1Au maître de chant. Sur la mélodie de « Colombe silencieuse des pays lointains[1] ». Cantique[2] composé par David lorsqu’il fut pris par les Philistins à Gath[3]. (1S 21:11)2Aie pitié de moi, ô Dieu, ╵car on me harcèle. A longueur de jour, ╵on m’assaille, ╵on me persécute.3Oui, mes adversaires, ╵à longueur de jour, ╵me harcèlent! Car ils sont nombreux ╵ceux qui me combattent ╵avec arrogance[4].4Le jour où j’ai peur, je mets ma confiance en toi.5Je loue Dieu pour sa parole[5], je mets ma confiance en lui, ╵et je n’ai pas peur. Que pourraient me faire ╵de simples créatures terrestres?6A longueur de jour, ╵ils tordent ce que je dis, ils ne pensent qu’à me nuire[6].7Postés à l’affût, ╵ils m’épient et ils sont sur mes talons, pour attenter à ma vie.8Après ce méfait, ╵échapperaient-ils? Dieu, que ta colère ╵abatte ces gens!9Toi, tu tiens le compte ╵de chacun des pas ╵de ma vie errante, et mes larmes même ╵tu les gardes dans ton outre. Leur compte est inscrit ╵dans ton livre.10Je t’appellerai, ╵et mes ennemis ╵battront en retraite, alors je saurai ╵que Dieu est pour moi.11Je loue Dieu pour sa parole. Oui, pour sa parole, ╵je loue l’Eternel[7].12Je mets ma confiance en lui ╵et je n’ai pas peur. Que pourraient me faire ╵des humains?13O Dieu, je veux accomplir ╵les vœux que j’ai faits, et je veux t’offrir ╵ma reconnaissance[8].14Car tu m’as délivré de la mort, tu as préservé ╵mes pieds de la chute afin que je marche ╵devant toi, ô Dieu, ╵et dans la lumière ╵de la vie.
SMILUJ SE NADE MNOU, BOŽE, NEBOŤ PO MNĚ ŠLAPE ČLOVĚK
1 Pro předního zpěváka, podle „Němé holubice dálek“. Pamětní zápis, Davidův, když se ho v Gatu zmocnili Pelištejci. 2 Smiluj se nade mnou, Bože, neboť po mně šlape člověk, válečník mě denně utiskuje. 3 Denně po mně šlapou ti, kteří proti mně sočí, těch, kdo zpupně válčí proti mně, je mnoho. 4 Přichází den strachu, já však doufám v tebe. 5 V Boha, jehož slovo chválím, v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat tělo? 6 Denně překrucují moje slova, vymýšlejí na mě kdeco zlého. 7 Srocují se, číhají a stopují mě, o mé bezživotí usilují. 8 Vyváznout je necháš za ty ničemnosti? Takové lidi sraz, Bože, svým hněvem! 9 O mém vyhnanství si vedeš záznam; ukládej si do měchu mé slzy. Což je v svých záznamech nemáš? 10 Jednou se mí nepřátelé obrátí zpět, v den, kdy provolám: „Teď vím, že Bůh je při mně!“ 11 V Boha, jehož slovo chválím, v Hospodina, jehož slovo chválím, 12 v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat člověk? 13 Bože, sliby tobě dané splním, přinesu ti oběť chvály, 14 neboť jsi mě vysvobodil z jisté smrti. Což jsi neušetřil moje nohy podvrtnutí, abych před Bohem směl chodit dál ve světle živých?