1I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:2Synu člověčí, u prostřed domu zpurného ty bydlíš, kteříž mají oči, aby viděli, však nevidí; uši mají, aby slyšeli, však neslyší, proto že dům zpurný jsou.3Protož ty, synu člověčí, připrav sobě to, s čím bys se stěhoval, a stěhuj se ve dne před očima jejich. Přestěhuješ se pak z místa svého na místo jiné před očima jejich, zdaby aspoň viděli; nebo dům zpurný jsou.4Vynesa pak své věci, jakožto ty, s nimiž se stěhovati máš ve dne před očima jejich, vyjdi u večer před očima jejich, jako ti, kteříž se stěhují.5Před očima jejich prokopej sobě zed, a vynes skrze ni.6Před očima jejich na rameni nes, po tmě vynes, tvář svou přikrej, a nehleď na zemi; nebo za zázrak dal jsem tě domu Izraelskému.7I učinil jsem tak, jakž rozkázáno bylo. Věci své vynesl jsem, jakožto ty, s nimiž bych se stěhoval ve dne, u večer pak prokopal jsem sobě zed rukou; po tmě jsem je vynesl, na rameni nesa před očima jejich.8Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně ráno, řkoucí:9Synu člověčí, zdaližť řekli dům Izraelský, dům ten zpurný: Co ty děláš?10Rciž jim: Takto praví Panovník Hospodin: Na kníže v Jeruzalémě vztahuje se břímě toto a na všecken dům Izraelský, kteříž jsou u prostřed něho.11Rciž jim: Já jsem zázrakem vaším. Jakož jsem činil, tak se stane jim, postěhují se a v zajetí půjdou.12A kníže, kteréž jest u prostřed nich, na rameni ponese po tmě a vyjde. Zed prokopají, aby jej vyvedli skrze ni; tvář svou zakryje, tak že nebude viděti okem svým země.13Nebo roztáhnu sít svou na něj, a polapen bude do vrše mé, a zavedu jej do Babylona, země Kaldejské, kteréž neuzří, a tam umře.14Všecky také, kteříž jsou vůkol něho na pomoc jemu, i všecky houfy jeho rozptýlím na všecky strany, a mečem dobytým budu je stihati.15I zvědí, že já jsem Hospodin, když je rozptýlím mezi národy, a rozženu je po krajinách.16Pozůstavím pak z nich muže nemnohé po meči, po hladu a po moru, aby vypravovali všecky ohavnosti své mezi národy, kamž se dostanou, i zvědí, že já jsem Hospodin.17Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:18Synu člověčí, chléb svůj s strachem jez, a vodu svou s třesením a s zámutkem pí,19A rci lidu země této: Takto praví Panovník Hospodin o obyvatelích Jeruzalémských, o zemi Izraelské: Chléb svůj s zámutkem jísti budou, a vodu svou s předěšením píti, aby obloupena byla země jeho z hojnosti své, pro nátisk všech přebývajících v ní.20Města také, v nichž bydlejí, zpustnou, a země pustá bude, a tak zvíte, že já jsem Hospodin.21Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:22Synu člověčí, jaké to máte přísloví o zemi Izraelské, říkajíce: Prodlí se dnové, aneb zahyne všeliké vidění?23Protož rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Učiním, aby přestalo přísloví toto, aniž užívati budou přísloví toho více v Izraeli. Rci jim: Nýbrž přiblížili se dnové ti a splnění všelikého vidění.24Nebo nebude více žádného vidění marného, a hádání pochlebníka u prostřed domu Izraelského,25Proto že já Hospodin mluviti budu, a kterékoli slovo promluvím, stane se. Neprodlíť se dlouho, ale za dnů vašich, dome zpurný, mluviti budu slovo, a naplním je, praví Panovník Hospodin.26I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:27Synu člověčí, aj, dům Izraelský říkají: Vidění to, kteréž vidí tento, ke dnům mnohým patří, a na dlouhé časy tento prorokuje.28Protož rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Neprodlíť se dlouho všeliké slovo mé, ale slovo, kteréž mluviti budu, stane se, praví Panovník Hospodin.
— Přesídlení krále i lidu - Prokopanou stěnou domu se prorok stěhuje, aby naznačil, jak budou obležení prchat z Jeruzaléma.
