1De David. Vers toi, Eternel, je me tourne.[1] (Ps 9:1)2En toi, mon Dieu, ╵j’ai mis ma confiance. ╵Ne permets pas ╵que je sois dans la honte, et que mes ennemis ╵se réjouissent de mon sort.3Aucun de ceux ╵qui s’attendent à toi ╵ne connaîtra jamais la honte. Mais honte à ceux ╵qui, sans raison, sont traîtres[2].4O Eternel, ╵montre-moi le chemin, enseigne-moi ╵quelle est la voie ╵que tu veux que je suive.5Dirige-moi ╵selon ta vérité ╵et instruis-moi! Car c’est toi le Dieu qui me sauve, et je m’attends à toi ╵à longueur de journée.6O Eternel, ╵veuille agir en fonction[3] ╵de la compassion ╵et de l’amour, qui te caractérisent ╵depuis toujours.7Ne tiens plus compte ╵de ces péchés de ma jeunesse, ╵de mes fautes passées, mais traite-moi ╵selon ta grâce, car tu es bon ╵ô Eternel!8Oui, l’Eternel est bon, ╵et il est juste: il indique aux pécheurs ╵le chemin qu’il faut suivre.9Les humbles, il les guide ╵sur le sentier du droit; il leur enseigne ╵le chemin qu’il prescrit.10Toutes les voies de l’Eternel ╵sont amour et fidélité pour ceux qui sont fidèles ╵à son alliance ╵et obéissent ╵à ses commandements.11Pour l’amour de ton nom, ╵ô Eternel, pardonne mon péché ╵qui est si grand.12A l’homme qui le craint, l’Eternel montre ╵la voie qu’il doit choisir.13Il le fait vivre ╵dans le bonheur et sa postérité ╵possède le pays[4]. (Mt 5:5)14L’Eternel confie ses desseins ╵aux hommes qui le craignent, il les instruit de son alliance.15Mes yeux sont constamment ╵tournés vers l’Eternel, car c’est lui qui dégage ╵mes pieds pris au filet.16Regarde-moi, ô Eternel, ╵et fais-moi grâce, car je suis seul et malheureux.17Mon cœur est dans l’angoisse, délivre-moi de mes tourments!18Vois ma misère et ma souffrance, pardonne-moi tous mes péchés!19Oh! vois combien mes ennemis ╵sont en grand nombre, et quelle haine violente ╵ils ont pour moi!20Protège-moi, ╵délivre-moi, garde-moi de la honte: je cherche en toi ╵un sûr refuge.21Que l’innocence et la droiture ╵me sauvegardent car je compte sur toi.22O Dieu, sauve Israël de toutes ses détresses!
1 Davidův. (Álef) K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši, (Bét) 2 v tebe doufám, Bože můj, kéž nejsem zahanben, ať nade mnou moji nepřátelé nejásají. (Gimel) 3 Ano, nebude zahanben, kdo skládá naději v tebe, zahanbeni budou věrolomní, vyjdou s prázdnou. (Dálet) 4 Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uč mě chodit po svých stezkách. (Hé) 5 Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě, vždyť jsi Bůh, má spása, (Vav) každodenně skládám svou naději v tebe. (Zajin) 6 Hospodine, pamatuj na svoje slitování, na své milosrdenství, které je od věčnosti. (Chet) 7 Nepřipomínej si hříchy mého mládí, moje nevěrnosti, pamatuj na mě se svým milosrdenstvím pro svou dobrotivost, Hospodine. (Tet) 8 Hospodin je dobrotivý, přímý, proto ukazuje hříšným cestu. (Jod) 9 On pokorné vede cestou práva, on pokorné učí chodit po své cestě. (Kaf) 10 Všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost pro ty, kteří dodržují jeho smlouvu a svědectví. (Lámed) 11 Pro své jméno, Hospodine, odpusť mi mou nepravost, je velká. (Mém) 12 Jak je tomu s mužem, jenž se bojí Hospodina? Ukáže mu cestu, kterou si má zvolit. (Nún) 13 Jeho duše se uhostí v dobru, jeho potomstvo obdrží zemi. (Sámek) 14 Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí, ve známost jim uvádí svou smlouvu. (Ajin) 15 Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy. (Pé) 16 Obrať ke mně svou tvář, smiluj se nade mnou, jsem tak sám, tak ponížený. (Çáde) 17 Mému srdci přibývá soužení. Vyveď mě z úzkostí. (?) 18 Pohleď na mé pokoření, na moje trápení, sejmi ze mne všechny hříchy. (Réš) 19 Pohleď, jak mnoho je mých nepřátel, jak zavile mě nenávidí. (Šín) 20 Ochraňuj můj život, vysvoboď mě, ať nejsem zahanben, vždyť se utíkám k tobě. (Táv) 21 Bezúhonnost a přímost mě chrání, svou naději skládám v tebe. 22 Bože, vykup Izraele ze všeho soužení!