1Jacob reprit sa marche et se dirigea vers les pays de l’Orient[1].2Un jour, il aperçut dans la campagne un puits où l’on menait boire les troupeaux. Trois troupeaux de moutons et de chèvres étaient couchés alentour. L’ouverture du puits était fermée par une grosse pierre3que l’on roulait de côté lorsque tous les troupeaux y étaient rassemblés. Après avoir abreuvé les bêtes, on remettait la pierre sur l’ouverture.4Jacob demanda aux bergers: D’où êtes-vous, les amis? – Nous sommes de Harân, lui répondirent-ils.5– Alors, reprit-il, connaissez-vous Laban, descendant de Nahor? – Oui, nous le connaissons.6– Comment va-t-il? – Il va bien. D’ailleurs, voici justement sa fille Rachel qui vient avec le troupeau.7– Mais, dit Jacob, il fait encore grand jour! Ce n’est pas le moment de rassembler le bétail. Faites-donc boire les bêtes et ramenez-les aux pâturages!8– Nous ne pouvons rien faire, lui répondirent-ils, avant que tous les troupeaux soient rassemblés; alors seulement nous roulons la pierre qui bouche l’ouverture du puits et nous faisons boire les bêtes.9Pendant qu’il s’entretenait ainsi avec eux, Rachel arriva avec le troupeau de son père. Elle était en effet bergère.10Lorsque Jacob vit Rachel, la fille de son oncle Laban et les bêtes de son oncle, il s’approcha, roula la pierre de l’ouverture du puits et fit boire le troupeau de son oncle.11Puis il embrassa Rachel et éclata en pleurs.12Il apprit à la jeune fille qu’il était un parent de son père, un fils de Rébecca. Rachel courut prévenir son père.13Dès que Laban entendit parler de Jacob, le fils de sa sœur, il se précipita à sa rencontre, le serra contre lui et l’embrassa, puis il le conduisit dans sa maison. Alors Jacob lui raconta tout ce qui s’était passé.14Laban lui dit: Tu es bien du même sang que moi! Pendant tout un mois, Jacob demeura chez lui.
Les épouses de Jacob
15Puis Laban lui dit: Travailleras-tu pour rien chez moi parce que tu es mon neveu? Dis-moi ce que tu voudrais comme salaire.16Or, Laban avait deux filles, l’aînée s’appelait Léa, et la cadette Rachel.17Léa avait le regard tendre, mais Rachel était bien faite et d’une grande beauté.18Jacob s’était épris de Rachel et il dit à Laban: Je te servirai pendant sept ans si tu me donnes Rachel, ta fille cadette, en mariage[2]. (Gn 34:12)19Et Laban répondit: Je préfère te la donner à toi plutôt qu’à un autre. Reste chez moi.20Jacob travailla sept ans pour obtenir Rachel, et ces années furent à ses yeux comme quelques jours parce qu’il l’aimait.21Puis il dit à Laban: Donne-moi maintenant ma femme, car j’ai accompli mon temps de service et je voudrais l’épouser.22Alors Laban fit un festin auquel il invita tous les habitants de la localité.23La nuit venue, il prit sa fille Léa et l’amena à Jacob qui s’unit à elle[3].24Laban donna sa servante Zilpa à sa fille Léa.25Le lendemain matin, Jacob se rendit compte que c’était Léa. Jacob dit à Laban: Que m’as-tu fait? N’est-ce pas pour Rachel que j’ai travaillé chez toi? Pourquoi alors m’as-tu trompé?26Laban répondit: Chez nous, il n’est pas d’usage de marier la cadette avant l’aînée.27Mais termine la semaine de noces avec celle-ci, et nous te donnerons aussi l’autre en contrepartie de sept autres années de travail chez moi[4].28Jacob accepta: il termina cette semaine-là avec Léa, et Laban lui donna sa fille Rachel pour épouse.29Il donna aussi à Rachel sa servante Bilha[5].30Jacob s’unit aussi à Rachel qu’il aimait plus que Léa. Il travailla encore sept autres années chez Laban.
Les enfants de Jacob
31L’Eternel vit que Léa était mal aimée et il lui accorda des enfants, tandis que Rachel était stérile.32Ainsi Léa devint enceinte et donna naissance à un fils qu’elle appela Ruben (Voyez, un fils!), car elle dit: L’Eternel a vu ma misère; à présent, mon mari m’aimera.33Puis elle fut de nouveau enceinte et eut encore un fils. Elle dit: L’Eternel a entendu que je n’étais pas aimée et il m’a encore accordé celui-ci. Et elle le nomma Siméon (Il entend).34Elle devint encore enceinte et enfanta un fils. Elle dit: Cette fois-ci, mon mari s’attachera à moi, car je lui ai donné trois fils. C’est pourquoi elle l’appela Lévi (Il s’attache).35De nouveau, elle devint enceinte et eut un fils. Elle s’écria: Cette fois, je louerai l’Eternel. C’est pourquoi elle le nomma Juda (Il loue). Puis elle cessa d’avoir des enfants.