1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:2 „Lidský synu, bydlíš uprostřed vzpurného domu. Mají oči k vidění, ale nevidí, mají uši k slyšení, ale neslyší. Jsou dům vzpurný.“ 3 „Ty, lidský synu, slyš. Připrav si věci k přesídlení a přestěhuj se za denního světla před jejich očima. Přestěhuješ se před jejich očima ze svého místa na jiné místo. Snad nahlédnou, že jsou dům vzpurný.4 Vyneseš své věci jako věci k přesídlení za denního světla před jejich očima. Sám pak vyjdeš večer před jejich očima jako ti, kdo jsou přesídlováni.5 Před jejich očima se prokopej zdí a vyjdi.6 Vezmeš své věci na záda, za soumraku je přeneseš, jim před očima. Zastřeš si tvář, abys neviděl zemi. Učinil jsem tě předzvěstí pro izraelský dům.“7 Vykonal jsem, co mi bylo přikázáno. Za denního světla jsem vynesl své věci jako věci k přesídlení. Večer jsem se prokopal zdí a za soumraku jsem před jejich očima odnesl ty věci na zádech. 8 Za jitra se ke mně stalo slovo Hospodinovo:9 „Lidský synu, což se tě nikdo z izraelského domu, domu vzpurného, nezeptal, co to děláš?10 Řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Tento výnos se týká knížete v Jeruzalémě a celého domu izraelského, který je v městě.11 A pokračuj: Já jsem předzvěstí toho, co vás čeká; co jsem dělal já, to udělají jim. Budou přesídleni, půjdou do zajetí.12 I kníže, který je ve vašem středu, vezme za soumraku své věci na záda a vyjde. Prokopou zeď, aby ho vyvedli. Zastře si tvář, aby nespatřil svýma očima zemi.13 Rozprostřel jsem na něho síť, bude lapen do mé lovecké sítě. Zavedu ho do Babylónu v kaldejské zemi, ale ani ji neuvidí a zemře tam.14 Všechny, kdo jsou kolem něho jemu ku pomoci, i všechny jeho voje rozpráším do všech větrů a s taseným mečem jim budu v zádech.15 I poznají, že já jsem Hospodin, až je rozptýlím mezi pronárody a rozpráším po zemích.16 Ale určitý počet lidí z nich zachovám před mečem, hladem a morem, aby vyprávěli o všech svých ohavnostech mezi pronárody, mezi něž půjdou. I poznají, že já jsem Hospodin.“ 17 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:18 „Lidský synu, budeš jíst svůj chléb s třesením a pít vodu s chvěním a obavami.19 A řekneš lidu země: Toto praví Panovník Hospodin o obyvatelích Jeruzaléma v zemi izraelské: S obavami budou jíst svůj chléb a v úděsu budou pít vodu, neboť jejich země bude zpustošena, zbavena své hojnosti pro násilnosti všech svých obyvatel.20 Obydlená města se obrátí v trosky, země se stane zpustošeným krajem. I poznáte, že já jsem Hospodin.“
— Proti pochybovačům - Lid pochybuje o pravdivosti Božího slova, protože se následky nedostavují vzápětí; přesvědčí se však o svém omylu.
21 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:22 „Lidský synu, copak to máte za pořekadlo o izraelské zemi: ‚Dny uběhnou a každé vidění selže?‘23 Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Učiním konec tomuto pořekadlu, už je v Izraeli nebudou říkat. A promluv k nim: Blízko jsou dny, kdy sesplní všechna vidění.24 Už nebude uprostřed izraelského domu žádné šalebné vidění a lichotivá věštba.25 Když já, Hospodin, promluvím, mluvím slovo, které se splní bez odkladu. Za vašich dnů, vzpurný dome, mluvím slovo a také je splním, je výrok Panovníka Hospodina.“ 26 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:27 „Lidský synu, hle, izraelský dům říká: ‚Vidění, které on vidí, se splní za mnoho dnů; on prorokuje pro vzdálené časy.‘28 Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Už nebude odloženo žádné mé slovo. Promluvím slovo a ono se splní, je výrok Panovníka Hospodina.“
