1Méditation[1] de David. Prière qu’il prononça quand il était dans la caverne[2]. (1S 22:1; 1S 24:1; Ps 57:1)2A pleine voix, ╵je crie vers l’Eternel. A pleine voix, ╵je supplie l’Eternel,3et, devant lui, ╵je me répands en plaintes. En sa présence, ╵j’expose ma détresse.4Quand mon esprit ╵est abattu, toi tu connais ╵par quel chemin je passe. Sur la route où je marche, ils m’ont tendu un piège.5Regarde à droite[3] et vois: il n’y a plus personne ╵qui veuille me connaître! Je ne sais plus ╵où chercher un refuge et nul ne veut ╵s’inquiéter de ma vie. (Ps 16:8; Ps 109:31; Ps 110:5)6O Eternel, ╵je fais appel à toi, et je m’écrie: ╵« Tu es mon seul abri! Tu es mon bien ╵au pays des vivants! »7Sois attentif ╵à mes supplications car j’ai touché ╵le fond de la misère. Délivre-moi ╵de mes persécuteurs! Ils sont bien plus puissants que moi.8Libère-moi ╵de ma prison pour que je puisse te louer! Autour de moi, ╵les justes feront cercle quand tu m’auras ╵comblé de tes bienfaits.
1 Poučující, Davidův. Modlitba, když byl v jeskyni. 2 Volám k Hospodinu, úpím, volám k Hospodinu, prosím, 3 před ním vylévám své lkání, o svém soužení mu vypovídám. 4 Jsem na duchu skleslý, ale ty znáš moji stezku! Na cestě, jíž kráčím, osidlo mi nastražili. 5 Pohleď napravo a uzříš: není tu nikoho, kdo by se ke mně znal, nemám kam utéci, není tu, kdo by měl o mě péči. 6 Úpím k tobě, Hospodine, pravím: Tys mé útočiště, tys můj podíl v zemi živých! 7 Věnuj pozornost mému bědování, jsem zcela vyčerpán. Vysvoboď mě od pronásledovatelů, jsou zdatnější než já. 8 Vyveď mě ze žaláře, abych vzdával chválu tvému jménu. Obstoupí mě spravedliví, ty se mě zastaneš.