1Psaume de David. Eternel, qui pourra séjourner ╵dans ton sanctuaire? Et qui donc peut demeurer ╵sur ta montagne sacrée[1]? (Ps 2:6)2L’homme à la conduite intègre: ╵il pratique la justice, et il dit la vérité ╵qu’il pense au fond de son cœur[2],3il ne calomnie pas son prochain, il ne lui fait aucun mal, et il ne s’associe pas ╵à ce qui déprécierait ses proches.4Il méprise l’homme vil, mais il honore celui ╵qui craint l’Eternel. Il tient toujours ses serments ╵même s’il doit en pâtir.5Il ne prête pas ╵de l’argent à intérêt[3], il refuse qu’on l’achète ╵pour condamner l’innocent. Qui se conduit de la sorte ╵rien ne pourra l’ébranler. (Ex 22:24; Dt 23:20)
1 Žalm Davidův. Hospodine, kdo smí pobývat v tvém stanu, kdo smí bydlet na tvé svaté hoře? 2 Ten, kdo žije bezúhonně, ten, kdo jedná spravedlivě, ten, kdo ze srdce zastává pravdu, 3 nemá pomlouvačný jazyk, druhému nedělá nic zlého, na svého druha nekydá hanu, 4 pohrdá tím, kdo je hoden zavržení, váží si těch, kdo se bojí Hospodina, nemění, co odpřisáhl, byť i ke své škodě, 5 nepůjčuje na lichvářský úrok, nedá se podplatit proti nevinnému. Ten, kdo takto jedná, nikdy se nezhroutí.