JÁKOB U LÁBANA - — Jákobův příchod - Jákob se setkává s Ráchel a nalézá útočiště v Lábanově domě.
1 Jákob vykročil lehkým krokem a přišel do země synů Východu.2 Pojednou spatřil v poli studni, u níž odpočívala tři stáda ovcí. Z té studně napájeli stáda. Na jejím otvoru byl veliký kámen.3 Když přihnali všechna stáda, odvalovali kámen z otvoru studně a napájeli ovce; potom zase kámen přivalili zpět na otvor studně.4 I řekl jim Jákob: „Bratří, odkud jste?“ Odvětili: „Jsme z Cháranu.“5 Otázal se jich: „Znáte Lábana, syna Náchorova?“ Řekli: „Známe.“6 Zeptal se jich: „Daří se mu dobře?“ Odpověděli: „Dobře. Však tady přichází jeho dcera Ráchel s ovcemi.“7 Tu řekl: „Ještě je jasný den, není čas shánět dobytek. Napojte ovce a jděte pást.“8 Odpověděli: „Nemůžeme, dokud nebudou sehnána všechna stáda; pak odvalíme kámen z otvoru studně a napojíme ovce.“ 9 Když ještě s nimi rozmlouval, přišla Ráchel s ovcemi svého otce; byla totiž pastýřka.10 Jakmile Jákob uviděl Ráchel, dceru Lábana, bratra své matky, a jeho ovce, přistoupil, odvalil kámen z otvoru studně a napojil ovce Lábana, bratra své matky.11 Jákob pak Ráchel políbil a hlasitě zaplakal.12 Oznámil jí, že je synovec jejího otce a syn Rebeky. Běžela to povědět svému otci.13 Jakmile Lában uslyšel zprávu o Jákobovi, synu své sestry, běžel mu vstříc, objal ho, políbil a uvedl do svého domu. A on vypravoval Lábanovi všechno, co se přihodilo.14 Lában mu řekl: „Ty jsi má krev a mé tělo!“ Pobyl tedy u něho celý měsíc.
— Jákobovy ženy - Jákob slouží u vypočítavého Lábana za jeho dcery. Bůh se ujímá nemilované a milovaná zůstává bez dětí.
15 Potom řekl Lában Jákobovi: „Což mi budeš sloužit zadarmo jen proto, že jsi můj příbuzný? Pověz mi, jaká má být tvá mzda.“16 Lában měl dvě dcery. Starší se jmenovala Lea, mladší Ráchel.17 Lea měla mírné oči, Ráchel byla krásné postavy, krásného vzezření.18 Jákob si Ráchel zamiloval; proto řekl: „Budu ti sloužit sedm let za tvou mladší dceru Ráchel.“19 Lában souhlasil: „Lépe, když ji dám tobě než někomu jinému; zůstaň u mne.“20 Jákob tedy sloužil za Ráchel sedm let; bylo to pro něho jako několik dní, protože ji miloval.21 Potom řekl Jákob Lábanovi: „Dej mi mou ženu, má lhůta už uplynula. Toužím po ní.“22 Lában shromáždil všechny muže toho místa a uspořádal hody.23 Večer vzal svou dceru Leu a uvedl ji k Jákobovi, a on k ní vešel.24 Za služebnici své dceři Leji dal Lában otrokyni Zilpu.25 Ráno Jákob viděl, že to je Lea. Vyčítal Lábanovi: „Cos mi to provedl? Což jsem u tebe nesloužil za Ráchel? Proč jsi mě oklamal?“26 Lában odvětil: „U nás není zvykem, aby se mladší vdávala dříve než prvorozená.27 Zůstaň u ní po celý svatební týden a dáme ti i tu mladší za službu, kterou si u mne odsloužíš v dalších sedmi letech.“28 Jákob tak učinil a zůstal u ní po celý týden. Pak mu Lában dal za ženu svou dceru Ráchel.29 Za služebnici dal své dceři Ráchel otrokyni Bilhu.30 I vešel Jákob také k Ráchel a miloval ji více než Leu, a sloužil u něho ještě dalších sedm let. 31 Když Hospodin viděl, že Lea není milována, otevřel její lůno. Ráchel však zůstala neplodná.32 Lea otěhotněla, porodila syna a pojmenovala ho Rúben (to je Hleďte-syn); řekla totiž: „Hospodin viděl mé pokoření; nyní mě už bude můj muž milovat.“33 Otěhotněla znovu, porodila syna a řekla: „Hospodin uslyšel, že nejsem milována, a dal mi také tohoto.“ Pojmenovala ho tedy Šimeón (to je Vyslyš-[Bůh]). 34 A znovu otěhotněla, porodila syna a řekla: „Tentokrát se už můj muž přidruží ke mně, poněvadž jsem mu porodila tři syny.“ Proto se jmenuje Lévi (to je Přidružitel).35 A znovu otěhotněla, porodila syna a řekla: „Zase mohu vzdávat chválu Hospodinu.“ Proto ho pojmenovala Juda (to je Ten, kdo vzdává chválu). A přestala rodit.