1Prokazuješ-li dobro, poznej, komu je prokazuješ, a on ti za tvou laskavost poděkuje.2Prokazuj dobro zbožnému a on tě odmění; a když ne on, pak jistě Nejvyšší.3Žádné dobro nečeká toho, kdo se drží zla, a také toho, kdo chudým nedává.4Zbožnému dej, ale hříšnému nepomáhej.5Prokazuj dobro poníženému, bezbožnému ale nedávej. Odepři mu chléb a nedávej mu, jinak se posílen vrhne na tebe: za všechno dobrodiní, jež jsi mu prokázal, bys potom dostal dvojnásobek zla.6Hříšníky totiž nenávidí i Nejvyšší a ztrestá bezbožné, jak si zaslouží.7Dobrému dej, ale hříšnému nepomáhej.
Nikdy nevěř nepříteli
8Přítel se nepozná ve štěstí, nepřítel se neukryje v neštěstí.9Má-li se člověk dobře, jeho nepřátelé se trápí,[1] má-li se špatně, i přítel ho opustí.10Nikdy nevěř svému nepříteli – jako rez žere kov, tak působí jeho zlost.11I když se poníží a půjde shrbený, udrž si odstup a chraň se před ním. Chovej se k němu, jako bys leštil zrcadlo – nakonec vše vyjde najevo.12Nestav ho po svůj bok, jinak tě svrhne a zabere tvé místo. Neposazuj ho po své pravici – zatouží sedět tam, kde ty! Nakonec pochopíš má slova, s lítostí uznáš, že jsem tě varoval.13Kdo lituje zaklínače, kterého uštkl had, nebo všechny, kdo si zahrávají s šelmami?14Stejně dopadne ten, kdo se stýká s hříšníkem – do jeho hříchů se zaplete.15Nějakou dobu s tebou zůstane, když ale zakolísáš, zradí tě.16Na rtech nepřítele mohou být sladká slova, v srdci však přemítá, jak tě srazit do bláta. V očích nepřítele mohou být i slzy, když však přijde příležitost, vrhne se po tvé krvi.17Ve tvém neštěstí přispěchá dřív než ty – předstírá pomoc, ale chce tě podrazit!18Bude třást hlavou a lomit rukama, bude hodně vzdychat, tvář samá přetvářka!