1Dostal jsem slovo Hospodinovo:2„Synu člověčí, bydlíš mezi bandou vzbouřenců. Mají oči k vidění, ale nevidí, mají uši k slyšení, ale neslyší,[1] protože je to banda vzbouřenců.3Synu člověčí, sbal si ranec jako vyhnanec a před jejich očima odejdi za bílého dne do vyhnanství. Před jejich očima odejdi z domova pryč do vyhnanství. Snad tomu porozumí, i když jsou banda vzbouřenců.4Za bílého dne, před jejich očima vynes svůj ranec sbalený jako do vyhnanství. K večeru se pak před jejich očima vydej na cestu, jako odcházejí vyhnanci.5Před jejich očima se prokopej zdí a vynes tudy své věci ven.6Vezmi si je na záda a před jejich očima je po setmění odnes pryč. Měj zahalenou tvář, abys neviděl svou zem. Dal jsem tě totiž domu Izraele jako znamení.“7Udělal jsem tedy, co mi bylo přikázáno. Za bílého dne jsem vynesl svůj ranec sbalený jako do vyhnanství, k večeru jsem se vlastníma rukama prokopal zdí a po setmění jsem své věci před jejich očima odnesl na zádech pryč.8Ráno jsem dostal slovo Hospodinovo:9„Synu člověčí, ptal se tě dům Izraele, ta banda vzbouřenců: ‚Co to děláš?‘10Řekni jim: Tak praví Panovník Hospodin – Tento ortel se týká vládce v Jeruzalémě a celého domu Izraele, který zůstal ve městě.11Řekni jim: Já jsem znamení pro vás! Předvedl jsem, co se stane jim. Půjdou do vyhnanství, do zajetí!12I jejich vládce si po setmění naloží věci na záda a odejde. Prokopou zeď, aby ho tudy vyvedli. Bude mít zahalenou tvář, takže už neuvidí svou zem.13Nastražím na něj svoji past a uvázne v mé síti. Odvedu ho do Babylonie, do země Chaldejců, ani tu ale neuvidí a zemře v ní.14Všechny, kdo jsou kolem něj, celou jeho družinu i vojsko rozpráším do všech stran a s taseným mečem je poženu.[2]15Tak poznají, že já jsem Hospodin – až je rozptýlím mezi národy a rozpráším je po zemích.16Hrstku z nich ušetřím před mečem, hladem i morem, aby mezi národy, kam přijdou, vyprávěli o všech svých ohavnostech. Tehdy poznají, že já jsem Hospodin.“17Dostal jsem slovo Hospodinovo:18„Synu člověčí! Třes se, když budeš jíst, a chvěj se úzkostí, když budeš pít.19Řekni lidu země: Toto praví Panovník Hospodin o obyvatelích Jeruzaléma v izraelské zemi: Svůj chléb budou jíst v úzkostech a svoji vodu pít v hrůze, protože jejich země bude oloupena o všechno kvůli násilí všech jejích obyvatel.20Obydlená města zůstanou ležet v troskách a země bude zničena. Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin.“
Už žádné odklady!
21Dostal jsem slovo Hospodinovo:22„Synu člověčí, co to máte v izraelské zemi za přísloví? Prý: ‚Dny utíkají, všechna vidění selhávají.‘23Proto jim řekni: Tak praví Panovník Hospodin – S tímto příslovím skoncuji! Už ho v Izraeli nikdy nepoužijí. Naopak, řekni jim: Blíží se dny, kdy se všechna vidění naplní.24Z domu Izraele vymizí všechna falešná vidění i lichotivá věštění,25neboť já jsem Hospodin. Říkám, co říkám, a to slovo se naplní. Už žádné odklady! Za vašich časů, vy bando vzbouřenců, promluvím a to slovo naplním, praví Panovník Hospodin.“26Dostal jsem slovo Hospodinovo:27„Synu člověčí, dům Izraele říká: ‚Ta jeho vidění se splní za dlouhé roky. Prorokuje o vzdálené budoucnosti.‘28Proto jim řekni: Tak praví Panovník Hospodin – Žádné z mých slov už nesnese odklady. Cokoli řeknu, se naplní, praví Panovník Hospodin.“
1Das Wort des HERRN erging an mich:2Menschensohn, du wohnst mitten im Haus der Widerspenstigkeit, das Augen hat, um zu sehen, doch sie sehen nicht, das Ohren hat, um zu hören, doch sie hören nicht; denn sie sind ein Haus der Widerspenstigkeit. (Iz 6,9; Jr 5,21; Ez 2,5; Mk 8,18)3Doch du, Menschensohn, pack dir Gepäck für die Verbannung und geh bei Tag vor ihren Augen weg, als ob du vor ihren Augen von deinem Wohnsitz in die Verbannung gehen würdest. Vielleicht sehen sie es; denn sie sind ein Haus der Widerspenstigkeit.4Trag dein Gepäck wie Gepäck für die Verbannung bei Tag vor ihren Augen hinaus! Du aber geh am Abend vor ihren Augen hinaus wie die