1Nyní chvalme slavné muže, otce, kteří nás zplodili.2Hospodin je obdařil velikou slávou, svým majestátem od věků.3Jedni vládli královstvím a proslavili se svou chrabrostí, jiní zas moudře radili a pronášeli proroctví.4Jedni vedli lid svými rozhodnutími a jako vládci vydávali zákony. Jiní jako učenci pronášeli moudré výroky a užívali břitká přísloví.[1]5Jiní skládali zvučné melodie nebo sepisovali eposy.6Jiní byli obdařeni velikým jměním a žili pokojně ve svých příbytcích.7Ti všichni byli ctěni ve svém pokolení a jejich současníci se jimi chlubili.8Někteří z nich se tolik proslavili, že se o nich dosud pějí chvály.9Po jiných nezbylo ani památky; zašli, jako by nikdy ani nebyli. Skončili, jako by se vůbec nenarodili, stejně jako jejich potomci.10Jinak je tomu se zbožnými muži, jejichž dobrodiní neupadlo v zapomenutí.11Jejich pověst přejde na jejich potomky a zůstane jim jako cenné dědictví.[2]12Jejich potomci se drží ustanovení smlouvy a díky nim též i jejich děti.13Jejich potomstvo přetrvá navěky a jejich sláva nikdy nezmizí.14Jejich těla byla pochována v pokoji, jejich jméno však žije v dalších pokoleních.15Lidé budou vyprávět o jejich moudrosti a hlásat jejich chválu, kdykoli se shromáždí.
Enoch a Noe
16Enoch se líbil Hospodinu, a tak ho odsud vzal jako vzor pokání pro další pokolení.17Noe byl shledán poctivým a spravedlivým a zachoval[3] lidský rod, když se Bůh rozhněval. Díky němu zůstala na zemi alespoň hrstka, když přišla potopa.18Byla s ním uzavřena věčná smlouva, že potopa už nevyhladí každého tvora.[4]
Abraham, Izák a Jákob
19Abraham byl veliký otec mnoha národů,[5] kterému se slávou nikdo nerovnal.20Zachovával zákon Nejvyššího a vstoupil s ním do smlouvy.[6] Onu smlouvu potvrdil na svém těle[7] a svou věrnost prokázal ve zkoušce.[8]21Proto mu Hospodin přísahal, že v jeho jménu najdou národy požehnání,[9] že ho rozmnoží jako prach na zemi, že jeho potomstvo vyvýší jako hvězdy[10] a dá jim dědictví od moře až k moři a od řeky Eufrat až ke konci země.[11]22Kvůli otci Abrahamovi pak potvrdil přísahu Izákovi.23Smlouvu a požehnání všeho lidstva nechal spočinout na hlavě Jákobově. Přiznal mu svá požehnání, předal mu zemi za dědictví, které rozdělil na části a přidělil dvanácti pokolením.