1L’Eternel fit venir un grand poisson pour avaler Jonas. Durant trois jours et trois nuits, Jonas resta dans le ventre du poisson[1]. (Mt 12:40)2Dans le ventre du poisson, il adressa cette prière[2] à l’Eternel son Dieu:3Dans ma détresse, ╵moi, j’ai crié à l’Eternel et il m’a répondu[3]. Oui, du cœur du séjour des morts j’ai crié au secours et tu m’as entendu[4]. (Ps 18:7; Ps 30:3; Ps 118:5; Ps 120:1; Ps 130:1)4Tu m’avais jeté dans l’abîme ╵au fond des mers et les courants m’ont encerclé, tous tes flots et tes vagues ╵ont déferlé sur moi[5]. (Ps 42:8)5Je me disais: Je suis chassé de devant toi[6]. Pourtant, je reverrai ╵ton temple saint. (Ps 31:23)6Les eaux m’environnaient ╵et menaçaient ma vie, l’abîme m’enserrait[7]; tout autour de ma tête, ╵les algues s’enlaçaient. (Ps 18:5; Ps 69:2)7Et je suis descendu ╵jusqu’au tréfonds des mers ╵où naissent les montagnes. La terre avait déjà ╵tiré derrière moi ╵ses verrous pour toujours. Mais du fond de la fosse ╵tu m’as fait remonter vivant, ô Eternel, mon Dieu[8]! (Ps 30:4; Ps 71:20)8Quand je désespérais ╵de conserver la vie[9], je me suis souvenu ╵de toi, ô Eternel[10], et ma prière ╵est montée jusqu’à toi, jusqu’à ton temple saint[11]. (Ps 18:7; Ps 88:3; Ps 142:4; Ps 143:4)9Ceux qui s’attachent ╵à de vaines idoles se privent de la grâce[12]. (Ps 31:7)10Mais moi je t’offrirai ╵un sacrifice ╵en disant ma reconnaissance[13], et je m’acquitterai ╵des vœux que j’ai formés, car c’est de l’Eternel ╵que vient la délivrance[14]. (Ps 3:9; Ps 42:5; Ps 50:14; Ps 50:23; Ps 66:13; Ps 116:17)11L’Eternel parla au poisson qui rejeta Jonas sur la terre ferme.
JONÁŠOVA MODLITBA - Hospodin vytrhuje Jonáše ze smrti. Zachráněný děkuje za vysvobození.
1 Hospodin však nastrojil velikou rybu, aby Jonáše pohltila. Jonáš byl v útrobách ryby tři dny a tři noci.2 I modlil se v útrobách ryby k Hospodinu, svému Bohu. Řekl: 3 „V soužení jsem volal k Hospodinu, on mi odpověděl. Z lůna podsvětí jsem volal o pomoc a vyslyšels mě. 4 Vhodil jsi mě do hlubin, do srdce moře, obklíčil mě proud, všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne převalily. 5 A já jsem si řekl: Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět. Tak rád bych však zase hleděl na tvůj svatý chrám! 6 Zachvátily mě vody, propastná tůň mě obklíčila, chaluhy mi ovinuly hlavu. 7 Sestoupil jsem ke kořenům horstev, závory země se za mnou zavřely navěky. Tys však vyvedl můj život z jámy, Hospodine, můj Bože! 8 Když jsem byl v duši tak skleslý, Hospodina jsem si připomínal; má modlitba vešla k tobě ve tvůj svatý chrám. 9 Ti, kdo se šalebných přeludů drží, o milosrdenství se připravují. 10 Já ti však s díkůvzdáním přinesu oběť; co jsem slíbil, splním. U Hospodina je spása!“ 11 I rozkázal Hospodin rybě, a vyvrhla Jonáše na pevninu.