Leute, die in die Verbannung ziehen!5Brich dir vor ihren Augen ein Loch in die Mauer und schaffe das Gepäck durch sie hinaus!6Vor ihren Augen nimm es auf die Schulter! Schaffe es in der Dunkelheit hinaus! Verhülle dein Gesicht, damit du das Land nicht siehst! Fürwahr: Zum Mahnzeichen mache ich dich für das Haus Israel. (Iz 8,18; Iz 20,3; Ez 24,24)7Ich tat so, wie mir befohlen wurde. Bei Tag trug ich mein Gepäck wie Gepäck für die Verbannung hinaus. Am Abend brach ich mit der Hand ein Loch durch die Mauer; in der Dunkelheit schaffte ich es hinaus. Dann nahm ich es vor ihren Augen auf die Schulter.8Da erging das Wort des HERRN an mich am nächsten Morgen:9Menschensohn, hat nicht das Haus Israel, das Haus der Widerspenstigkeit, zu dir gesagt: Was machst du da? (Ez 17,12; Ez 24,19; Ez 37,18)10Sag zu ihnen: So spricht GOTT, der Herr: Der Fürst, der in Jerusalem wohnt, ist diese Last und das ganze Haus Israel, das darinnen wohnt.11Sag: Ich bin ein Mahnzeichen für euch. Wie ich getan habe, so wird ihnen getan; in die Verbannung, in die Gefangenschaft werden sie ziehen.12Und der Fürst, der in ihrer Mitte ist, wird in der Dunkelheit die Schulter beladen und hinausgehen. In die Mauer wird man ein Loch brechen, um ihn durch sie hinauszuschaffen. Er wird sein Gesicht verhüllen, um mit seinen Augen das Land nicht zu sehen. (2Kr 25,4; Jr 39,7; Jr 52,11)13Ich werfe mein Netz über ihn, er gerät in meine Schlingen. Nach Babel führe ich ihn, ins Land der Chaldäer; doch er wird es nicht sehen. Dort wird er sterben. (Ez 17,20; Ez 19,8)14Alle, die um ihn her sind, seine Hilfe, und alle seine Truppen zerstreue ich in alle Winde und ich zücke das Schwert hinter ihnen.15Dann werden sie erkennen, dass ich der HERR bin, wenn ich sie unter die Völker versprenge und sie in alle Länder zerstreue. (Ez 20,23; Ez 36,19)16Und ich lasse einige von ihnen das Schwert, den Hunger und die Pest überleben, damit sie bei den Völkern, zu denen sie kommen, von all ihren Gräueltaten erzählen. Dann werden sie erkennen, dass ich der HERR bin. (Ez 6,8)17Das Wort des HERRN erging an mich:18Menschensohn, iss dein Brot mit Zittern und trink dein Wasser mit Angst und Entsetzen!19Dann sag zum Volk des Landes: So spricht GOTT, der Herr, zu den Bewohnern Jerusalems über den Ackerboden Israels: Sie werden ihr Brot mit Angst essen und ihr Wasser mit Schaudern trinken; so wird ihr Land verwüstet sein durch das, wovon es voll ist, durch die Gewalttat all seiner Bewohner.[1] (Ez 4,16; Ez 19,7)20Die bewohnten Städte sollen verheert und das Land zur Wüste werden. Dann werdet ihr erkennen, dass ich der HERR bin. (Ez 35,15; Ez 36,34)
Widerstand gegen das prophetische Wort
21Das Wort des HERRN erging an mich:22Menschensohn, was habt ihr da für ein Sprichwort auf dem Ackerboden Israels: Die Tage ziehen sich hin, doch keine Vision erfüllt sich? (Ez 18,2; 2P 3,1)23Darum sag zu ihnen: So spricht GOTT, der Herr: Ich werde diesem Sprichwort ein Ende bereiten und sie werden es in Israel nicht mehr gebrauchen. Sag vielmehr zu ihnen: Nahegekommen sind die Tage und das, was jede Vision sagt. (Abk 2,3; Zj 22,20)24Denn eine nichtige Vision und trügerisches Orakel wird es im Haus Israel nicht mehr geben.25Denn ich, der HERR, rede. Das Wort, das ich rede, geschieht. Es lässt nicht mehr lange auf sich warten; denn in euren Tagen, du Haus der Widerspenstigkeit, rede ich ein Wort und führe es aus - Spruch GOTTES, des Herrn.26Das Wort des HERRN erging an mich:27Menschensohn, siehe, das Haus Israel sagt: Die Vision, die er schaut, gilt für spätere Tage, er weissagt für ferne Zeiten.28Darum sag zu ihnen: So spricht GOTT, der Herr: Keines meiner Worte lässt lange auf sich warten. Das Wort, das ich rede, geschieht - Spruch GOTTES, des Herrn.
