1Le prêtre Pashhour, fils d’Immer, qui était le responsable en chef du temple de l’Eternel[1], entendit Jérémie prophétiser de cette manière; (1Ch 24:14; Jr 29:26)2alors, il fit battre le prophète, puis le fit attacher au pilori à côté de la porte supérieure de Benjamin, qui donne accès au temple de l’Eternel.3Le lendemain, Pashhour détacha Jérémie du pilori. Celui-ci lui dit: Ce n’est plus Pashhour que l’Eternel t’appelle, mais « De toutes parts, c’est la terreur[2] »! (Jr 6:25; Jr 46:5; Jr 49:29)4Voici, en effet, ce que déclare l’Eternel: Je vais t’abandonner à la terreur ainsi que tous tes amis; ils tomberont sous l’épée de leurs ennemis, et tu en seras témoin. Je livrerai aussi tout le peuple de Juda au roi de Babylone, qui les déportera à Babylone et les fera périr par l’épée.5Je livrerai encore toutes les richesses de cette ville, tout le produit de son travail, tout ce qu’elle a de précieux et tous les trésors des rois de Juda, tout cela je le livrerai à leurs ennemis, ils le pilleront, le prendront et l’emporteront à Babylone.6Quant à toi, Pashhour, ainsi que tous ceux qui habitent chez toi, vous irez en captivité; tu iras à Babylone[3], et c’est là que tu mourras, que tu seras enterré, ainsi que tous tes amis auxquels tu as prophétisé le mensonge. (Jr 29:2; Jr 29:25)
Plaintes et réconfort
7Tu m’as séduit, ╵ô Eternel, et je me suis laissé séduire! Tu as usé de force ╵à mon égard ╵et tu l’as emporté. A longueur de journée, ╵je suis un objet de risée, tous se moquent de moi.8Chaque fois que je parle, ╵c’est pour crier très haut: J’annonce la violence[4] ╵et la dévastation. A longueur de journée, ╵ta parole, Eternel, m’attire des outrages ╵et des insultes.9Et lorsque je me dis: « Je veux oublier sa parole et je ne parlerai plus en son nom », il y a, dans mon cœur, ╵comme un feu qui m’embrase enfermé dans mes os, je m’épuise à le contenir ╵et n’y arrive pas!10J’ai entendu les propos menaçants ╵que profère la foule: « De toutes parts, c’est la terreur. Dénoncez-le », crient-ils. ╵« Nous le dénoncerons! » Tous les gens qui étaient ╵avec moi en bons termes guettent ma chute: « Qu’il se laisse séduire, et nous aurons gagné; alors nous le tiendrons ╵et nous nous vengerons de lui! »11Mais l’Eternel est avec moi ╵comme un puissant guerrier; ceux qui me persécutent ╵vont trébucher, et ils ne l’emporteront pas. Ils seront tout honteux ╵car ils ne réussiront pas. Leur honte sera éternelle, ╵on ne l’oubliera pas.12Toi, Seigneur des armées célestes, ╵tu éprouves le juste, tu vois le cœur ╵et le tréfonds de l’être. Que je voie donc ╵comment tu les rétribueras; en effet c’est à toi ╵que j’ai remis ma cause.13Chantez à l’Eternel! ╵Oui, louez l’Eternel car il sauve le pauvre de la main des méchants.14Maudit soit à jamais ╵le jour où je suis né! Que ce jour où ma mère ╵m’a fait naître en ce monde ne soit jamais béni[5]! (Jb 3:1)15Maudit soit l’homme ╵qui porta la nouvelle ╵à mon père, en disant: « Il t’est né un garçon » et qui lui a causé ╵une très grande joie.16Qu’il devienne semblable aux villes que l’Eternel a renversées[6] ╵sans regretter sa décision! Que, dès le point du jour, ╵il entende des cris, et des clameurs ╵à l’heure de midi. (Gn 19:23)17Car il ne m’a pas fait mourir ╵dans le sein de ma mère, qui serait devenue ma tombe de sorte qu’à jamais ╵elle m’aurait gardé en elle!18A quoi bon être sorti de son sein si c’est pour faire l’expérience ╵de la souffrance, ╵de l’affliction, pour consumer ma vie ╵dans le mépris?
