fall by the sword, and he who is left and is preserved shall die of famine. Thus I will spend my fury upon them. (Ez 5,13; Ez 7,15) 13 And you shall know that I am the Lord, when their slain lie among their idols around their altars, on every high hill, on all the mountaintops, under every green tree, and under every leafy oak, wherever they offered pleasing aroma to all their idols. (Gn 8,21; Iz 1,29; Jr 2,20; Ez 6,4; Ez 16,19; Ez 20,28; Oz 4,13)

Gn 8,21Iz 1,29Jr 2,20Ez 6,4Ez 16,19Ez 20,28Oz 4,13

14 And I will stretch out my hand against them and make the land desolate and waste, in all their dwelling places, from the wilderness to Riblah.^[2] Then they will know that I am the Lord.” (Nu 34,11; Iz 5,25; Ez 6,6; Ez 6,7; Ez 25,7; Ez 25,13; Ez 25,16; Ez 33,28; Ez 35,3)

Nu 34,11Iz 5,25Ez 6,6Ez 6,7Ez 25,7Ez 25,13Ez 25,16Ez 33,28Ez 35,3

King James Version

1 And the word of the LORD came unto me, saying, 2 Son of man, set thy face toward the mountains of Israel, and prophesy against them, 3 And say, Ye mountains of Israel, hear the word of the Lord GOD; Thus saith the Lord GOD to the mountains, and to the hills, to the rivers, and to the valleys; Behold, I, even I, will bring a sword upon you, and I will destroy your high places. 4 And your altars shall be desolate, and your images shall be broken: and I will cast down your slain men before your idols. 5 And I will lay the dead carcases of the children of Israel before their idols; and I will scatter your bones round about your altars. 6 In all your dwellingplaces the cities shall be laid waste, and the high places shall be desolate; that your altars may be laid waste and made desolate, and your idols may be broken and cease, and your images may be cut down, and your works may be abolished. 7 And the slain shall fall in the midst of you, and ye shall know that I am the LORD. 8 Yet will I leave a remnant, that ye may have some that shall escape the sword among the nations, when ye shall be scattered through the countries. 9 And they that escape of you shall remember me among the nations whither they shall be carried captives, because I am broken with their whorish heart, which hath departed from me, and with their eyes, which go a whoring after their idols: and they shall lothe themselves for the evils which they have committed in all their abominations. 10 And they shall know that I am the LORD, and that I have not said in vain that I would do this evil unto them. 11 Thus saith the Lord GOD; Smite with thine hand, and stamp with thy foot, and say, Alas for all the evil abominations of the house of Israel! for they shall fall by the sword, by the famine, and by the pestilence. 12 He that is far off shall die of the pestilence; and he that is near shall fall by the sword; and he that remaineth and is besieged shall die by the famine: thus will I accomplish my fury upon them. 13 Then shall ye know that I am the LORD, when their slain men shall be among their idols round about their altars, upon every high hill, in all the tops of the mountains, and under every green tree, and under every thick oak, the place where they did offer sweet savour to all their idols. 14 So will I stretch out my hand upon them, and make the land desolate, yea, more desolate than the wilderness toward Diblath, in all their habitations: and they shall know that I am the LORD.