1Au chef de chœur. Psaume de David.2C’est en toi, Eternel, ╵que je cherche un refuge. Que jamais cela ne tourne à ma confusion! Toi qui es juste, ╵délivre-moi[1], (Ps 71:1)3tends l’oreille vers moi! Viens vite! Viens me délivrer! Sois pour moi un rocher ╵entouré de murailles, ╵une solide forteresse où je trouverai le salut!4Oui, tu es pour moi un rocher, ╵et une forteresse: à cause de ce que tu es, ╵toi, tu me guideras ╵et tu me conduiras.5Du piège que l’on m’a tendu ╵tu me feras sortir, puisque tu es ma forteresse.6Je remets mon esprit ╵entre tes mains[2], tu m’as libéré, Eternel, ╵toi, le Dieu véritable. (Lc 23:46)7Je les hais, tous ceux qui s’attachent ╵à des idoles de néant; je me confie en l’Eternel.8Ton amour me fait jubiler, ╵il me remplit de joie puisque tu as vu ma misère, que tu as porté attention ╵à ma grande détresse.9Tu ne m’as pas abandonné ╵au pouvoir de mes ennemis, et tu m’as mis au large.10Aie pitié de moi, Eternel, ╵je suis dans la détresse, le chagrin me ronge les yeux, ╵l’âme et le corps entier.11Ma vie se consume en tourments, mes années en gémissements. Les forces m’abandonnent ╵à cause de ma faute[3] et mon corps dépérit.12A cause de mes ennemis, ╵je dois porter l’opprobre, de mes voisins, je suis la honte et je fais peur ╵à ceux qui me connaissent. Ceux qui me croisent en chemin ╵s’écartent loin de moi[4]. (Jb 19:13; Ps 38:12; Ps 41:10; Ps 69:9; Ps 88:9; Ps 88:19; Jr 12:6; Jr 15:17)13Ils m’ont rayé de leur mémoire: ╵me voilà comme un mort, je suis comme un objet perdu.14J’entends toutes les médisances ╵que l’on répand à mon sujet. Autour de moi, c’est la terreur: ils se concertent contre moi, ils forment des complots ╵pour m’enlever la vie[5]. (Jr 6:25; Jr 20:3; Jr 20:10; Jr 46:5; Jr 49:29)15Mais moi, ô Eternel, ╵je me confie en toi. Je dis: « Tu es mon Dieu! »16Mes destinées sont dans ta main. Délivre-moi ╵de la main de mes ennemis, ╵car ils s’acharnent contre moi.17Regarde-moi avec bonté: ╵je suis ton serviteur! Viens me sauver dans ton amour!18Que je ne sois pas dans la honte, ╵ô Eternel, quand je t’invoque, mais que les méchants soient honteux et réduits au silence ╵dans le séjour des morts!19Qu’ils soient rendus muets ╵tous ces menteurs aux lèvres fausses qui parlent avec arrogance ╵contre le juste, avec orgueil, avec mépris.20Combien est grande la bonté que tu tiens en réserve ╵en faveur de ceux qui te craignent, et que tu viens répandre, ╵sur ceux qui s’abritent en toi, au vu de tous les hommes.21Auprès de toi, ╵tu leur donnes un refuge ╵loin des machinations des hommes. Tu les préserves dans ta tente ╵des langues médisantes.22Béni soit l’Eternel, car il m’a témoigné ╵son merveilleux amour lorsque je me trouvais ╵dans une cité assiégée.23Désemparé, je me disais: « Il ne se soucie plus de moi. » Mais tu m’as entendu ╵quand je te suppliais, quand je t’appelais à mon aide.24Soyez remplis d’amour ╵pour l’Eternel, ╵vous qui lui êtes attachés! L’Eternel garde ╵ceux qui lui sont fidèles, mais il punit sévèrement ╵les arrogants.25Soyez forts et prenez courage, vous qui vous attendez ╵à l’Eternel.
1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. 2 Hospodine, utíkám se k tobě, kéž nejsem na věky zahanben; pomoz mi vyváznout pro svou spravedlnost! 3 Skloň ke mně své ucho, pospěš, vysvoboď mě, buď mi skálou záštitnou, buď opevněným domem pro mou spásu. 4 Tys můj skalní štít a pevná tvrz má, veď mě pro své jméno a doveď mě k cíli. 5 Vyvleč mě z té sítě, již mi nastražili, vždyť jsi záštita má. 6 Svého ducha kladu do tvých rukou, vykoupils mě, Hospodine, Bože věrný. 7 Nenávidím ty, kdo se drží šalebných přeludů, já spoléhám na Hospodina. 8 Z tvého milosrdenství se budu radovat a budu jásat, že jsi shlédl na mé pokoření. Vždyť ty víš, co sužuje mou duši. 9 Nevydal jsi mě do rukou nepřítele, dopřáls volnosti mým nohám. 10 Hospodine, smiluj se, vždyť se tak soužím, zrak mi slábne hořem, moje duše i mé tělo chřadnou. 11 V strastech pomíjí můj život, moje léta v nářku, pro mou nepravost mi ubývá sil a mé kosti slábnou. 12 Potupen jsem všemi protivníky, a sousedy nejvíc; známí ze mne mají strach, spatří-li mě venku, vyhnou se mi. 13 Sešel jsem jim z mysli jako mrtvý, jako rozbitá nádoba. 14 Z mnoha stran pomluvy slyším. Kolkolem děs! Smlouvají se na mě, kují pikle, chtějí mi vzít život. 15 Já však, Hospodine, důvěřuji tobě, pravím: „Ty jsi můj Bůh, 16 moje budoucnost je ve tvých rukou.“ Vysvoboď mě z rukou nepřátel a těch, kdo pronásledují mě. 17 Rozjasni tvář nad svým služebníkem, ve svém milosrdenství mě zachraň. 18 Hospodine, kéž nejsem zahanben, když tě volám; ať jsou zahanbeni svévolníci, ať v podsvětí zmlknou. 19 Ať oněmějí zrádné rty, jež mluví proti spravedlivému tak urážlivě, zpupně, s pohrdáním. 20 Jak nesmírná je tvoje dobrotivost, kterou jsi uchoval těm, kdo se tě bojí, a prokázal těm, kteří se k tobě utíkají, před zraky všech lidí. 21 Ukrýváš je u sebe v své skrýši před srocením, před jazyky svárlivými schováváš je v stánku. 22 Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal divy svého milosrdenství v nepřístupném městě! 23 A já jsem si ukvapeně řekl: „Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět.“ Avšak vyslyšel jsi moje prosby, když jsem k tobě o pomoc volal. 24 Milujte Hospodina, všichni jeho zbožní, Hospodin své věrné opatruje, odplácí však plnou měrou těm, kteří si vedou zpupně. 25 Buďte rozhodní a buďte udatného srdce, všichni, kdo čekáte na Hospodina!