— Jeremjáš uvězněn Pašchúrem - Kněz Pašchúr dal vsadit Jeremjáše do žaláře, ale prorok i jemu zvěstuje neohroženě Boží slovo.
1 Pašchúr, syn kněze Iméra, jenž byl vrchním dohlížitelem v Hospodinově domě, slyšel Jeremjáše prorokovat tato slova.2 Proto dal Pašchúr proroka Jeremjáše zbít a vsadit do klády, která byla v Horní Benjamínské bráně, u Hospodinova domu.3 Nazítří, když Pašchúr vyvedl Jeremjáše z klády, řekl mu Jeremjáš: „Hospodin tě nepojmenoval Pašchúr, nýbrž Magór mi-sábíb (to je Kolkolem děs).“ 4 Toto praví Hospodin: „Děsu vydám tebe i všechny tvé přátele. Před tvými zraky padnou mečem svých nepřátel. Celé Judsko vydám do rukou babylónskému králi. On je přestěhuje do Babylónu a pobije mečem.5 Vydám též celou klenotnici tohoto města s veškerým jeho jměním a s veškerými jeho drahocennostmi, rovněž všechny poklady judských králů vydám do rukou jejich nepřátel; uloupí je, vezmou a odnesou do Babylónu.6 A ty, Pašchúre, i všichni obyvatelé tvého domu, půjdete do zajetí; přijdeš do Babylónu a tam zemřeš a tam budeš pohřben ty i všichni tvoji přátelé, jimž jsi klamně prorokoval.“
— Vnitřní zápas prorokův - Prorok si stěžuje na nepřátelství, jež ho obklopuje, proklíná den, kdy se narodil, ale v Bohu nachází novou sílu a odvahu.
7 Přemlouvals mě, Hospodine, a dal jsem se přemluvit. Zdolal jsi mě a přemohl. Po celé dny jsem jen pro smích, každý se mi vysmívá. 8 Sotvaže promluvím, úpím, přivolávám násilí a zhoubu, neboť Hospodinovo slovo mi přináší jen potupu a pošklebky po celé dny. 9 Řekl jsem: „Nebudu je připomínat, už nebudu v jeho jménu mluvit,“ avšak je v mém srdci jak hořící oheň, je uzavřeno v mých kostech, jsem vyčerpán tím, co musím snášet, dál už nemohu. 10 Z mnoha stran pomluvy slyším. Kolkolem děs! „Udejte ho!“ „Udáme ho!“ Kdekdo z těch, s nimiž jsem pokojně žil, čeká, až se zhroutím. „Snad se dá nachytat, pak ho přemůžeme, zajmeme ho a pomstíme se mu.“ 11 Ale Hospodin je se mnou jako přesilný bohatýr, proto moji pronásledovatelé upadnou a dál nebudou moci, velice se budou stydět, že nebudou mít úspěch, jejich věčná hanba nebude zapomenuta. 12 Hospodine zástupů, který zkoumáš spravedlivého, ty vidíš do ledví i do srdce, kéž spatřím tvou pomstu nad nimi. Vždyť tobě jsem předložil svůj spor. 13 Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina, protože vysvobodil ubožáka z rukou zlovolníků. 14 Proklet buď den, v němž jsem se narodil. Den, v kterém mě má matka porodila, ať není požehnán. 15 Proklet buď muž, jenž zvěstoval mému otci: „Narodilo se ti dítě, chlapec,“ a udělal mu velkou radost. 16 Ať je ten muž jako města, která Hospodin nelítostně vyvrátil; ať zrána slyší úpěnlivé volání a za poledne válečný povyk. 17 Že mě neusmrtil hned v matčině lůně, aby mně má matka byla hrobem, aby její lůno bylo věčně těhotné! 18 Proč jsem vyšel z matčina lůna? Abych viděl trápení a strasti, aby v hanbě skončily mé dny?