1A když sstupoval s hory, šli za ním zástupové mnozí.2A aj, malomocný přišed, klaněl se jemu, řka: Pane, kdybys jen chtěl, můžeš mne očistiti.3I vztáh Ježíš ruku, dotekl se ho, řka: Chci, buď čist. A hned očištěno jest malomocenství jeho.4I dí mu Ježíš: Viziž, abys žádnému nepravil. Ale jdi, a ukaž se knězi, a obětuj dar, kterýž přikázal Mojžíš, na svědectví jim.5A když vcházel Ježíš do Kafarnaum, přistoupil k němu setník, prose ho,6A řka: Pane, služebník můj leží doma šlakem poražený, velmi se trápě.7I dí mu Ježíš: Já přijdu a uzdravím ho.8A odpovídaje setník, řekl: Pane, nejsemť hoden, abys všel pod střechu mou, ale toliko rci slovo, a uzdraven bude služebník můj.9Nebo i já jsem člověk moci poddaný, maje pod sebou žoldnéře, avšak dím-li tomuto: Jdi, tedy jde, a jinému: Přijď, a přijde, a služebníku svému: Učiň toto, a učiní.10Tedy uslyšev to Ježíš, podivil se, a jdoucím za sebou řekl: Amen pravím vám, ani v Izraeli tak veliké víry jsem nenalezl.11Pravím pak vám, žeť přijdou mnozí od východu i od západu, a stoliti budou s Abrahamem, s Izákem a s Jákobem v království nebeském,12Ale synové království vyvrženi budou do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.13I řekl Ježíš setníkovi: Jdiž, a jakžs uvěřil, staň se tobě. I uzdraven jest služebník jeho v tu hodinu.14A přišed Ježíš do domu Petrova, uzřel svegruši jeho, ana leží a má zimnici.15I dotekl se ruky její, a hned přestala jí zimnice. I vstala a posluhovala jim.16A když byl večer, přivedli k němu mnohé, kteříž ďábelství měli, a on vymítal duchy zlé slovem, a všecky, kteříž se zle měli, uzdravil,17Aby se naplnilo povědění skrze Izaiáše proroka, řkoucího: Onť jest vzal na se mdloby naše, a neduhy naše nesl.18Vida pak Ježíš zástupy mnohé okolo sebe, kázal přeplaviti se na druhou stranu.19A přistoupiv jeden zákoník, řekl jemu: Mistře, půjdu za tebou, kamžkoli půjdeš.20I dí mu Ježíš: Lišky doupata mají, a ptactvo nebeské hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu sklonil.21Jiný pak z učedlníků jeho řekl jemu: Pane, dopusť mi prve odjíti a pochovati otce mého.22Ale Ježíš řekl jemu: Pojď za mnou, a nech, ať tam mrtví pochovávají mrtvé své.23A když vstoupil na lodí, vstoupili za ním i učedlníci jeho.24A aj, bouře veliká stala se jest na moři, takže vlny přikrývaly lodí. On pak spal.25A přistoupivše učedlníci jeho, zbudili jej, řkouce: Pane, zachovej nás, hynemeť.26I dí jim: Proč se bojíte, ó malé víry? Tedy vstav, přimluvil větrům a moři, i stalo se utišení veliké.27Lidé pak divili se, řkouce: Kteraký jest tento, že ho i větrové i moře poslouchají?28A když se přeplavil na druhou stranu do krajiny Gergezenských, potkali se s ním dva ďábelníci z hrobu vyšlí, ukrutní náramně, takže pro ně žádný nemohl tou cestou choditi.29A aj, zkřikli, řkouce: Co je nám po tobě, Ježíši, Synu Boží? Přišel jsi sem před časem trápiti nás.30A bylo opodál od nich stádo veliké vepřů, pasoucích se.31Ďáblové pak prosili ho, řkouce: Poněvadž nás vymítáš, dopustiž nám vjíti do toho stáda vepřů.32I řekl jim: Jděte. A oni vyšedše, vešli do stáda těch vepřů. A aj, hnalo se všecko stádo těch vepřů s vrchu dolů do moře, i ztonuli v vodách.33Pastýři pak utekli. A přišedše do města, vypravovali to všecko, i o těch ďábelnících.34A aj, všecko město vyšlo v cestu Ježíšovi, a uzřevše ho, prosili, aby šel z končin jejich.
