1Au chef de chœur. Un psaume de David, à chanter avec accompagnement de harpes à huit cordes[1].2Eternel, mon Dieu, ╵malgré ta colère, ╵ne me punis pas et, dans ton courroux, ╵ne me châtie pas!3Eternel, ╵aie pitié de moi, ╵car je suis sans force. O Eternel, guéris-moi, ╵car de tout mon être, ╵vois, je suis dans l’épouvante.4Je suis en plein désarroi. Et toi, Eternel, ╵quand donc interviendras-tu?5Ne voudrais-tu pas ╵revenir vers moi ╵pour me délivrer? Dans ton amour, sauve-moi!6Car ceux qui sont morts ╵ne sont plus capables ╵de parler de toi! Qui peut te louer ╵au séjour des morts?7Or, à force de gémir, ╵je suis épuisé, et, durant la nuit, ╵sur mon lit, je pleure; ma couche est trempée, ╵inondée de larmes.8Mes yeux sont usés, ╵tant j’ai de chagrin, ╵ils n’en peuvent plus. Ce sont tous mes ennemis ╵qui en sont la cause.9Retirez-vous tous, ╵artisans du mal! L’Eternel entend mes pleurs[2]. (Mt 7:23; Lc 13:27)10L’Eternel exauce ╵mes supplications. L’Eternel accueille ╵ma prière.11Tous mes ennemis ╵seront dans la honte ╵et dans l’épouvante, ils reculeront ╵soudain, tout honteux.
1 Pro předního zpěváka za doprovodu osmistrunných nástrojů. Žalm Davidův. 2 Nekárej mě, Hospodine, ve svém hněvu, netrestej mě ve svém rozhořčení! 3 Smiluj se nade mnou, Hospodine, chřadnu, Hospodine, uzdrav mě, mé kosti trnou děsem. 4 Má duše je tolik vyděšená, a ty, Hospodine, dokdy budeš váhat? 5 Vrať se, Hospodine, braň mě, pro své milosrdenství mě zachraň! 6 Mezi mrtvými tě nebude nic připomínat; což ti v podsvětí vzdá někdo chválu? 7 Vyčerpán jsem nářkem, každé noci smáčím svou podušku pláčem, skrápím slzami své lože. 8 Zrak mi slábne hořem, kalí se mi vinou všech mých protivníků. 9 Pryč ode mne všichni, kdo pácháte ničemnosti! Hospodin můj hlasitý pláč slyší, 10 Hospodin slyší mou prosbu, moji modlitbu Hospodin přijme. 11 Hanba a velký děs padnou na všechny mé nepřátele. Pryč odtáhnou v náhlém zahanbení.