1The word of the Lord came to me:2“Son of man, you dwell in the midst of a rebellious house, who have eyes to see, but see not, who have ears to hear, but hear not, for they are a rebellious house. (Iz 42,18; Ez 2,1; Ez 2,3; Ez 2,5; Mt 13,13)3As for you, son of man, prepare for yourself an exile’s baggage, and go into exile by day in their sight. You shall go like an exile from your place to another place in their sight. Perhaps they will understand, though[1] they are a rebellious house. (Jr 36,3; Ez 4,12; Ez 12,4; Ez 12,7; Ez 21,6; Ez 37,20; Ez 43,11)4You shall bring out your baggage by day in their sight, as baggage for exile, and you shall go out yourself at evening in their sight, as those do who must go into exile. (2Kr 25,4; Jr 39,4; Jr 52,7)5In their sight dig through the wall, and bring your baggage out through it. (Ez 8,8)6In their sight you shall lift the baggage upon your shoulder and carry it out at dusk. You shall cover your face that you may not see the land, for I have made you a sign for the house of Israel.” (Ez 4,3)7And I did as I was commanded. I brought out my baggage by day, as baggage for exile, and in the evening I dug through the wall with my own hands. I brought out my baggage at dusk, carrying it on my shoulder in their sight. (Ez 12,3; Ez 24,18; Ez 37,7)8In the morning the word of the Lord came to me:9“Son of man, has not the house of Israel, the rebellious house, said to you, ‘What are you doing?’ (Ez 2,1; Ez 2,3; Ez 2,5; Ez 17,12; Ez 24,19; Ez 37,18)10Say to them, ‘Thus says the Lord God: This oracle concerns[2] the prince in Jerusalem and all the house of Israel who are in it.’[3] (2Pa 36,11; Ez 21,25)11Say, ‘I am a sign for you: as I have done, so shall it be done to them. They shall go into exile, into captivity.’ (Ez 12,6; Ez 24,24)12And the prince who is among them shall lift his baggage upon his shoulder at dusk, and shall go out. They shall dig through the wall to bring him out through it. He shall cover his face, that he may not see the land with his eyes. (2Kr 25,4; Ez 12,5; Ez 12,6)13And I will spread my net over him, and he shall be taken in my snare. And I will bring him to Babylon, the land of the Chaldeans, yet he shall not see it, and he shall die there. (2Kr 25,7; Jr 32,4; Jr 52,11; Ez 17,20; Ez 19,8; Ez 32,3; Oz 7,12)14And I will scatter toward every wind all who are around him, his helpers and all his troops, and I will unsheathe the sword after them. (2Kr 25,5; Ez 5,2; Ez 5,10)15And they shall know that I am the Lord, when I disperse them among the nations and scatter them among the countries. (Ez 6,7)16But I will let a few of them escape from the sword, from famine and pestilence, that they may declare all their abominations among the nations where they go, and may know that I am the Lord.” (Ez 6,7; Ez 6,8; Ez 14,22)17And the word of the Lord came to me:18“Son of man, eat your bread with quaking, and drink water with trembling and with anxiety. (Ez 2,1; Ez 4,10)19And say to the people of the land, Thus says the Lord God concerning the inhabitants of Jerusalem in the land of Israel: They shall eat their bread with anxiety, and drink water in dismay. In this way her land will be stripped of all it contains, on account of the violence of all those who dwell in it. (Ez 4,16; Ez 7,11; Ez 7,23; Ez 32,15; Za 7,14)20And the inhabited cities shall be laid waste, and the land shall become a desolation; and you shall know that I am the Lord.” (Ez 6,6)21And the word of the Lord came to me:22“Son of man, what is this proverb that you[4] have about the land of Israel, saying, ‘The days grow long, and every vision comes to nothing’? (Ez 11,3; Ez 12,27; Ez 16,44; Ez 18,2; 2P 3,4)23Tell them therefore, ‘Thus says the Lord God: I will put an end to this proverb, and they shall no more use it as a proverb in Israel.’ But say to them, The days are near, and the fulfillment[5] of every vision. (Ez 7,7; Ez 7,12)24For there shall be no more any false vision or flattering divination within the house of Israel. (Ez 13,6; Ez 13,23)25For I am the Lord; I will speak the word that I will speak, and it will be performed. It will no longer be delayed, but in your days, O rebellious house, I will speak the word and perform it, declares the Lord God.” (Iz 13,22; Iz 55,11; Ez 2,3; Ez 2,5)26And the word of the Lord came to me:27“Son of man, behold, they of the house of Israel say, ‘The vision that he sees is for many days from now, and he prophesies of times far off.’ (Ez 12,22; Ez 38,8; Da 8,26; Da 10,14; Am 6,3; 2P 3,4)28Therefore say to them, Thus says the Lord God: None of my words will be delayed any longer, but the word that I speak will be performed, declares the Lord God.” (Ez 12,25)