1Když pak sestupoval z hory, šly za ním veliké zástupy.2Vtom přišel jeden malomocný a klaněl se mu se slovy: „Pane, kdybys jen chtěl, dokážeš mě očistit.“3On vztáhl ruku a dotkl se ho se slovy: „Já to chci. Buď čistý!“ A jeho malomocenství bylo ihned očištěno.4Potom mu Ježíš řekl: „Dej pozor, abys to nikomu neříkal. Jdi ale, ukaž se knězi a obětuj Bohu dar, který přikázal Mojžíš[1] – na svědectví pro ně.“5Když vcházel do Kafarnaum, přistoupil k němu římský setník a prosil ho:6„Pane, můj služebník leží doma raněn mrtvicí a strašně trpí.“7Ježíš mu řekl: „Já přijdu a uzdravím ho.“8Setník však odpověděl: „Pane, nezasloužím si, abys vešel pod mou střechu. Řekni jen slovo, a můj služebník bude uzdraven.9Sám jsem přece člověk, který podléhá velení a velí vojákům. Když někomu řeknu ‚Jdi,‘ jde; když řeknu jinému ‚Přijď,‘ přijde; když řeknu svému otroku ‚Udělej to,‘ udělá to.“10Ježíš, překvapen tím, co uslyšel, řekl těm, kdo šli za ním: „Amen, říkám vám, takovou víru jsem nikde v Izraeli nenašel!11Říkám vám, že mnozí přijdou od východu i od západu a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v nebeském království,12ale synové království budou vyvrženi do té venkovní tmy. Tam bude pláč a skřípění zubů.“13Tomu setníkovi pak Ježíš řekl: „Jdi. Ať se ti stane, jak jsi uvěřil.“ A v tu chvíli byl jeho služebník uzdraven.14Když potom Ježíš přišel do Petrova domu, uviděl tam jeho tchyni, jak leží s horečkou.15Dotkl se její ruky, horečka ji opustila a ona vstala a začala ho obsluhovat.16Večer k němu přivedli mnoho lidí posedlých démony a on ty duchy vymítal slovem a všechny nemocné uzdravil.17Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše: „Naše neduhy sňal a naše nemoci nesl.“[2]
Kdo to vůbec je?
18Když Ježíš viděl, kolik je kolem něj lidí, přikázal učedníkům, ať se přeplaví na druhý břeh.19Tehdy k němu přistoupil jeden znalec Písma se slovy: „Mistře, budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“20Ježíš mu odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“21Jiný z jeho učedníků mu řekl: „Pane, dovol mi nejdřív odejít a pochovat svého otce.“22Ježíš mu odpověděl: „Pojď za mnou a nech mrtvé pochovávat své mrtvé.“23Potom nastoupil na loď a jeho učedníci za ním.24Na jezeře se náhle strhla veliká bouře, takže se vlny valily přes loď. On ale spal.25Přistoupili tedy a vzbudili ho: „Pane, zachraň nás, vždyť umíráme!“26„Proč se bojíte, malověrní?“ řekl jim Ježíš. Potom vstal, okřikl vítr i vlny, a nastal naprostý klid.27Učedníci byli ohromeni. „Kdo to vůbec je?“ ptali se. „Vždyť ho poslouchá i vítr a vlny!“
Stádo prasat
28Když se pak přeplavil na druhou stranu do gadarenského[3] kraje, střetli se s ním dva posedlí, kteří vyšli z hrobů. Byli tak nebezpeční, že tou cestou ani nemohl nikdo chodit.29Začali křičet: „Co je ti po nás, Boží Synu? Přišel jsi nás předčasně trýznit?“30Opodál se páslo veliké stádo prasat.31Démoni ho tedy prosili: „Když nás vymítáš, pošli nás do toho stáda prasat.“32„Jděte!“ řekl jim, a tak vyšli, vstoupili do toho stáda prasat a celé to stádo se rozeběhlo ze srázu dolů do jezera, kde utonulo.33Pasáci prasat tehdy utekli, a když přišli do města, všechno to o těch posedlých vyprávěli.34Celé město hned vyšlo Ježíšovi naproti, a jakmile ho uviděli, žádali ho, ať opustí jejich kraj.
