1Jak jsou krásné nohy tvé v střevících, dcero knížecí! Okolek bedr tvých jako zápony, dílo ruku výborného řemeslníka.2Pupek tvůj koflík okrouhlý, ne bez nápoje; břicho tvé jako stoh pšenice obrostlý kvítím.3Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních.4Hrdlo tvé jako věže z kostí slonových, oči tvé rybníci v Ezebon podlé brány Batrabbim, nos tvůj věže Libánská patřící k Damašku.5Hlava tvá na tobě jako Karmel, a vlasy hlavy tvé jako šarlat; i král přivázán by byl na pavlačích.6Jak jsi ty krásná, a jak utěšená, ó milosti přerozkošná!7Ta postava tvá podobna jest palmě, a prsy tvé hroznům.8Řekl jsem: Vstoupím na palmu, dosáhnu vrchů jejích. Nechažť tedy jsou prsy tvé jako hroznové vinného kmene, a vůně chřípí tvých jako jablek vonných.9Ústa tvá jako víno výborné, milá pro upřímnost, působící, aby i těch, jenž spí, rtové mluvili.10Já jsem milého svého, a ke mně jest žádost jeho.11Poď, milý můj, vyjděme na pole, přenocujme ve vsech.12Ráno přivstaneme, na vinice pohledíme, kvete-li vinný kmen, již-li se ukázal začátek hroznů, kvetou-li jablka zrnatá, a tuť dám tobě milosti své.13Pěkná jablečka vydala vůni, a na dveřech našich všecky rozkoše nové i staré, milý můj, zachovala jsem tobě.
Píseň písní 7
Bible, překlad 21. století
od Biblion1Dokola, dokola, Šulamitko! Dokola, dokola, ať si tě prohlédnem! Copak vidíte na Šulamitce, když mezi námi tancuje?2Jak krásné jsou v sandálech krůčky tvé, dcero knížecí! Křivky tvých boků jako šperky mistrnou rukou tepané.3Pupek tvůj – číše okrouhlá, kořeněné víno v ní nikdy nechybí! Podbřišek tvůj – kupka pšenice ztrácející se v liliích.4Dvojice prsů tvých dvojice kolouchů je, srnčí dvojčátka.5Tvá šíje, věž z kosti slonové. Tvé oči – nádrže chešbonské při bráně Bat-rabim. Tvůj nos jak libanonská věž k Damašku hledící.6Tvá hlava vysoko jak Karmel tyčí se, kadeře ti z hlavy jak roucho splývají – král je polapen v těch pramíncích!7Jak krásná jsi, jak půvabná, lásko, ve svých rozkoších!8Tvá postava se palmě podobá, tvé prsy hroznům datlovým.9Dovol mi prosím na palmu šplhat, její ovoce vzít do dlaní. Tvé prsy kéž jsou mi hrozny vína, tvůj dech ať voní jabloní,10tvé polibky ať jsou mi vínem lahodným! K mému milému už to víno proudí, plyne mi po rtech, po zubech.[1]11Já patřím svému milému a jeho touha patří mně!12Pojď, milý můj, do polí pojďme, mezi trsy heny budem nocovat!13Ráno si přivstanem, k vinicím zamíříme, zda pučí réva, se půjdem podívat, révové květy zda se již otvírají, zda kvete granátový sad – tam ti své milování dám!14Milostná jablíčka[2] svou vůni vydávají, na našem prahu všechny rozkoše, nové i staré, čekají – pro tebe, milý můj, jsem je šetřila!