Ezechiel 12
King James Version
1The word of the LORD also came unto me, saying,2Son of man, thou dwellest in the midst of a rebellious house, which have eyes to see, and see not; they have ears to hear, and hear not: for they are a rebellious house.3Therefore, thou son of man, prepare thee stuff for removing, and remove by day in their sight; and thou shalt remove from thy place to another place in their sight: it may be they will consider, though they be a rebellious house.4Then shalt thou bring forth thy stuff by day in their sight, as stuff for removing: and thou shalt go forth at even in their sight, as they that go forth into captivity.5Dig thou through the wall in their sight, and carry out thereby.6In their sight shalt thou bear it upon thy shoulders, and carry it forth in the twilight: thou shalt cover thy face, that thou see not the ground: for I have set thee for a sign unto the house of Israel.7And I did so as I was commanded: I brought forth my stuff by day, as stuff for captivity, and in the even I digged through the wall with mine hand; I brought it forth in the twilight, and I bare it upon my shoulder in their sight.8And in the morning came the word of the LORD unto me, saying,9Son of man, hath not the house of Israel, the rebellious house, said unto thee, What doest thou?10Say thou unto them, Thus saith the Lord GOD; This burden concerneth the prince in Jerusalem, and all the house of Israel that are among them.11Say, I am your sign: like as I have done, so shall it be done unto them: they shall remove and go into captivity.12And the prince that is among them shall bear upon his shoulder in the twilight, and shall go forth: they shall dig through the wall to carry out thereby: he shall cover his face, that he see not the ground with his eyes.13My net also will I spread upon him, and he shall be taken in my snare: and I will bring him to Babylon to the land of the Chaldeans; yet shall he not see it, though he shall die there.14And I will scatter toward every wind all that are about him to help him, and all his bands; and I will draw out the sword after them.15And they shall know that I am the LORD, when I shall scatter them among the nations, and disperse them in the countries.16But I will leave a few men of them from the sword, from the famine, and from the pestilence; that they may declare all their abominations among the heathen whither they come; and they shall know that I am the LORD.17Moreover the word of the LORD came to me, saying,18Son of man, eat thy bread with quaking, and drink thy water with trembling and with carefulness;19And say unto the people of the land, Thus saith the Lord GOD of the inhabitants of Jerusalem, and of the land of Israel; They shall eat their bread with carefulness, and drink their water with astonishment, that her land may be desolate from all that is therein, because of the violence of all them that dwell therein.20And the cities that are inhabited shall be laid waste, and the land shall be desolate; and ye shall know that I am the LORD.21And the word of the LORD came unto me, saying,22Son of man, what is that proverb that ye have in the land of Israel, saying, The days are prolonged, and every vision faileth?23Tell them therefore, Thus saith the Lord GOD; I will make this proverb to cease, and they shall no more use it as a proverb in Israel; but say unto them, The days are at hand, and the effect of every vision.24For there shall be no more any vain vision nor flattering divination within the house of Israel.25For I am the LORD: I will speak, and the word that I shall speak shall come to pass; it shall be no more prolonged: for in your days, O rebellious house, will I say the word, and will perform it, saith the Lord GOD.26Again the word of the LORD came to me, saying,27Son of man, behold, they of the house of Israel say, The vision that he seeth is for many days to come , and he prophesieth of the times that are far off.28Therefore say unto them, Thus saith the Lord GOD; There shall none of my words be prolonged any more, but the word which I have spoken shall be done, saith the Lord GOD.