1 Když sestoupil z hory, šly za ním velké zástupy.2 Tu k němu přistoupil malomocný, padl před ním na zem a řekl: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.“3 On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď čist.“ A hned byl očištěn od svého malomocenství.4 Tu mu Ježíš pravil: „Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj dar, který Mojžíš přikázal – jim na svědectví.“
— Uzdravení setníkova sluhy
5 Když přišel do Kafarnaum, přistoupil k němu jeden setník a prosil ho:6 „Pane, můj sluha leží doma ochrnutý a hrozně trpí.“7 Řekl mu: „Já přijdu a uzdravím ho.“8 Setník však odpověděl: „Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu; ale řekni jen slovo, a můj sluha bude uzdraven.9 Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému ‚jdi‘, tak jde; jinému ‚pojď sem‘, tak přijde; a svému otroku ‚udělej to‘, tak to udělá.“10 Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kdo ho následovali: „Amen, pravím vám, tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho.11 Pravím vám, že mnozí od východu i západu přijdou a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království nebeském;12 ale synové království budou vyvrženi ven do tmy; tam bude pláč a skřípění zubů.“13 Potom řekl Ježíš setníkovi: „Jdi, a jak jsi uvěřil, tak se ti staň.“ A v tu hodinu se sluha uzdravil.
— Činnost v Kafarnaum
14 Když Ježíš vstoupil do domu Petrova, spatřil, že jeho tchyně leží v horečce.15 Dotkl se její ruky a horečka ji opustila; i vstala a obsluhovala ho. 16 Když nastal večer, přinesli k němu mnoho posedlých; i vyhnal duchy svým slovem a všechny nemocné uzdravil,17 aby se naplnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: ‚On slabosti naše na sebe vzal a nemoci nesl.‘
— O bezvýhradném následování Ježíše
18 Když Ježíš viděl kolem sebe zástup, rozkázal odjet na druhý břeh. 19 Jeden zákoník přišel a řekl mu: „Mistře, budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“20 Ale Ježíš mu odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“ 21 Jiný z učedníků mu řekl: „Pane, dovol mi napřed odejít a pochovat svého otce.“22 Ale Ježíš mu odpověděl: „Následuj mě a nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé.“
— Utišení bouře
23 Vstoupil na loď a učedníci ho následovali.24 Vtom se strhla na moři veliká bouře, takže loď už mizela ve vlnách; ale on spal.25 I přistoupili a probudili ho se slovy: „Pane, zachraň nás, nebo zahyneme!“26 Řekl jim: „Proč jste tak ustrašeni, vy malověrní?“ Vstal, pohrozil větrům i moři; a nastalo veliké ticho.27 Lidé užasli a říkali: „Kdo to jen je, že ho poslouchají větry i moře?“
— Uzdravení posedlých v Gadaře
28 Když přijel na protější břeh moře do gadarenské krajiny, vyšli proti němu dva posedlí, kteří vystoupili z hrobů; byli velmi nebezpeční, takže se nikdo neodvážil tudy chodit.29 A dali se do křiku: „Co je ti po nás, Synu Boží? Přišel jsi nás trápit, dříve než nastal čas?“30 Opodál se páslo veliké stádo vepřů.31 A zlí duchové ho prosili: „Když už nás vyháníš, pošli nás do toho stáda vepřů!“32 On jim řekl: „Jděte!“ Tu vyšli a vešli do vepřů; a hle, celé stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a zahynulo ve vodách.33 Pasáci utekli, přišli do města a vyprávěli všechno, i o těch posedlých.34 A celé město vyšlo naproti Ježíšovi, a když ho spatřili, prosili ho, aby se vzdálil z jejich končin.